Asteroid City

Asteroid City mi neskutečně sedlo. Už jak příběhem, způsobem vyprávění, tak hereckým obsazením, kde jsem si užívala každou minutu. Je to tím, že jsem od autora zatím viděla jenom jeden film? Pochybuji. Na dva se chystám už delší dobu a teď se těším ještě víc. Ale tady a teď jsem si to v kině užila. Já vážně nepotřebuju víc. Než abych se bavila. Vlastně se mi líbilo všechno, co na firmu většina lidí kritizuje. Žijeme to ale v krásném světě!  :) (28.06.2023)

Zacyklený Wes Anderson sám do sebe. Bohužel tohle se některým výjimečným autorům stane. Vynikají svým osobitým stylem, který se po leta nemění a tak se poměrně rychle okouká a stane se tak trošku parodií na sebe samého a vykrádačkou sebe sama. Asteroid City je přesně tímto příkladem. V mých očích lze rozdělit kariéru Wese Andersona do doby před Grandhotelem Budapešť a po něm. Po něm už se vůbec nepotkáváme a mě zůstane jediné. A to obdivování jakého hereckého obsazení se zase jeho filmu dostalo. Jak do větších, tak epizodnějších rolí. Nic dalšího už tam pro mě není. (27.10.2023)

Wes Anderson je bezpochyby režisér s ryze osobitým stylem, který z každého jeho snímku činí diametrálně odlišný zážitek. Avšak pokud tvůrce i po letech nepřináší žádnou i sebemenší inovaci, i ten jeho slavný poznávací rukopis začne po chvíli působit tak nějak vykořeněně. Nechápejte mě ovšem špatně – na Asteroid City všechny jeho typické trademarky fungují dokonale, nicméně se mi zdá, že tentokrát tak trochu zapomněl na práci s postavami, které se zde "protáčejí" bez nějakého hlubšího smyslu. Je to vážně velká škoda, jelikož přehršel hereckých hvězd a jímavé příběhové podloží slibovalo vydařenou podívanou vybočující se zaběhlých filmových standardů. Tak snad příště! „You can't wake up if you don't fall asleep.“ (28.07.2023)

„Anderson se z UFO souká, divák rozpačitě kouká...“ jak se z létajícího talíře spouští zčernalý Wes, slovutný mistr hračička, autor vyumělkovaných a přebarvičkovaných obrazů světa našich dětských duší. Kdysi optimistický pozemšťan, dnes frustrovaný emzák, shlížející na náš (v prdel se obracející) svět vykulenýma očima Jeffa Goldbluma po CGI kremaci. A krade! Nejen meteority, ale i piedestal, na kterém jsem Andersona dosud měl. Dětsky hravý Měsíc spřízněných duší zašel za mraky, pastelové barvy nám špiní černopindobílé prostřihy i „stylový průvodce ve stylu Roda Serlinga z Twilight Zone a metafilmové či divadelní vtípky z černobílého studia.“ (WillyKufalt). OKÉNKO FILMU: [][] Vysvětlení mé ženě, proč její „Edík“ líbá chlapa Ꙭ. Spisovatel si libuje: „Ta postava Steenbecka se mi fakt povedla! Pojď sem, kluku ušatá, ať ti dám pusu!“ Faustka: „Aha. Ale hudlana Jasonu Schwartzmanovi? To nemohl líbat Scarlett Johansson?!“ Já: „Njn, třeba na něho byla moc hrr...“  [][] Profesoři z FAMU, filmoví kritici, sociologové i pamětníci mccarthismu (ideálně vše v jednom) u opulentní hostiny mlaskají blahem, ale já jsem spoustou odkazů a metafor umlácen a ztěžka žvýkám příběh. Andersone, Andersone, vem si svůj meteorit a... vrať mi Měsíc. Nejlepší komentář Othello. (18.11.2023)

Wes je hodně specifický režisér, ale jeho film si většinou nikdy nenechám ujít, protože mě baví to, jak si dokáže vyhrát a vizuálem, kamerou, atmosférou a kulisami. S tímhle snímkem nezklamal. Místama to bylo zdlouhavější a o ničem, ale takové jeho filmy bývají. Herecky mi tady pár lidí nesedělo, jako třeba Steve Carell. Člověk by řekl, že jako komediální herec by se sem dokázal hodit, ale vůbec. Neseděl. Osobně mám od něj raději animované snímky, které má naprosto dokonalé. (19.02.2024)