Neboj se tety Marty

Akože ja chápem, prečo to niekto dokáže hodnotiť vysoko. Tiež mám rád brak, preto som ten film aj zapol.. Ale zasa sa netvárme, že má akékoľvek kvality. Vlastne je to svojim spôsobom umenie, stvoriť dielo, ktorého ani jediná zložka nefunguje vcelku, a mimo hudbu, ani samostatne. Tá hudba je nervózna a napínavá keď sa nič nedeje a počas vrážd znejú zvučky jak z reklamy na Hornbach. Za celý film žiadny z hercov, ani raz netrafil správnu emóciu. Dialógy sú kapitola sama o sebe a keď sme pri scenári, chcel by som vyzdvihnúť záverečnú pointu. Keď najbližšie niekoho rozbodáte nožom na 50krát, narafičte to ako autonehodu! Prejde vám to. Jedna hviezda, že som sa zasmial, druhá za kozy. (12.12.2018)

Tohle mi podlomilo kolena! Synovec jede s rodinou navštívit tetu Martu, která byla snad po 30 letech propuštěna z psychiatrické léčebny. Sžírán nepříliš šťastnou minulostí má ze setkání obavy. Po příjezdu na místo však teta v domě není... Docela zvláštní mix kvalitních herců (zejména Tinti jako hlava rodiny je charismatický, typově připomíná A. Steffena) a trashové režie. Kupodivu to funguje bez problémů a Bianchimu se dokonce povedlo vytvořit jednu ikonickou scénu s hroby, která patří vůbec k tomu nejlepšímu, co v hororové Itálii kdy vzniklo. (05.12.2018)

Zpočátku mysteriozní thriller a v závěru splatter horor nese všechny znaky gialla - gumové černé rukavice, bodné a řezné zbraně (nůž, motorová pila), maskovaný vrah (byť divák tak nějak tuší, o koho půjde), tajemná atmosféra, psychopatické postavy a nahota (zjm. Jessica Moore a její obří prsa). Nechybí vynalézavá kamera (S. Tessicini) se smyslem pro detail i žánrová hudba (G. Esposito) - temné klávesy jsou kupodivu v momentě vraždění nahrazovány až rozvernými tóny, čímž vzniká podobný kontrast, jak ho předvedl Mechanický pomeranč nejen. Ač se během více jak poloviny filmu nic děsuplného neděje, tíživá atmosféra je přítomná už od počátku. Vražda ve sprše je doslovnější než ta v Psychu, práce s motorovkou rychlá a čistá (zajede do krčku jako horký nůž do másla). Vůbec hlava je oddělena hned dvakrát. Fulciho vydloubnuté oči sice chybí, ale na červy svíjející se v hnijícím mase dojde. Závěr podařený. Přes všechny klady si snímek dnes užije především fanoušek žánru... (28.03.2018)

Návštěva tetičky Marty nedopadla zrovna idylicky.Velice vydařená záležitost z produkce mistra Fulciho. Nikam se nespěchá a postupně se buduje napětí které se zlomí v polovině filmu a propukne gore dýchánek. Herci solidní a hudba vydařená. Někdy mi přišlo že to celé natočil sám ale na režijní stoličce sedí Mario Bianchi. Tvůrci připravily zajímavé okamžiky které děj zajímavě okořenily. Nejvíce překvapil a potěšil závěr který až nápadně připomíná jednu po právu vyzdvihovanou francouzskou záležitost z posledních let. Moc pěkné. (10.01.2010)

Názov hororu "Nebojte sa tety Marty" vlastne poukazuje na spôsob, akým možno interpretovať tento zvláštny film v réžii A. Bianchiho, ktorý produkoval L. Fulci. Tety Marty sa naozaj netreba báť, množstvo záhadných náznakov a asociácii v tomto sprvu pomalom mysterióznom slasheri sa v závere náhle spojí a dovedie diváka k prekvapivej pointe. Tento Bianchiho film má premyslenú kompozíciu a vnútornú logiku, čo nemožno povedať o viacerých starých talianskych (vrátane Fulciho) hororoch. Hoci sa odohráva akoby mimo čas, v krátkom zážitku na prahu smrti, vôbec nie je ťažkopádny, naopak, je to ľahko stráviteľný letný slasher, ktorého ľahkosť korešponduje s vidieckym prostredím, kam je situovaný príbeh. Postavy sa postupne jasne vymedzujú a uvedomujú si, že sa točia v bludnom kruhu, z ktorého niet úniku. Vychádzkové tempo príbehu v závere vystriedajú naozaj krušné chvíle (nahota, krutosť, napätie), skrátka krvavé jatky, síce s odkazmi na známejšie slashery, ale zato aj svojrázne a štýlové. Mám na mysli napríklad aranžmá spoločnej rodinnej večere s mřtvymi príbuznými. Napokon, zaujmavých nápadov je vo filme vcelku dosť. (02.02.2010)