Neprivolávaj nič zlého

„PROČ? PROTOŽE JSI MI TO DOVOLIL…“   Tak prej nemám jezdit nikam s lidma, vo kterejch vím hovno. A že manželství člověka tak nějak svazuje… Nejdřív je to vo ničem, pak to začne budovat znepokojující atmosféru a pak…? Pak skandální odhalení a nasrání, protože tihle píčusové se prostě nedokážou postarat ani sami vo sebe. A ten film je útok na psychiku, ale jinak… (Ty vole, já nevím!)   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Právě jsem zjistila, že jsem provdaná za čuráka.  2.) Do postele si beru děti svejch známejch.  ///  Thx za titule „wauhells“.                PŘÍBĚH  **  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (09.10.2022)

Ach... já mám tak rád ty filmy, které dokážou člověka udržovat v konstantní nervozitě a znepokojení z toho, že je někde něco strašně moc v nepořádku. V rámci traileru na americký remake dánského Speak No Evil jsem se rozhodl, že si pustím chválený originál. První hodina výborná. Skvěle si to udržuje napětí a temnou atmosféru, přičemž člověku v hlavě konstantně šrotuje otázka: "WTF is going on?" V poslední třetině na ni ale film bohužel odpoví. A upřímně mě to spíš zklamalo, protože jsem čekal chytřejší vysvětlení. Navíc mi pak bylo už předem okamžitě jasné, jak to asi skončí. A nespletl jsem se. Celkově ten film je ale skvělým varováním pro lidi, kteří jsou až příliš pasivní a bojí se vůči něčemu ohradit, aby náhodou někoho neurazili. Speak No Evil je pak drsnou ukázkou toho, když to zajde do extrému. Škoda té poslední půlhodiny, která působí vcelku lacině, jinak by to totiž byla se vším všudy parádní (byť krutá) podívaná. (01.05.2024)

“Why are you doing this? Because you let me do it.” NÁÁÁŘEZ JAKO PRASE a kdybych tohle viděl na filmfestu, dávám standing ovation a ihned jdu na projekci znovu. Tafdrup nám nandal Movie of the year a i přesto, že jde cítit nádech mindfucku typu Ari Aster a Peele, je Gaesterne divácky daleko vstřícnější, je přízemní a nesnaží se o nic složitého, načež ale stejně udeří plnou silou. Je to kurevsky mrazivé, tísnivé, paranoidní, vyčerpávající, nekompromisně autentické a na plnou hubu nám boří jakékoli iluze o světě a servíruje zlo v nejhorší podobě, ze kterého divák nebude spát. Dvě rodiny se po náhodném setkání na dovolené scházejí o měsíc později u jedné z nich doma, ale po zdánlivě ideálním startu se začínají projevovat neshody, jež pramení z kulturní a národnostní odlišnosti, jenže časem děj nabere na obrátkách a skončí až za hranicí snesitelného. Přidejme realistické chování postav, neznámé herce v jejich životních rolích, obyčejný ale díky tomu uvěřitelný vizuál a bezkonkurenční audio doprovod a výsledkem je snímek, který vzbuzuje v divákovi pocit strachu, beznaděje a naprostého šílenství. Při úvodu do závěrečných titulků se mi chtělo zvracet, brečet a cítil jsem úzkost, jakou ještě nikdy. Tafdrup je bůh a takhle vykreslený psychický teror si zaslouží uznání. (12.07.2022)

[FEBIOFEST] Režisér fakt musí nenávidět Holanďany. Přičemž mi osobně už dávno známe, jak už to bylo i ve Simpsonových. Zde je trochu vážnější nota. V ní dlouho nevíme, o co jde pak se nám to vrátí dvojnásob. Atmosféra děje dobrá. Autor si i dost vyhrál ve vztazích, v tom, kdy chcete a nechcete někoho urazit. Finále je trochu fádní, protože mnohdy by šlo zachovat chladnou hlavu a nějak by se to vyřešilo. Ale chápu, že v těchto věcech se tak činí těžko. Tvrdý film, u kterého na rozdíl od amerických podobizen nemůžete čekat dobrý konec. "Vy jste se vrátil pro medvídka? To je od vás vskutku hrdinské!" (04.05.2022)

Můj asi nejočekávanější kousek tohoto roku po všech těch ohlasech, které dostal. Smutňák mé pocity vystihl opět velice přesně. Není to ani tak moc horor, jako spíš absolutně vyšponované temné drama s až mysteriózním feelem. Všechny postavy jsou ale nějakým stylem občas úplně na přes držku a tentokrát se mi s těmi 'kladnými' soucítilo poměrně hůře. O to potom ještě hůř, když už mělo spět k finálnímu twistu, který byl koneckonců strašně málo rafinovaný na to, jak silně se snažil scénář chodit kolem horké kaše. Takže jo, pocit jsem z toho měla fakt celou dobu hrozně nepříjemný, nevěděla jsem, kde si stojím, ale v jisté chvíli jsem byla pak už schopná i odhalit pointu a v momentě zlomu na konci jsem si řekla: jako vážně, jenom tohle? Já nevím, já prostě nevěřím, že by se takhle fakt mohl někdo zachovat. Takže za mě to dopadlo jako mnoho povyku pro nic a bohužel musím nastavit průměr, za mě to tu gradaci mělo mít mnohem větší a ač to bylo nepříjemné, nevzpomněla jsem si na to finále od shlédnutí ani jednou. (01.11.2022)