Šílený bůh

Název "Šílený bůh" neodkazuje na žádnou figuru ve filmu, nýbrž na samotného autora Phila Tippetta. Legendární mistr stop motion speciálních efektů, který se podílel na původní "Star Wars" trilogii, "RoboCopovi", "Jurském Parku" a dalších klasikách, zde reflektuje samotnou podstatu animace, která spočívá ve vdechnutí života a identity neživému objektu. "Šílený bůh" tak vlastně rozvádí dílčí filosofické myšlenky vynikajícího dokumentu "Creature Designers - The Frankenstein Complex", kde Tippett také vystupuje. Ale současně nezůstává u pouhého vztahu stvořitele a jeho výtvoru a příznačně Tippettově traumatu z nástupu počítačových efektů se vůbec nevěnuje strachu z toho, kdy výtvor získá moc nad svým stvořitelem. Tippett zpřítomňuje božský princip v jádru rukodělné stop motion animace, kde se do každého detailu otiskuje nejen ruka, ale také osobnost i zvůle tvůrce. Ten se totiž stává nejen všemocným stvořitelem, ale dle vlastního rozmaru rozhoduje o osudu i životní dráze svých výtvorů. Zdejší distopické světy marně se pachtících bytostí v sobě zrcadlí titěrnost jednoho života i všeobjímajícnost celého vesmíru. Jsou o to více krásně znepokojivé, když si uvědomíme, že musejí zabírat nejen veškerý prostor Tippettova studia, domu a sklepa, ale hlavně jeho mysli. Při tom, jak je patrné z úžasně pečlivé animace, Tippett ale není ledabylý stvořitel, nýbrž ke každé bytosti přistupuje s empatií a vdechuje ji nejen život, ale také osobitost a humanitu. Právě fakt, že jim ale současně nedává konejšivé bezpečí konvenčního příběhu, ale nechává je napospas nahodilé zkáze jim dává o to děsivější existenciální rozměr. "Šílený bůh" nám tak ukazuje (s)tvoření v celé jeho kráse i zrůdnosti. (04.11.2021)

| Trippett Studio | Najkrajší stop-motion animák, aký kedy vznikol. Možno po obsahovej stránke by chcelo trocha popracovať a ku koncu mi lietali myšlienky inde, je to ale super film. Minimálne čo sa štylizácie sveta týka a obrazovej stimulácie - unikátne dielo. Bavilo ma všetky tie nápady v tom filme rozoberať a rozmýšľať o nich - bloky rozbíjajúce nevládne postavičky, obrovský obor požierajúci všetko, čo vidí, produkcia priveľa postavičiek - trocha mi to pripomína reálny svet. Preľudnenie, konzumácia, sebapoškodzovanie. Hm. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | (11.07.2022)

Nemohu si pomoci, ale tato zvrácená hrůza mi připomíná jakousi sci-fi variantu Světlonoše lehce líznutou klasickým Švankmajerem-otcem. Myšlenka této vyšinuté nestvůrnosti zřejmě tkví v otázce spletitého a pomíjivého lidského bytí, kterou jsem však v plné šíři nemohl zachytit. Možná znázorňuje strastiplný běžný život člověka zasazený do apokalyptického hnusu lidské historie. Nechci v tomto díle hledat něco, co tam není, ale aby jste ho mohli sledovat, musíte si vytvořit alespoň nějakou konstrukci. Pravdou je, že pokud se vydržíte nepoblít, dostane se vám neobyčejného zážitku. Nicméně, to že zůstávám stát před touto branou pekla s otevřenými ústy, mne nutí dáti 5*. (02.10.2022)

Rad odporných výjavov, od ktorých síce nejde oči odtrhnúť, ktoré sa ale zároveň každou ďalšou scénou prepadajú do čoraz väčšej samoúčelnosti. Autorove vyjadrenie o charaktere tohto jeho diela ("Finální forma ‚Šíleného boha‘ není film samotný, ale vzpomínka na něj poté, co ho vidíte. Přináší vás do okamžiku těsně po probuzení ze sna, kdy se vracíte k útržkům vlastní rozklížené mysli předtím, než se rozplynou ve stínech. Přesně ten moment. ‚Šílený bůh‘ je způsob, jak se do něj dostat.") je tak skôr dodatočnou (a tak trochu do seba zamotanou) interpretáciou toho, čo vzniklo viac-menej náhodne, než odhalením umeleckého zámeru. (25.04.2022)

Subjektivně vzato bych býval byl raději, kdyby to zůstalo pouze v animované rovině a obešlo se bez občas zbytečně prvoplánového trkání (zejména to nácíčkování už začíná být poslední dobou opět dosti otřepané), nicméně přesto je třeba poznamenat, že není houbař jako houbař! Když se třeba takový Zack jal vizualizovat výhřezky své fantazie, šlo o rozhodně lepšího štědrovečerního kubu než v případě posledního počinu jistého Villného pána, kterému po vynikajícím Bledém Ranrovi opět zduřelo ego tak, že se jal sebestředně vizuálně masturbovat nad mou nejoblíbenější knihou (o nejmenovaném pacientovi z Dánska ani nemluvě). Tahle smaženice má naštěstí blíže k prvnímu jmenovanému případu a i přes jisté výhrady ji k finální čtyřhvězdě dotlačila zejména má láska ke klasické animaci (byť ta zde není tak technicky precizní jako třeba u Laiky) a rovněž Blonďákův outfit v šatně pana domácího. A doufám, že to třeba vyhraje i zlaté dildo – Bártovi by pak někdo snad konečně nasypal na Golema… (19.01.2022)