Krotitelia duchov 2

Srdeční a nostalgická záležitost. Poprvé jsem to viděl asi v pěti letech a hned co jsem začal rozumět mluvenému slovu v televizi (asi těžko někdo z nás věděl v 5ti letech co je to proton pack a podobný věci), tak jsem jel reprízy na VHSce až do zblbnutí. A vydrželo mi to do teď, jen už mi to stačí jednou ročně. Jeden z filmů, který už nikdy ze života nevymažu. 5* a.k.a 95% (30.10.2023)

Jednička byla skoro zázrak a měla nápady. Dvojka chce jít v jejích stopách, ale s jedním rozdílem. Chybí jí nápady, anebo ještě lépe, z nápadů se po jedničce vyčerpala, a když jsou, tak nejsou už tak dovedně využity jako ve svém předchůdci. Většina nápadů je předložena jen v obměněné variantě anebo jsou zoufale obehrané, jako třeba to, že Sigourney Weaver musí být zasloužilá mamina a po jejím dítěti musí jít hned hlavní zloduch. Vždyť to byla trapárna, když chtěl dětského tělíčka využít pro svoje zhmotnění. Triky na tu dobu dobré, ale s dnešními se to pochopitelně porovnávat nedá. Příběh vyvřel do průměrnosti s morálním poselstvím v závěru, kdy se všichni občané NY semknou, a stará herecká parta z jedničky už není ani tak zábavná. O zábavu se staral jako vždy brilantní Peter MacNicol. V červených číslech je to za co?! Hned si sám odpovím. Za zásluhy. 60% (05.01.2012)

Celý svůj původní komentář k tomuto filmu jsem přepsal poté, co jsem zhlédnul jedničku a v krátkém sledu i dvojku a oživil si paměť. V mém původním komentáři jsem psal, že je tento film lepší, než jednička. To sice není, ale není na tom tak hrozně. Není to špatný film, jen ze začátku trochu pokulhává a v některých chvílích jedničku kopíruje. Ale zase k příjemnému hereckému obsazení přibyl Peter MacNicol. Vigo byl chvílemi děsivý, sliz byl slizký a Bill Murray zase sypal suché hlášky na všechny strany. Je to dost podceňované pokračování, není to zas tak špatné a minimálně hodnocení okolo 75% by si tento film zasloužil. (30.07.2007)

Dějově, humorem i efekty nabitější jak jednička, což se dá říci o málokterém pokračování. Zajímavý záporák, parádní Peter MacNicol a pohybující se Socha svobody.A místy to umí být i docela děsivé, za mladých let se mi o svíticích očích Petera MacNicola zdávaly i noční můry. Přesto mi však dvojka přišla zpracovaná o něco více jako rodinný film. Pětihvězdičkové hodnocení je stejně jako v případě prvního dílu možná moc, ale pro mě jsou Ghostbusters klasikou, kterou si rád zopakuji kdykoli. (12.04.2015)

„Myslela jsem, že ty košile jsou špinavé.“ - „Mám víc než 2 druhy prádla. Já nemám jen čisté a špinavé. Mezi tím je řada odstínů.“ Dvojka Krotitelů duchů patří určitě k těm zdařilejším z filmových pokračování. Nikoho asi nepřekvapí, že se v ní maximálně využívá konceptu divácky úspěšné jedničky. A pořád to funguje. Sice menší úbytek humoru divák pocítí, ale zase mu to tvůrci vrací zlepšením triků, efektů a vůbec vizuálu (takže v tomhle ohledu jsem už tolik netrpěl jako u jedničky). Film těží i z toho, že se stará známá parta sešla v kompletním složení, přičemž znovu perlí (Bill Murray je se svým starým mládencem stejně kouzelný jako v jedničce, ne-li dokonce víc) a přijde mi, že o něco málo větší prostor dostává Sigourney Weaver, s níž přichází i trocha té romantiky. Morální apel spolu se symbolem v podobě nejmenované sochy neruší a já celkově končím znovu na slušných 4*. „Teď testujeme pozitivní reakce.“ - „Jakým způsobem?“ - „Zpíváme tomu, povídáme si s tím a snažíme se to povzbuzovat.“ - „Ale zatím s tím nespíš, že ne?“ (28.07.2019)