Jako v nebi
Du som er i himlen
Réžia:
Tea LindeburgScenár:
Tea LindeburgKamera:
Marcel ZyskindHrajú:
Flora Ofelia Hofmann Lindahl, Ida Cæcilie Rasmussen, Palma Lindeburg Leth, Anna-Olivia Øster Coakley, Flora Augusta, Kirsten Olesen, Lisbet Dahl (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Jedného dňa na konci 19. storočia sa život 14-ročnej Lise (Flora Ofelia Hofmann Lindahl) navždy zmení. Je najstaršia zo svojich súrodencov, prvá v rodine, ktorá chodí do školy a je plná nádeje a dôvery v život. Keď však jej matka začne rodiť, rýchlo sa ukáže, že niečo nie je v poriadku. Ako prichádza noc a pôrod postupuje, Lise začína chápať, že deň, ktorý sa začal v detstve, sa môže skončiť tým, že sa stane ženou domu. (PeterSD)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
Výborne, pútavo a nápadito natočené nič. Scenár by sa dal zhrnúť na pol strany. Keby tam celý čas mater nevrieskala v pôrodných bolestiach, nebehali vo dne v noci po tráve bosí, a pridali trošku deja, bol by to super film. Ale zase sa raz ukázalo, že cirkev je pôvodcom všetkého zla na zemi. Máti vrešťala ako keby mala porodiť votrelca, všade krvi ako pri zabíjačke, ale odmietala lekára, lebo Boh rozhoduje, čo bude. Ženy musia samozrejme chodiť bosé a vkuse tehotné, chodiť s hrablami, chovať hydinu, variť a poslúchať despotických čurákov, a modliť sa, lebo Boh tak rozhodol. A vkuse sa modliť ako prijebaní, a keď niečo, za čo sa modlili, nevyjde, tak Boh ich skúša, a keď to vyjde, tak Boh im pomohol. Klasický, jednoduchý príbeh o zadubených "Bohom" zahriačených kreténoch a kreténkach. Boha im! ()
Zemřela matka, do hrobu dána, siroty pro ní plakali.. ale ne příliš dlouho, život jde dál. Toto bylo nakonec sdělením, nebo jsem něco nepochopil? Depresivní děj se odehrává skoro komplet během jednoho dne a noci, po nichž si domácí porod většina lidí rychle rozmyslí. Svět tu vnímáme očima nejstarší dcery, násilím donucené k předčasné dospělosti, a je to celé takový klasický euroart. Jakožto ateistu mě ta nábo-ženská poetika filmu nechala emocionálně chladným, díkybohu. ()
Vizuální a senzuální, volně se nadechující, přitom v perfektně sevřené formě, dobové a naprosto nadčasové. Přepodstatnění sebevědomé, veselé, hrdé dívky s nadějemi na pěkný život ve světě v ženu na "svém" místě: a tedy skrze otevření očí okolostojičné hrůze, strachu, nejistotě, zklamávání, zmaru, lajdáctví, útěkářství a selhávání, přijetí svého údělu té, která bude na kousku rodné hroudy hýčkat, pečovat, ujišťovat a obstarávat, vyčerpávaná, zkoušená a přehlížená, dokud ji to také nakonec nesemele. Pán to tak přece chce, takže to nejde dělat jinak a lépe. A ne, nemá to co dělat s náboženstvím, ani s pověrami, ale s patriarchátem, jemuž to všechno slouží. Fantastická forma: první pohledy do zrcadla, sebezalíbení, krajina, vítr, dech, zvědavé probouzení se do každého dne. A poslední pohledy do zrcadla, byť je to rámování tak nenápadné, a samozřejmé, že si je sotvakdo uvědomí, jsou ženy, která se očima drží, hledí nevěřícně na svoje vědomí toho, co pochopila, že unese. Není spravedlivé mít tolik síly na tohle. Maminko! A ne, nevíme, jestli to byla sestřička nebo bratříček. *** Dlouho jsem na konci filmu nezažilo takové společné těžké ticho, které nikdo nechtěl porušit. [Febiofest na poslední chvíli, Slovanský dům a Rodrigo]. *~ ()
Pomalé tempo tomu nepřidalo.Zdlouhavé záběry jako by se předpokládalo že divák je tak tupý a potřebuje si v hlavě vyhodnotit to,na co se v tom momentě dívá.....Je to o matce která neustále rodí jedno dítě za druhým až se to zasekne.Na jedné straně blokuje pomoc doktora babka , která není schopná kvůli konvencím překročit svůj stín a nechá vše na Bohu a na druhé straně dívka, která touží po lepším životě a vše se jí v jeden moment zhroutí. ()
Do radosti a veselí se pomalu vkrádá obava a smutek. Obtížné dospívání. Matčin další porod, který nemusel končit tragicky. Místo pera dostává do rukou hrábě. Místo školy "paní na velkém dvoře". Možná to není žádoucí osud, ale život na statku Broholm přejde opět z obav a smutku do radosti a veselí. - S 80% jistotou jsem opět poznal, že se jedná o "ženský film" (scénář, režie), charakteristickým znakem je tu opět "znejistění". ()
Reklama