vh______

Série vzpomínek na zemřelého otce, které jeho syn Kalojan poslouchá od řady známých. Historkám o tom, jaká byl jeho táta osobnost a různým úvahám nad tím, jaká je teď doba, když dříve předci před Turky utíkali a ti si sem nyní chodí jen tak, dodávají autenticitu skvělé herecké výkony. Zejména monology diváka vtahují do vyprávěných anekdot o zemřelém i úvah o měnícím se prostředí, kde žijí. Pohlcující je také vizuální stránka filmu, kde Orlin Ruevski v rámci převážně statických záběrů nabízí překrásnou barevnou paletu a netypický čtvercový formát obrazu. [KVIFF 2024]

Mijo prchá lesem, aby unikl jisté smrti. Úvod, který jako by patřil jinému filmu, nás následně z roku 1945 vrací časem do let 1933, 1926 a na závěr 1941. Prolínání  těchto linií, které toho zase tolik neslučuje, vrcholí objasněním, k jaké oslavě se to tvůrci v názvu odkazují - k oslavě národního státu. Film, který je tak trochu o ničem, dostává najednou alespoň částečně smysl. [KVIFF 2024]

Kruhový narativ, vedoucí nás od pláže k pláži, zkoumající pocity čínských migrantů v Brazílii, vzdálených od jejich původních domovů. Narozdíl od Číny, která se rychle mění, zde zůstává vše stejné, mění se maximálně jejich tělesný pach. Jako změny v Brazílii, tak ani tempo filmu nikam nespěchá a ani jeho dialogy nikam konkrétně nesměřují. Pohybujeme se mezi paralelami (nejzajímavější z nich se odehrávají v hotelových pokojích, kde nejprve nejde hrdince filmu vypnout klimatizaci a později sice jde vypnout televize s pornem, ale zvuky sexu slyšíme z vedlejšího pokoje). Neustále se vrací motiv vzdálenosti od domova, kde když je zde noc, tam je ráno. Společně s postavami bloudime prostorem, kde se cítí jako cizinci a nejde jim do něj zapadnout. Snaží se, ale nedaří se jim to - tento pocit symbolizuje například zabloudení linkou autobusu nebo snaha prodávat deštníky, ač na nebi není skoro ani mráček. Postavy se ztrácejí (v jednom záběru doslova) v prostředí, kde jsou všichni zemědělci, dělníci, lidé z měst stejní stejně jako zdejší výškové budovy, v jedné z nichž se také částečně pohybujeme. Vyprávění, střídající mezi dvěma hlavními protagonistkami, odlehčeným způsobem naznačuje jak je jednoduché v současném provázaném světě přijít hned o obě země, s nimiž je člověk spjatý.  [KVIFF 2024]