KIMI

Hitchcockovský motiv připomínající svou strukturou především „Okno do dvora“ (1954), je impozantní nejen svou atmosférou v budování napětí a tajemna, ale hlavně skromným a nikam nespěchajícím dějovým vývojem. Právě tím se udržuje napětí a daří se. Agorafobie hlavní postavy Angely dává o sobě vědět už u ní doma, ale především se vyobrazuje venku a pocovidová atmosféra už působí jen jako doplněk. I když je fakt, že pocit izolace a její dopad, zejména v oblasti všeobecné úzkosti, je vyobrazen naprosto reálně. A právě tím je hodně zajímavý charakter Angely a to po psychologické stránce. Vlivem covidové pandemie je uvězněna doma a neochvějně ji paralyzuje už jenom vůle projít dveřmi. Proto doma také pracuje a to analyzováním nahrávek softwaru KIMI, což je ovládací systém tzv. chytré domácnosti, ve kterém manuálně zdokonaluje příkazy. A právě tady vše začne. Po dějové stránce se sice jedná o hodně jednoduchou záležitost, ale jako sonda do dnešního světa vcelku impozantní ve své výpovědi. Svět kolem nás takový, jaký je. Například už ten fakt, že ani tady není sběr dat žádný problém. Každopádně se námětem vyjadřuje zranitelnost a houževnatost a to se stejným přesvědčením. Angelina počáteční křehkost se později stane motivací a hlavně silou. Technologický průmysl se svými zákeřnými aspekty je jen opatrně naznačen, ale i tak z toho lze vyvodit mnohé. Je to film, který v jádru věci poukazuje na víc, než si dokážeme uvědomit, čímž je svým způsobem i moralizačně varující. Každopádně tu máme další filmový počin o struktuře kapitalismu a lidech snažící se proti nežádoucímu vlivu bojovat. Je to i přes svou jednoduchost film, u kterého je třeba vše dobře vnímat a zároveň u toho přemýšlet. (27.09.2022)

Soderbergh vyrostl ve vyspělého režiséra, který vedle Ritchieho zažívá hojnou smršť pecek. KIMI není výjimkou a opět jsme dostali pecku. Krátky, ale efektivní thriller z dnešní doby koronaviru a jak nás jako lidi mění. Soderbergh si dává na čas, ale ví kdy a jak zaujmout a strhnout. Hned na začátku roku ohromná pecička. (13.02.2022)

V posledních 10 minutách si typka dobře poradila s nájemnými vrahy, ale bylo mi vlastně jedno, kdo to schytá a 70 minut před tímto závěrem je ukecanou komorní nudou o týpce bojící se opustit byt a pracující z domova jako IT pracovnice vyhodnocující verbální pokyny pro KIMI (variace Siri nebo Alexi). Tato protagonistka objeví nějaký znepokojující záznam napadené ženy a tak ho nejdřív vyhodnocuje a zjišťuje info, pak se to snaží nahlásit u zkorumpovaných nadřízených, pak utíká, pak bojuje, pak happy end. Důvod, proč to nefunguje, tkví v tom, že moc nepřilneme k protagonistce i v tom, že oběti a padouši nemají v příběhu takřka žádný prostor. Navíc to má poněkud ohranej příběh, kombinující hitchcockovo Okno do Dvora s filmy odehrávajících se na obrazovce monitoru jako je třeba Pátrání. Mnoho napětí to ale nevygenerovalo... (20.02.2024)

Tak nám oficiálně dorazilo HBO Max a ve výběru byl hned tento filmek. Jedná se o docela zajímavý snímek, ale má to asi jednu velkou nevýhodu. I když má film 89 minut, přijde to někdy jako věčnost, 2/3 filmu bylo jen o sezení u počítače a prostě to bylo takové nezáživné. Ke konci se ale konečně začalo něco dít a došlo na docela slušnou řežbu. Dávám 60%. (09.03.2022)

Fajn nenáročná variácia na klasického Hitcha. Zvukovo vypiplaná, strihom a hudbou dokonale vystihujúca nepríjemnú situáciu hlavnej hrdinky. Jej cesta do sídla firmy je highlightom filmu. Zoe Kravitz výborná a extrémne sympatická, ako divák som k nej mal okamžite blízko. Dej občas pôsobí trochu priamočiaro, nevzrušivo a vo finále zase ustrelí v uveriteľnosti. Na vyššie ako priemerné hodnotenie by film potreboval komplexnejší scenár, obsahujúci viac zvratov a viac do hĺbky rozpracované postavy, obzvlášť tie vedľajšie. 3* (10.03.2022)