Bod varu

Vtahující, nesmírně intenzivní snímek nabitý emocemi a energií - pro mě nezajímavější premiéra roku 2021. Luxusní zákusek servírovaný týmem britských herců v čele se Stephenem Grahamem. Jeho výkon v Bodu varu spolu s rolí dozorce v minisérii Čas mě donutil uvažovat o umístění do topky oblíbených tvůrců. Během jednoho hektického večera vyvrcholí dlouhodobá osobní krize šéfkuchaře a majitele restaurace v jedné osobě a začnou se dít věci... Philipu Barantinimu se podařilo bez větších režisérských zkušeností za nevalný peníz v prostorách jedné restaurace natočit skvělý biják, kde nenalézám výraznější slabiny, ale pokud bych měl vedle herectví zúčastněných něco vyzdvihnout, pak určitě Lewisovu bravurní kameru; 90 minut na jeden záběr se jen tak nevidí. Všem filmovým gurmánům přeju ke sledování Bodu varu pochopitelně dobrou chuť. Celkový dojem: 90 %. (03.02.2022)

Boiling Point je v podstate taký gastronomický Uncut Gems, ktorý stavia všetky svoje esá na vyhrotenú atmosféru, nepoľavujúce tempo a kvalitné herectvo. Divák už od prvých minút cíti tlak hromadiaci sa pod bublajúcim hrncom a všetko nasvedčuje tomu, že v závere poriadne vykypí. Šéfkuchára londýnskej päťhviezdičkovej reštaurácie Andyho čaká spolu s jeho posádkou veľmi ťažký večer, ktorý sa odohráva iba pár dní pred Vianocami. Dohodnutých je príliš veľa rezervácií, hoci jedla nie je dostatok. Čelia puntičkárskemu kontrolórovi a do toho sa medzi hosťami nečakane objaví aj Andyho mentor a prísna food-kritička. Hektická jednozáberová jazda zachytáva silne vťahujúcim spôsobom nekompromisnú stránku gastrobiznisu a stres, ktorému v tomto odvetví čelí celý personál. Zariadiť, aby tento večer dopadol bez katastrofy, vôbec nie je jednoduché. Každá z vedľajších postáv totiž spracováva aj svoje osobné problémy a ten, kto im má ísť príkladom, si zas prechádza zdrvujúcou osobnou krízou. Režisér a spoluscenárista Philip Barantini nám servíruje skutočnú britskú lahôdku. Ak však máte alergiu na orechy či vysoký tlak, dajte si pozor. Bon Appétit! (05.02.2022)

Po delším čase jsem se zase jednou dostal k filmu, který se zabýval stylovým stravováním. A jak už to tak s takovými snímky bývá, personál se potýkal s mnohými překážkami jak na své straně tak na straně hostů. Já osobně dělím hosty restaurací na tři druhy. Ten první se přichází dobře najíst (z důvodu, že doma kvalitní jídlo nemá a žije z polotovarů, nebo proto, že si chce pochutnat, aniž by musel zase vařit) a bývá obvykle vděčný a zdvořilý. Druhou skupinu tvoří sebestřední kkti, kteří si zvedají ego buzerováním servírek/ číšníků (a když se opravdu daří, tak i kuchyňského personálu), jídlo je prakticky nezajímá jako pokrm; používají ho jen jako záminku k prezentování svého vnitřního ředitele zeměkoule. A třetí podmnožinou jsou latentní sebevrazi s alergiemi na kdeco, pro něž je návštěva restaurace adrenalinovým sportem ve stylu ruské rulety. Tvůrci mají kupodivu buď stejný nebo velmi podobný pohled na věc, protože ve svém filmu obsáhli vše výše jmenované, ale středobodem všech problémů byl stejně ten magor v kuchyni, před nímž museli schovávat i mouku a práškový cukr. Filmy na jeden záběr možná fičí, ale já a odborový svaz střihačů si o tom myslíme své. / Poučení: Najez se radši doma, tam alespoň víš, kdo ti plive do jídla. (23.02.2022)

„Jídla se stále vracejí, protože netrénuješ svůj tým. Už mám po krk toho, jak vaše chyby házíte na nás. Všichni tu tvrdě pracují. Makají, aby ti vydělali peníze. Ale ty... Nemáš vůbec ponětí. Můžeme se tu uhonit, protože jsi ta nahoře. Jsi ale tak blbá, že si to neuvědomuješ. A navíc chceš, abychom vařili mimo menu, steaky pro blbý influencery. A nikdy nedáš alergeny do systému, abychom museli luštit tvý ručně psaný poznámky. Kdyby ses chvíli učila, jak vést restauraci, místo děvkaření na sociálních sítích, tak bychom nebyli v takových sračkách.“ Vinette Robinson se do toho náležitě obula. Intenzivní náhled do chodu jedné opravdu vytížené restaurace, kdy směna šéfkuchaře Stephena Grahama, který neprožívá nejpovedenější období, sotva začala a už nestíhá. Problémy se kupí, navíc u jednoho stolu čeká na jídlo jeho mentor s uznávanou kritičkou jídel. A celé je to natočené na jeden vtahující záběr. Výsledek je svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Jen na pilu tlačící závěr mi nesedl. PS: V luxusní restauraci by každopádně servis jídel či vína vypadal krapet jinak. (18.01.2022)

Jednozáběrová devadesátiminutovka z jedné anglické, plně obsazené restaurace v období vánočních svátků. Je skoro až neuvěřitelné, jak takové téma může být strhující a napínavé a laikům ukazuje, co předchází tomu, než se jim žvanec dostane od objednávky do trávícího taktu. Herecky bezchybné, režijně pevně sevřené a do detailu promyšlené a kamera neskutečná a nejen proto, že je vše bez střihu. Film ladně přechází mezi postavami a každá zásadní má svých pár minut. Pokud by filmu v poslední třetině nespadl řetěz, byla by to prakticky dokonalá, intenzivní jízda. Takhle se jedná "jen" o výborný, vtahující film z poutavého prostředí. (12.01.2022)