Obeť

Mohla to být slušná epizoda do random krimi seriálu, kde by proložila nesmyslné množství vražd. Existují i jiné trestné činy. Blaško si však celovečerní formát obhájí, protože osvěta a veřejný zájem. Tepání do představitelů města, developerů, populistů, novinářů i samotných obětí je místy stylové, ale táhne se jako smrad. (26.04.2023)

Irina je jediným propracovaným charakterem (typově přesná Vita Smačeljuk), všechny ostatní postavy (včetně syna) působí neživotně a zkratkovitě (co může fungovat v rámci žánru krimi, tak u psychologického dramatu nemůže stačit na vybudování uvěřitelného fikčního světa). Onen fikční svět je vůbec velkou záhadou. Většina exteriérů působí jak normalizační dobovka (vybrané lokace ze Znojma, Ústí nad Labem a Litvínova), čímž značně podporuje stereotyp evropského sociálního dramatu "z východu." S neutěšenými reáliemi současného Česka pracovali daleko lépe například Staříci, zde padla realističnost za oběť obrazové stylizaci. Po dlouhé době je u českého filmu znát práce s více plány ve zvukové stopě, což ovšem naráží na nepříliš povedené herecké výkony. Takže sice slyším, co si v autobuse lidé mezi sebou šeptají, ale ta nepřirozenost tahá za uši. Vedlejší a komparzní role jsou vůbec velký problém, vysoká míra strnulosti se tu vydává za civilní herecký projev. Mediálně známý případ z Břeclavi je velmi atraktivní, protože nabízí drama až skoro antických rozměrů, proto je však o dost těžší ho zpracovat tak, aby nepůsobilo tezovitě a pateticky (reklamně přehnaný kraťas Strach z roku 2013, zpracovávající stejný příběh). Oběť nenabízí patos, jen jednostranné neživotné konstatování postrádající nějakou míru ambivalence, kterou by si takové téma zasloužilo. (26.03.2023)

Měl jsem v celku vysoká očekávání, která se naplnila, ale úplně jinak, než jsem myslel. Oběť je citlivým vhledem do sociálních problémů a rodinných vztahů, který nám je zprostředkován přes ukrajinskou matku samoživitelku a jejího syna, kteří se dostanou do střetu s jinou menšinou, Romy. Pravda bývá zpravidla jen jedna, ale tady je pravd více, a přesto má každá pravda nějaké morální ponaučení. Michal Blaško je režisérský talent, který vytvořil snímek, jehož každou minutu jsem s úžasem hltal. [LFŠ 2023] (06.08.2023)

no, já teda nevím o co mělo jako jít (život s určitou komunitou a hlavně mít je v bytě nad sebou, je extrémně náročný ,mírněji napsáno),ale mě to připadlo že máma Irina udělá vše proto,aby získala občanství ČR i pro syna,aby se vyhli tomu ,že by mu za pár let hrozil odvod do armády a tedy výhled na dosti krátký život.To bohužel přináší válka. Tečka. (08.12.2023)

jádro příběhu nepřináší nic převratně inovativního a i ten "zvrat" už sem někde viděl, ale jelikož jde o docela silné téma, které je dnes navíc ještě aktuálnější než v době natáčení, bez větších problémů přimhouřím obě oči. Z počátku mi to celé přišlo sice takové nijaké, nicméně od určitého momentu, po němž už tenhle příběh nemá žádné úplně dobré řešení mě to dost chytlo. Vita Smačeljuk je jako bojující matka, která následně musí minimalizovat škody výborná a docela škoda, že se všech těch postaviček které se tu objeví je ona jediná propracovaná. Konec je takový jaký je a v tomhle případě mi to nijak nevadí...70% (27.03.2023)