VOD (1)
Obsahy(1)
Komediální speciál o prapodivném roce plný nových písniček a čerstvých postřehů. Bo Burnham, který v něm sám účinkuje, ho celý napsal a natočil v izolaci. (Netflix)
Recenzie (52)
Wow. Keď som sa dopočul, že Bo doma nahral nový špeciál, veľmi som sa potešil, nakoľko Make Happy považujem za úžasnú vec, ale zároveň som bol v rozpakoch. Je totiž rozdiel vidieť živé vystúpenie z ktorého sála energia a vidieť človeka, čo sa nahráva ako v izbe hrá na klavír. Lenže tak to vôbec nie je. Robil na tom síce len jeden človek v jednej izbe, ale tá produkcia je neskutočná! Kamera, výprava, hra so svetlom, strih,... ani si len neviem predstaviť, koľko hodín práce do toho muselo ísť. Fakt klobúk dolu! Po obsahovej stránke je to tiež niečo iné. Vtipné piesne sú zaobalené do artovej formy a skôr než stand-up ide o náhľad do utrápenej duše zatvorenej medzi štyrmi stenami. Výhoda špeciálu je, že rozpráva nielen zvukom, ale aj obrazom a pocit úzkosti vie veľmi dobre preniesť na diváka, ktorý sa toho celého zúčastňuje. Ak sa raz moje deti spýtajú, aké to bolo cez pandémiu, pustím im toto. ()
Můj milovaný stand-up komik Bo Burnham přišel s novým speciálem, který už na první pohled slibuje, že bude jeden z těch depresivnějších... a taky jo. Je to pořád komedie, ale už ne tolik "ha-ha" vtipné. V Inside je hromada chytlavých písniček, které jsou jako obvykle přeplněné satirou, introspekcí, velkou sebekritikou a nějaké té meta-komedie. Je to hodně umělecké, ale zároveň přístupné a srozumitelné. Ve filmu vidíme Boa v kejp malém příbytku (nejspíš je to jakýsi zahradní domek pro hosty, kam se uchýlil, jinak má normálně barák s manželkou), kde si vystačil jen s kamerou a různými efektivními světelnými zařízení, aby vytvořil překvapivě dobrou šou s pěknou vizuální stránkou. Inside na mě hodně působí jako takové drama o umělci.. a musím říct, že to na mě byla místy síla. Asi už je to i tím, jak mám Burnhama rád z minulosti, ale když jsem ho tak občas viděl, jak je zkroušený a mluví o svých depresích, tak mně ho bylo šíleně líto a měl jsem o něho reálný strach (protože je to reálná osoba). Celkově tedy podle mě Bo Burnham: Inside obsahuje spíše drsný a temný humor, kterému se sice věnoval už od počátku kariéry, ale v tomhle kontextu to je místy pořádně melancholická jízda. Ale taky stále geniální, jako obvykle. (9/10) ()
Mňa to zaujalo len hudobne, tie vložky boli dobré, niekedy až veľmi dobré. Ale či ma bavil humor, tak to asi ani trochu a vlastne mu neverím. Sebamrzkačstvo Bo Burnhama vyznieva falošne, skôr si práve tým chce posilňovať ego. Čakal som kedy sa konečne zasmejem, ale za celý čas neprišiel ani zášklb v bruchu. ()
„genialita filmařského řemesla a…“ Jeden člověk, jedna kamera, čistá kreativita a snaha o to pobavit a rozesmát lidi v situaci, která nikomu z nás nebyla příjemná. Tohle je prostě moje srdcovka, nezměrná porce humoru, která je podbarvená takovým prázdnem a strastmi co Bo Burnham zažíval. Tenhle balanc mezi humorem a vážnými tématy je v perfektní rovnováze. Film jsem viděl nejméně třikrát a po dokoukání mám vždy jiný pocit, na první shlédnutí je to neskutečná euforie, ale čím více se ponoříte do snímku, začnete vnímat jeho implicitní význam, a to jakou bolest musel autor zažívat. Umění je subjektivní, stejně jako humor a já bych tento film nazval jako ...umění. ()
