Forrest Gump

Forrest Gump je film, který znám sice odmala, ale jeho hodnotu dokážu skutečně ocenit až v dospělosti. Ač si vehementně zkouším vybavit nějaký podobně laděný "velký" film z posledních let, tak o žádném takovém nevím. To je důvod, proč nadhodnotím na pět hvězdiček, přestože pocitově je to na ty čtyři. Forrest si to za svůj naivní a skromný pohled na život rozhodně zaslouží. Je tedy pravda, že občas je až moc limonádově přeslazený a neuvěřitelný, ale co na tom, když je to taková líbivá kombinace humoru a dramatu. Tenhle film má prostě duši a zůstává po něm velice good feelin'. (10.05.2013)

Forrest Gump mě nikdy neoslovoval svým příběhem, režií nebo hereckým umem všech přítomných, a ačkoliv ho považuji za nesmírně citlivý film, nikdy mé srdce nezískal. (Možná i proto, že já si na tyhle citlivé až líbivé snímky nepotrpím.) Je tu ale něco, co na Forrestovi zbožňuju a co mě nutí, abych si ho při každé další televizní projekci aspoň na pár minut pustila. Detaily. Detaily vybroušené pečlivěji než na tom nejdražším diamantu. Miniaturní narážky na vše, co hýbalo americkou společností, drobnosti, které český divák povětšinou ani nemá šanci postřehnout. Taková blbost jako zařazení všech prezidentů od Kennedyho až po Reagana do snímku. Narážka na Apple, když Forrest mluví o firmě s ovocem. Hudba z filmu Camelot hrající během záběrů s Kennedym, přičemž právě Kennedyho vládě se později přezdívalo camelot. Disco v hotelu Ambassador, kde byl později zavražděn Robert Francis Kennedy. Narážka na Franka Willse, když si Forrest stěžuje, že v domě naproti svítí baterkami a on nemůže spát, přičemž to byl právě Wills, kdo odhalil vloupání do sídla Demokratické strany a dal podnět události, která vešla do dějin jako aféra Watergate. Taky ten moment, kdy John Lennon v televizním studiu cituje část své slavné písně Imagine. A "last but not least" všechny ty písně. Něco z Absolventa, něco z Vlasů, párkrát The Doors, pak zas Sweet Home Alabama, když je Forrest konečně doma... Kvůli těmhle momentům mám Forresta Gumpa ráda. Ačkoliv dějově u mě naprosto vyhořel. (12.11.2005)

Můj pocitově nejvíc naplněný film. U žádného jiného se mi nestalo, že čím častěji bych ho viděl, tím víckrát ve mně vyvolal slzy. Zemeckis tímhle veledílem navždy vystoupil ze škatulky "mistr filmů pro celou rodinu" a miliony lidí už budou mít navždy rádi Hankse jako neuchopitelnou osůbku. Jinými slovy, ať je divákem sentimentální človíček s vírou v životní lásku, skeptický melancholik, který už radost nevidí a nebo snad životem definitivně zklamaný nešťastník, všichni se ve Forrestovi najdou. Příliš dokonalý film? Věčné díky za něj.. (25.12.2005)

Hodnocení účastníků databáze je rekordní právě tak jajko počet hodnotících. Americký Sancho Pansa a don Quijote v jednom, prosťáček mysli, ale velikán hlubokého lidství, prochází opravdu životem jako zázrakem nezraněn. Jeho Rosinantou je hluboká láska k lidem, nezastíraný cit a nelíčená ušlechtilost, které šokují svou nepředstíranou čistotou a nehranou prostotou. Příběh těchto tzv. božích lidí je vždycky jímavý. A Tom Hanks? Povyšuje představu režisérskou a scénáristickou z "pouhého" nástinu na životného, strhujícího člověka. Ryzost mravnosti i ve skutečném životě - nejen v mravním schématu - znamenala a znamená víc, než sebevětší "top" parametry. Nepotřebuje je totiž ke své vnějškové přesvědčivosti. A divák, plující v duchu se svým neohrabaným hrdinou jeho strhujícím životním příběhem, to najednou cítí úplně stejně. (02.12.2007)

Tom Hanks ve své asi nejlepší roli, pod taktovkou Roberta Zemeckise aneb fiktivní biografie fiktivního hrdiny své země. Naprosto neokoukaný hrdina, který všemi nesnázemi propluje s elegancí a pořádnou dávkou štěstí, které si ani neuvědomuje. Byl by pro nás život jednodušší, kdybychom byli jako Forrest? Neodvažuju se říct ano nebo ne, ale když se do filmu ponoříte, možná si svoji odpověď najdete. Skvělá Silvestriho hudba podbarvuje ohňostroj nikoliv marnosti, ale skvělých hereckých výkonů. 100% (31.01.2003)