Rashconner

Problém celého Stranger Things je, že se z něj stává nekonečný seriál ve stylu Ulice. Všechny série jedou na stejnou notu a ve stejném formátu. Sílu záporáků demonstrujeme tak, že na začátku zmasakrujeme co nejvíc komparzistů a na konci sejme jednu vedlejší postavu, která se teprve nedávno objevila (Bob ve 2. sérii, Billy ve 3. sérii, Eddie ve 4. sérii). Na konci každé série si každá postava vyzvedne šťastný konec – někdo vyzná lásku, někdo skončí ve vztahu, a tak dále. Ale na začátku další série jsou zase všichni od sebe, abychom mohli znovu řešit mladistvou lásku. Někdy to dojde až tak daleko, že postavám měníme sexuální orientaci jen proto, aby byl děj "zajímavější." Hrdinové? Ti mají tak neuvěřitelný "plot armor," že jim nemůže nic ublížit, ať je hrozba jakákoliv. Možná krvácejí, dusí se, nebo jakože umírají, jen aby nás napnuli, a v další sérii se ukáže, že jsou zase v pohodě. Každá série řeší to samé – záchranu světa nebo Hawkinsu. Seriálem se táhne neuvěřitelný power scaling – od jednoho monstra v první sérii se dostaneme ke smečce s generálem, který ovládá mysl, vzpomínky, má telekinetické schopnosti a armádu nasypaných netopýrů, přičemž každá série musí být větší a silnější než ta předchozí. Mám strach, kam to půjde dál – za chvíli budou bojovat s Thanosem spolu se Supermanem, a na začátku zabijí o komparzistu navíc, aby bylo jasné, o kolik je nový padouch silnější než ten předchozí.

Podle mě je to nejlepší komedie s Jimem Carreym. Dlouho jsem se tak nezasmál jako u tohoto filmu. Někdy může někomu ten humor přijít dětský, ale mně to nevadí. Je to zábavná komedie, u které divák rád vypne a dobře se zasměje.

Film si hraje se zajímavou myšlenkou, která podle mě mohla být lépe propracovaná, což by vyžadovalo delší stopáž. Film diváka příliš nenapíná, a od začátku je jasné, co se ve filmu děje, což oslabuje emoční zvrat, který by mohl divák prožít. Jinak je to ale fantastický film s úžasným Jimem Carreym, u kterého se divák nenudí.