Nový (komediální/dramatický) speciál Bo Burnhama, dostupný od konce května na Netflixu, je tím nejlepším, co bylo letos zatím k vidění. Je to - aspoň tak, jak je to na databázích a streamovací službě kategorizováno - stand-up, jenže stand-up Bo Burnhama, což znamená, že on v něm převážně sedí a zpívá. Nechybí proto to, na co je člověk u něj zvyklý, čím se proslavil a co mu jde skvěle: písně, které jsou persifláží různých hudebních žánrů, s výborně zvládnutými tonálními přechody a utahováním si z různých společenských trendů. Píseň Instagram bělošky, která až dolanovsky pracuje s proměňujícím se formátem obrazu, trumfuje jenom song Politicky problematický, který má podobu hudebních montáží z osmdesátkových sportovních a tanečních filmů._____ Vedle známého a osvědčeného jde pravděpodobně o první stand-up v historii daného formátu, u kterého člověk bude víc plakat, než aby se smál. Předchozí větu míním jako to největší možné doporučení, protože jde o stand-up Bo Burnhama, tj. výzvu formě a formátu. Kde Daniel Sloss obrací formát proti publiku, aby své vystoupení zakončil obdobou Ted Talku, a kde si Hannah Gadsby pohrává s diváckým očekáváním a strukturou, tam Burnham teprve začíná. Jeho předchozí vystoupení velmi chytře pracovala s mizanscénou (např. pozadí, kde jsou napsány části jednotlivých písní i povídání ve WORDS, WORDS, WORDS) i s významotvorností svícení (červené a modré světlo v písni Left and Right Brain ve WHAT či Can´t Handle This v MAKE HAPPY), přičemž většinou na závěr nechybělo něco introspektivního. Tentokrát je introspektivní celá hodina a půl: uzavření v jednom pokoji a v jedné mysli, ohlížení se nejenom za vlastní kariérou, ale i pandemickým rokem a osobní i mnohými sdílené zkušenosti. Obstojí to klidně jako metafikční trosečnický narativ, ve kterém Pátka/Wilsona nahradil mikrofon a kamera, a tak se zvládne vypovědět o takových věcech jako samota, izolovanost, deprese apod. Tentokrát se dekonstruuje nejenom formát stand-upu, jehož konstruovanost předchozí burnhamovské speciály odhalovaly ve snaze nalézt nějakou autenticitu, ale rovnou celého života a života online. Celek svou záměrnou roztříštěností a narušováním kontinuity odpovídá zkušenosti brouzdání po netu, jednotlivé části jsou pak vyvedeny například jako komentovaná videohra-únikovka, ve které Bo ovládá sám sebe, jiná část má třeba podobu reakčních videí uvnitř reakčních videí uvnitř reakčních videí... Je to mistrovské dílo, a to nehledě na formát, platformu, žánr, různé kategorie, do kterých je INSIDE řazeno, protože všechny a všechno přesahuje (je to stand-up, je to trosečnická fikce, je to soubor videoklipů, jsou tam reakční videa, neinteraktivní hra, domácí videa, dokument o jednom roku atd.). Bez přehánění: co David Lynch udělal svými RABBITS pro sitcomy a TWIN PEAKS pro seriály obecně, to Bo dělá svým INSIDE pro stand-upy a obecně content pro streamovací platformy a různé servery. Závěrečná inside/outside pasáž o vztahu tvůrce a publika i tvorbě jako kreativním vyjádření a zároveň psychiku destruující, je svým posledním záběrem stejně působivá a mnohavýznamová jako křik v závěru TWIN PEAKS: RETURN. () (menej) (viac)
Galéria (21)
Fotka © Netflix
Zaujímavosti (7)
- Natáčelo se v domě, kde se odehrávala Noční můra v Elm Street (1984). Tento dům v Los Angeles koupila Bo Burnhamova přítelkyně Lorene Scafaria v roce 2013. (KGBelik)
- Bo Burnham pokračuje v jedné ze svých tradic a ani zde nechybí vtip o Židech. Tuto tradici má už od stand-upu What (2013). (KGBelik)
- Bo Burnham slaví 30 let přesně v polovině show (v čase 43:49). (KGBelik)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
Reklama