Mimoriadna udalosť

Mimořádná událost je jen kolektivní halucinace o tom, že zrovna Jiří Havelka je renesancí české komedie. Je to jen slepenec náhodných historek a do morku kostí stereotypních a i tak smutně nekonzistentních postav, kdy v něm nedává smysl takřka nic. Navíc ten konec, kdy se mlčenlivá postava vrhá na pubertální dívku, je dokola opakujícím se plesnivým puchýřem českého filmu. Jsem zděšen. (12.09.2022)

Po dokonalých Vlastnících rozpaky. Divně vystavěno, nesedlo mi to, až na několik momentů, které svým bizárem pobavily. Postavy dostaly šablonu už na začátku, následně se nemění, odporní jsou všichni, děj se vleče, nudí, dovolím si srovnání s excelentní Okupací, která je natočena na podobně minimalistickém formátu, ale nesklouzla do Kameňákové frašky. Obsazení fajn, podivný střih ale nedovolil hercům se lépe rozvinout. Karikatura naší společnosti mi nevadí, tady jsem ale čekala víc. Příště! (22.10.2022)

Ve snaze opravit závadu strojvedoucí vystoupí, ovšem odbrzděný vlak mu jaksi ujede pozpátku z kopce. Než se stane senzací na internetu, dojde k několika výstřelům, omylům, výčtům statistik, pozvracení, konspiračním teoriím, rasistickým poznámkám, vyzkoušení nefunkčních záchranných brzd a jen k velmi občasnému ušklíbnutí. Teda alespoň u mě. Jiří Havelka už ve svých Vlastnících zavřel nesourodou skupinu lidí do jednoho prostoru a zároveň v nepříjemné situaci. I tady jde o bizarně seskládané typy lidí, ovšem co si budeme nalhávat, z masa a kostí jich bylo minimum. Vesměs jde o stereotypní karikatury, kdy každý má nějakou úlohu (které se drží a která má být vtipná), ovšem ač je hrají solidní herci, o nějakých dílčích pointách, promyšlených momentech nebo humoru si můžeme nechat zdát. Navíc postav i podzápletek postupně (zbytečně) příbývá. Za mě to bylo hrozně nenápadité, povrchní a křečovité. Přitom samotný námět je podnětný a v mnoha směrech hodně slibný. K jakési satirické údernosti to má daleko. (10.11.2022)

Musím začít tím, že sledování Vlastníků pro mě bylo extrémním utrpením, takže jsem byla proti Mimořádné události předem zaujatá, a kdyby mě sestra neponoukala, ať tomu dám šanci, tak bych se na film nikdy nepodívala. A teď, když už jsem se tedy podívala, film poctím hodnocením, že "to nebylo tak strašné, jak jsem čekala". Sice jsem si říkala, že autoři extrémně přeceňují, jak moc se úplně cizí lidé dávají ve vlaku do řeči - já sama jsem asi před měsícem jela vlakem, který se ve Vladislavi (jednu zastávku od Studence, odkud vyjíždí ta skutečná lokálka, kterou se film inspiroval, hehe) neočekávaně zastavil, a teprve asi po půl hodině, co jsme tam stáli s vypnutým motorem a nic se nedělo, jsme si se spolucestujícími navzájem řekli, že je to divné, po další půl hodině se vlak bez jakéhokoliv komentáře od zaměstnanců ČD znovu rozjel, a to byl konec příběhu. Ale potom jsem si také vzpomněla, že na té samé trati si ke mně  jednou přisedl kandidát na hejtmana Vysočiny, který, když se dozvěděl, že jsem studovala scenáristiku, mi začal vykládat drby o smetánce z Prahy včetně toho, že všichni politici strašně lžou a že podle Soboty stojí Vondráčková v posteli za nic, a že při jiné jízdě se mnou v kupé jel postarší inženýr přednášet na konferenci o ekologickém zemědělství, a ten když se dozvěděl, že jsem studovala scenáristiku, stočil řeč na umění a začal mi recitovat Richarda III. (Teď sluncem z Yorku zima našich chmur se proměnila v slavný letní žár!) No, moje pointa asi je, že premisa má potenciál být super, ale vždycky bude záležet na tom, jakými postavami a jakým záměrem ji autoři obydlí a podepřou. A v tomto bodě to Havelka s tím "českým balíkovstvím" na můj vkus trochu přehání. Umírněnější (snad je to správné slovo, možná mám na mysli civilnější, zkrátka představte si Rudolfa Hrušínského, že říká ty stejné repliky jako postavy ve filmu, toho by režiséři nevedli k tomu, aby se u toho ještě i choval jako šašek, a přesto by výsledný efekt byl sžíravý jak H2SO4) přístup by nebyl od věci. Ale i tak mě dokázal film snad se dokonce odvážím říci pobavit. Hodně to na zádech nesou herci, které člověk rád vidí spíš kvůli jejich předchozí práci a ne úplně nutně kvůli tomu, jak jsou jejich postavy v tomto filmu napsané - Chmela, Plesl. Pan Kopta super, pět z pěti hvězdiček. I mlaďoši z kapely dobří. Ženské postavy na tom nejsou úplně nejlíp, ale oceňuji snahu, asi, no. Takže dávám tři nadějné hvězdičky a mám ještě potřebu dodat, že jsou podmíněné tím, že jsem tu finální záchodkovou scénu pochopila tak, že Plesl nechal slečnu převléci se do svého obleku, aby nemusela chodit po venku v kostýmu ptáka, a ne jako že ji připravil o panenství. (02.12.2022)

Ačkoli se film z větší části odehrává v jedoucím vlaku, pocitově mi přišlo, že stojí několik hodin na místě a bez posunu, gradace nebo katarze recykluje určité tiky a repliky. Rytmus vyprávění je spíš zadrhávající než plynulý, skeče a historky na sebe nejsou hladce napojovány, působí jako autonomní segmenty. Místo toho, aby postupně došlo k semknutí vyprávění, k propojení jednotlivých postav opakujícími se motivy, ještě víc se rozevírá. Přibývá postav, lokací i podzápletek. U jistých postav těžko určit, jaký vzorek společnosti, typický znak češství nebo mechanismus vypořádávání se s krizovou situací reprezentují, proč ve filmu vlastně jsou. Komičnost jiných, třeba záštiplné manželky-alkoholičky nebo vynervované samoživitelky, pak nestojí pouze na tom, že uvažují stereotypně. Samy zosobňují rozšířené stereotypy. Film ve snaze o vtipnost za každou cenu občas chytá křeč a zbytečně často sází na prvoplánové vtipy, kdy se někdo pozvrací nebo řekne, že není píča. Nesourodý tentokrát oproti Vlastníkům není jen kolektiv lidí spojených uzavřeným prostorem, ale celý film, stylisticky rozkročený mezi němou groteskou, absurditou a parodií hollywoodských katastrofických filmů, s náběhy na satiru společenskou, politickou a mediální. V poslední disciplíně podává nakonec nejlepší výkon. Titulní Mimořádná událost je míněna ironicky. Tou se jízda odbrzděného vlaku stává až přispěním médií lačných po senzačních zprávách. Ve skutečnosti se ve vlaku odehrává nedůležitá fraška, kterou jen její přímí účastníci, kterým chybí odstup, prožívají jako něco zlomového. Právě neschopnost novinářů poodstoupit, odlišit tragédii od komedie, a věnovat se namísto kravin podstatným tématům současnosti, Havelka trefně pojmenovává. Škoda, že se k této pointě dobírá hodně klopotně, s množstvím rušivých odboček a únavných mezizastávek. 50% (27.01.2022)