tick, tick...BOOM!

nejsem znalec muzikálů (a už vůbec ne těch divadelních),takže mi jméno Jonathana Larsona nic neříkalo,stejně jako jsem nikdy neviděl a neslyšel nic co složil.Co mi každopádně něco říkalo bylo jméno Lina Manuela Mirandy,který se v posledních letech vyšvihl na muzikálovém žebříčku hodně vysoko a nutno říct,že oprávněně.Tick,Tick...BOOM! to jen potvrzuje.Výborné písničky,skvělý Garfield (ten poněkolikáté dokázal,že je velmi dobrý herec a umí si vybírat role) a v jádru smutný příběh točící se v rámci pár dní kolem Larsonových třicátých narozenin.Není to klasický životopis a svým způsobem nás to ušetří těch nejvíc slzopudných momentů,ale ničemu to nevadí,ba naopak.Miranda tu ukazuje,že aby nám dokázal přiblížit život někoho takového není nutné ho vyprávět od první do poslední minuty.Spokojenost...80% (30.11.2021)

Skoro jsem zapomněl jak Andrew Garfield je skvělý herec. Takhle nějak by se měli točit muzikály a je znát, že když někdo umí tak prostě umí. Dost mě potěšila i Vanessa Hudgens, která svou krsásu propůjčila spíš béčkovým pohádkám, ale pak se vrátí s takovým Boomem. Její scénu s hádkou či hlavní písní jsem si pouštěl snad tucetkrát. tick, tick BOOM je rozhodně jeden z nejpovedenějších muzikálů a je mi líto, že jsem neviděl originál. (28.11.2021)

Popravdě jsem čekal, že zrovna tenhle muzikál mě moc nechytne, ale opak je naštěstí pravdou... je to super. Andrew Garfield je tady naprosto fantastický, songy jsou úplně super, emocionálně to celé funguje naprosto na výbornou. Protože přestože tohle není veselý film, veselých momentů je v něm spousta. Tohle se povedlo, a ačkoliv je tedy silně pravděpodobné, že se na to už znovu nepodívám, já jsem si tuhle emoční ždímačku fakt náramně užil. 75 %. (02.12.2022)

Lepší jako životopisné drama o strádání tvůrčího procesu "pro stromy nevidím les" bohéma z raných devadesátek než autobiografický muzikál (nejen) o tomtéž. Problém je, že i jako životopisné drama je to přinejlepším tuctové, protože téže jste již viděli bezpočtukrát; a lépe. Muzikálové pasáže dojíždějí především na to, že nejsou "v jednom duchu". A tak je to jednou přepáleně stylizované s tunou magického realismu "kdy náhodní lidé kolem začínají pět", hned na to je píseň realisticky zasazená do běžného dění apod. Je to jak z pěti různě stylizovaných muzikálů. Což ještě umocňuje fakt, že je to drama (a tak trochu mezi řádky i satira) o životě autora muzikálů, ve kterém autobiograficky zpracovává své vnitřní démony i život do písní. A zároveň to je o inspiracích pro kultovní muzikál Rent. A zároveň je to "minimalistický recitál o muzikálu v muzikálu". Dále tomu je na škodu nevyrovnanost jednotlivých hudebních čísel. Je jich sice požehnaně, ale trio (v čele s Therapy, která je v pěti minutách esencí všeho, o co se to snaží po celou stopáž) ční nade všemi příliš dominantně. Naopak zdánlivé slabiny v podobě poprvé film režírujícího Mirandy a zpívajícího Garfielda, jsou překvapivými klady. U Mirandy s výhradou; přeci jen meta rovina "tří plánů vyprávění" byla pro debut těžké sousto, ale převážně to ustál (navzdory rozhárané stylizace muzikálových čísel). U Garfielda pak bez výhrad; je největším kladem. A to zde ostatní rozhodně nejsou jen do počtu. Solidní počin, ale nic památného. (13.12.2021)

Garfield hraje dobře a téma též není zlé. Mám rád vztahová dramata, příběhy o umělcích a jejich tvůrčích procesích, jenže tento muzikál s blbým názvem je příliš tuctový, plytký a neatraktivní na to, aby stálo čas. Mohl bych dobrosrdečně říct, že to je relativně fajn, ač jsem se skvěle nebavil a dát vyšší hodnocení, ale nechci být nekonzistentní. Když to jen porovnám s takřka dokonalým All That Jazz, tak jsme úplně někde jinde. Oba filmy však dobře zakomponovali muzikálovost do obsahu. (01.01.2022)