Jako v nebi
Du som er i himlen
Réžia:
Tea LindeburgScenár:
Tea LindeburgKamera:
Marcel ZyskindHrajú:
Flora Ofelia Hofmann Lindahl, Ida Cæcilie Rasmussen, Palma Lindeburg Leth, Anna-Olivia Øster Coakley, Flora Augusta, Kirsten Olesen, Lisbet Dahl (viac)Obsahy(1)
Jedného dňa na konci 19. storočia sa život 14-ročnej Lise (Flora Ofelia Hofmann Lindahl) navždy zmení. Je najstaršia zo svojich súrodencov, prvá v rodine, ktorá chodí do školy a je plná nádeje a dôvery v život. Keď však jej matka začne rodiť, rýchlo sa ukáže, že niečo nie je v poriadku. Ako prichádza noc a pôrod postupuje, Lise začína chápať, že deň, ktorý sa začal v detstve, sa môže skončiť tým, že sa stane ženou domu. (PeterSD)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
Do radosti a veselí se pomalu vkrádá obava a smutek. Obtížné dospívání. Matčin další porod, který nemusel končit tragicky. Místo pera dostává do rukou hrábě. Místo školy "paní na velkém dvoře". Možná to není žádoucí osud, ale život na statku Broholm přejde opět z obav a smutku do radosti a veselí. - S 80% jistotou jsem opět poznal, že se jedná o "ženský film" (scénář, režie), charakteristickým znakem je tu opět "znejistění". ()
Zaujímavý pohľad do života na dánskom vidieku na sklonku 19. storočia. Hlavná herečka to zahrala perfektne, myslím, že nikto nie je na pochybách, čo sa jej celú tú noc honilo hlavou. Jedna veľká tragédia a jej životným snom je koniec... a šmitec. Za tie dobové reálie prst hore. Nadpriemer. 75/100 ()
Pomalé tempo tomu nepřidalo.Zdlouhavé záběry jako by se předpokládalo že divák je tak tupý a potřebuje si v hlavě vyhodnotit to,na co se v tom momentě dívá.....Je to o matce která neustále rodí jedno dítě za druhým až se to zasekne.Na jedné straně blokuje pomoc doktora babka , která není schopná kvůli konvencím překročit svůj stín a nechá vše na Bohu a na druhé straně dívka, která touží po lepším životě a vše se jí v jeden moment zhroutí. ()
Vizuální a senzuální, volně se nadechující, přitom v perfektně sevřené formě, dobové a naprosto nadčasové. Přepodstatnění sebevědomé, veselé, hrdé dívky s nadějemi na pěkný život ve světě v ženu na "svém" místě: a tedy skrze otevření očí okolostojičné hrůze, strachu, nejistotě, zklamávání, zmaru, lajdáctví, útěkářství a selhávání, přijetí svého údělu té, která bude na kousku rodné hroudy hýčkat, pečovat, ujišťovat a obstarávat, vyčerpávaná, zkoušená a přehlížená, dokud ji to také nakonec nesemele. Pán to tak přece chce, takže to nejde dělat jinak a lépe. A ne, nemá to co dělat s náboženstvím, ani s pověrami, ale s patriarchátem, jemuž to všechno slouží. Fantastická forma: první pohledy do zrcadla, sebezalíbení, krajina, vítr, dech, zvědavé probouzení se do každého dne. A poslední pohledy do zrcadla, byť je to rámování tak nenápadné, a samozřejmé, že si je sotvakdo uvědomí, jsou ženy, která se očima drží, hledí nevěřícně na svoje vědomí toho, co pochopila, že unese. Není spravedlivé mít tolik síly na tohle. Maminko! A ne, nevíme, jestli to byla sestřička nebo bratříček. *** Dlouho jsem na konci filmu nezažilo takové společné těžké ticho, které nikdo nechtěl porušit. [Febiofest na poslední chvíli, Slovanský dům a Rodrigo]. *~ ()
"Selanka" dánského venkova 19tého století. Uzavřený svět panství, kde dívka Lise sdílí své touhy po vzdělání i sny o své budoucnosti s lučními květy a motýly. Je to i vize její matky (ve vysokém stupni další gravidity); ne však otce - autority s jasně vymezenými, přísnymi pravidly, týkajícími se postavení ženy-hospodyně, která se musí podvolit mužské moci hospodáře a pokorně přijímat svůj osud. Vše se dramaticky mění, když je Lise konfrontována s martyriem komplikovaného domácího porodu, končícím matčinou smrtí. Pohledy ostatních požadují, aby se Lise ujala jejího místa a rodinné tradice ji nutí zůstat - s povinnostmi, které k tomu náleží. Citlivé drama o dívčím dospívání, natočeno ženskou rukou. Jednoduchý, čitelný příběh s jemnými dialogy - filmová adaptace. Přirozená Flora Ofelia Hofmann Lindahl , kterou nešlo nevšimnout si ve Výkřiku bez ozvěny. Film neposkvrněn komercí. ()
Reklama