Réžia:
Otto KrivánekHudba:
Štěpán KoníčekHrajú:
Jiří Vondráček, Brigita Hausnerová, Slávo Záhradník, Július Vašek, Vladimír Petruška, Ľudovít Greššo, Milan Drotár, Ján Kramár, Ján Greššo, Martin Horňák (viac)Obsahy(1)
Budovatelská témata, hlásající odpovědný postoj k celospolečensky důležité práci, nevyhasla ani v 70. letech. Stavba plynovodu Orenburg se stává průsečíkem osudů statečných a odhodlaných řidičů, kteří řeší jak hospodářské nástrahy, jak soukromé nesnáze. Ač mají různé povahy i zájmy, společná práce je sjednotí. Toporně až směšně pojednaný příběh přesvědčuje, že člověk plně dospěje teprve při setkání s fyzicky náročnou činností. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Zhliadnute pre Tatra 138, 148 a 813 kolos; dokonca v teréne, blate daždi a rieke (aj keď tých jázd je asi toľko ako v Jakubiskovom Postav dom, zasaď strom) ale pribehovo o dosť slabšie, roztrhané. Ondrejova Veronika v sanitke, zapáli okolo nej pneumatiky, výsledok sa nedozvieme, zápletka s kolegom Misom a ruska Lena zabuchnuta do Ondreja, najlepšieho SVK šoféra. Pekná bola Ondrejova kolegialita splniť stavebný plán pred termínom v budovaní socialistického Ruska pre "lepšiu" budúcnosť. Vzťahové problémy však tie isté čo máme aj teraz. Jedna posteľná scéna pod perinou. ()
Postbudovateľský film, aby aj robotníci vedeli, že sa o nich vie a že sú pre spoločnosť osožní. Akurát, že sa nebudovalo u nás, ale v ďalekej Rusi, kde miesto ciest sú iba výmoľe, hlboké kaluže a bahno. A keď sa nestíha, treba pridať stoj čo stoj, aby sa ''päťročnica'' stihla...a keď možno, tak aj s predstihom. Dať si záväzok, to nedokáže každý socialistický občan. Síce väčšie peniaze nebudú, ani viac dovolenky, ale...ale vlastne, načo sa tak ponáhľali? No nič, porekadlo 'Práca chvatná, málo platná' ešte nebolo v móde. Ak sa ale divák veľmi nevnorí do tohoto socialisticko-pracovného posolstva, ako som to urobil ja, dostane v podstatne solídnu dobrodružnú drámu s malým nádychom romantiky v pre našinca exotickom prostredí. A zábery tatrovky vo fakt ťažkom prostredí bez spevnených ciest urobia na diváka aj teraz dojem. V porovnaní s podobným čs. filmom - Trasa, je to takmer o level lepšie. Bohužiaľ aj v tomto, je pri sovietskych dialógoch núdza o vysvetľujúce titulky. ()
zaujímavý šoférsky film o krehkej láske v drsnom prostredí ruských stepí. Len som vôbec nepochopil obsadenie Jiřího Vondráčka, nakoľko jeho kvalitnejší slovenský herecký dvojník, Ľubomír Paulovič by túto úlohu zahral lepšie a nebolo by ho treba dabovať. Najvyššie hodnotím krásnu Brigitu Hausnerovú a škaredé, ale inak jazdne neprekonateľné Tatry 148 :-D ()
Budovateľské filmy boli na ústupe, tak sa tvorcovia kvôli atraktivite spojili s filmovým štúdiom M.Gorkého - Moskva a zasadili svoj príbeh do prostredia stavby plynovodu Orenburg. Keby sa tu nezmyselne nehovorilo o prekročení plánov ( stávka ), mohlo to byť na lepšej úrovni. Príbeh nezrelého, nerozvážneho mladíka a jeho vzťah k mladej dievčine je totiž vcelku dobrý. Motoristi si prídu tiež na svoje, naša tatrovka hraje taktiež významnú úlohu. Vondráčka nahovoril Dušan Jamrich a Hausnerovú Jarmila Koleničová. ()
A máme tu další film o Tatrovkách ! Dneska bychom se asi ošklíbli nad tou nepěkně skrytou reklamou Kopřivnického koncernu, ale tehdy se to tak neřešilo a divák byl tolerantnější :-). A co víc, když jsem viděl co ty Tatrovky umějí.. klobouk dolů. No už jsme tu měli Rudu Hrušínského (Kdo hledá zlaté dno (1979), který měl libé pocity při řízení Tatry a teď je tu další mladá oběť... Film je z doby výstavby plynovodu Orenburg, jehož se účastnily v jednotlivých etapách všechny státy RVHP. Jet, nebo dokonce letět na montáž do SSSR byla pro řadu podniků a jejich pracovníků možnost dostat se k dietám, vyšším výdělkům a podívat se do často exotických oblastí Sojuzu (ta ve filmu přípomínala Mars). A o tom pojednává i tento snímek. Hodně netradičně začíná milostnou scénou, po které se dozvíme o budoucích plánech mladých milenců. Oba pojedou na Orenburg a po návratu finančně zajištěni založí rodinu.... Jenže Milan Drotár je divoch a neplní v práci řádně své úkoly, pokud je možnost udělat se svojí tatrovkou nějaký melouch v pracovní době, neváhá... Tohle by ale v Sovětském svazu dělat neměl a tak ho stavbyvedoucí vyškrtne ze seznamu přihlášených řidičů i když je jedním z nejlepších. Většina závodu včetně jeho milé tak odjede a on zůstane sám. S milou se ještě pohádá, že jede bez něj. Nakonec od podniku dostane nabídku tam přeci jen odjet, ale jako betonář. A tak se ocitne na stavbě. Nejprve mu to nejde, ale je v dobré partě a betonáři ho podporují. U nich se začne napravovat a sám navrhne závazek snížit betonování výměníkové stanice o 2 dny. Po práci se druží s bodrým sovětským lidem a děvčaty. Rusko-České pasáže jsou bez titulků a překladů, takže dnešní divák lecčemus nebude rozumět. Tehdy (1979) se ale předpokládalo, že každý umí - pa rusky. Náhle je ale nutno přivézt nadměrný náklad z 560 km vzdáleného přístavu a volba nakonec padne na našeho hrdinu... Ten úkol splní a všichni mávají a tleskají... No... Úplně na mně z těch ubytoven dýchla ta chlaská soudržnost, přátelství a budovatelské nadšení. Viděl jsem i jak nás mají Sověti rádi a jak skvělé máme vozy... A když jsme ještě zkrátili plán výstavby, litoval jsem, že se také nemohu přihlásit km odjezdu na montáž.... Tahle kombinace širokých límečků, barevných tesilových košil, bolestivě zaříznutých (pánům) jeansů s nohavicemi do zvonu a kotlet všech tvarů a barev ochlupení s výpary naftových motorů, bahna, montérek, cigaretového dýmu, vodky, a kyselého potu ... -- stojí za vidění. :-) * * ()
Reklama