luka4615

Začátek (doufejme) nové trilogie nemohl dle mého názoru odstartovat lépe. Již na první pohled bylo totiž zřejmé, že nová kapitola z tohoto světa nebude dosahovat takových kvalit jako předchozí tři snímky, které byly ve všech ohledech dokonalou esencí precizně odvedené práce. Je ale nabíledni poznamenat, že tvůrci Kingdom of the Planet of the Apes nedělají zavedené značce vůbec žádnou ostudu. Téměř od samotného začátku jste totiž doslova ohromeni úžasně propracovaným světem, u něhož z každého filmového políčka čiší drtivý fakt, že si příroda bere vše postupně zpátky. Jsme zde tedy svědky místy až epochálních záběrů na rozpadající se fragmenty dávné lidské civilizace, které působivě kontrastují s inteligentními lidoopy a jejich způsobem života. Právě v otázce vizuálních triků je tento počin nejsilnější, jelikož nic tak dýchajícího svým vlastním životem a zašlými vzpomínkami na vrchol lidstva jsem snad neviděl od doby, kdy jsem si zahrál hru "The Last of Us Part II". Jediná potíž tedy tkví ve scénáři, který je právě díky dlouhým expozicím a představování světa poněkud upozaděn. Ve finále se tedy nějakého významnějšího posunutí děje dočkáme zhruba až v poslední části, kdy se ale začne velmi spěchat, aby všechny linky dospěly ke kýženému rozuzlení. Avšak i přes tento neduh se stále jedná o úžasnou dobrodružnou podívanou, která vypráví nový vtahující příběh z tohoto legendárního univerza. A já vážně doufám, že režisér Wes Ball dostane šanci tento příběh dovyprávět v dalších filmech. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Apes Hunt Humans. That is WRONG!“

Nenáročná taškařice, která si na nic nehraje a doručuje přesně to co slíbila v kampani. Snímek Abigail je vážně se neberoucí oddechovou podívanou, v níž komediální aspekt značně převyšuje ten hororový. Ve finále se tedy budete bavit nad absurdně krvavými scénami a scénářem překvapivě umně balancujícím na hraně sebeparodie. Pokud tedy hledáte bláznivě ujetou filmovou jednohubku na volný večer, Abigail Vám v rámci svých možností vskutku poslouží. Dobrá práce!

Tak tohle hodně bolelo. Sice ne tak moc jako v té odporné verzi z roku 2016, nicméně i tak jsem byl velmi nepříjemně překvapený celkovou rozklížeností a vykořeněností. Snímek Ghostbusters – Frozen Empire totiž do tohoto legendárního kánonu nepřináší vůbec nic nového – tvůrci po většinu zbytečně dlouhé stopáže pouze odkazují na časem prověřené dva díly. Najdeme zde tedy přehršel nostalgického pomrkávání směrem k divákovi, což by sice tolik nevadilo (Původní sestava!), avšak zde se místo jakékoliv budování postav a posouvání příběhu někam dál vsadilo jen na tyto prvoplánové berličky. Celý projekt se tak topí ve své vlastní šťávě, která se po chvíli začne zajídat i sebevětšímu fanouškovi. Ve finále jsme tedy dostali krásně vypadající, ale naprosto zbytečný snímek, jehož bolestně nevyužitý potenciál možná tuto slavnou značku na několik dalších let zcela pohřbil. A to je vzhledem k docela vydařenému restartu v roce 2021, kdy většina fanoušků začala věřit v lepší zítřky série, vážně drtivá zpráva. „I've got a ghost to bust!“

A pak že to nejde! Konečně se našel někdo skutečně talentovaný, kdo pozvedl ze zatuchlého bahna umírající žánr díky nekonvenčnímu přístupu k látce. Late Night with the Devil je totiž vtahujícím děsivým záznamem s krásnou dobovou patinou, který vyjma skvěle budované atmosféry funguje i díky hereckým výkonům v čele s Davidem Dastmalchianem. Tvůrci nás pak ve společnosti těchto atributů vedou jistou rukou do šokujícího finále, které působivě vzdává poctu skutečným hororovým klasikám. Pokud se tedy tomuto žánru bude věnovat více talentovaných lidí se zápalem jako zde, tak pak nás vážně čekají nadějné hororové zítřky. Skvělá práce!

Vážně jsem si nemyslel, že zasazení legendárního monstra do doby těsně po Druhé světové válce bude dělat dobrotu, nicméně po zhlédnutí jsem vážně rád, že jsem se mýlil. Godzilla –1.0 je totiž dokonalou ukázkou toho, že i s poměrně malým rozpočtem, avšak s o to větším nadšením pro věc lze dokázat velké skutky. Celý snímek právě díky tomu vypadá mnohem lépe a komorněji než veškeré předchozí hollywoodské pokusy, přičemž je zde díky tomu téměř z každého filmového políčka cítit ta tvůrčí radost a zápal. Ovšem nechápejte mě špatně – i přes onu komornost si tvůrci doslova vychutnávají veškeré epické akční scény, které vypadají výtečně i skromnějšímu rozpočtu navzdory. Ve finále Vám tedy nebudou vadit ani typicky vyhrocenější japonské herecké výkony, či třeba některé pasáže, v nichž se jenom divoce diskutuje. Tohle je zkrátka jeden z těch nenápadnějších počinů, který ale oněm velkým produkcím ukazuje, jak k tomuto milovanému japonskému kulturnímu dědictví jaksepatří přistupovat. Pokud tedy (k mému velkému údivu) stále váháte, zda si tuto laskominu pustit, už nemusíte - opravdu to stojí za to. Skvělá práce!

Dokonale výbušná (doslova) pocta kaskadérskému řemeslu, které by vážně, ale už vážně KONEČNĚ mělo mít vlastní kategorii v rámci Akademie. Tím vším a ještě mnohým víc je nejnovější snímek talentovaného Davida Leitche honosící se jménem The Fall Guy, který mě ve svých nejlepších momentech dokázal zcela strhnout. Jistě, v tomto bodě je přímo nabíledni poznamenat, že scénář je pouze lacině poslepovaný sled dávno provařených klišé, nicméně o to tady v první řadě určitě nejde. Tady totiž hrají prim kaskadéři a jejich akční balet, na nějž díky pohledu do zákulisí natáčení sci-fi spektáklu nahlížíme zcela novou optikou. Máme zde tedy možnost vidět, jak náročný a mnohdy i bolestivý proces to vlastně je. Toto všechno pak velmi přirozeně obestírá příběh o kaskadérovi a jeho milované (Výtečná chemie mezi Ryanem Goslingem a Emily Blunt!), jehož precizní timing neuvěřitelné akce a přesně mířených gagů míří přímo na divákovu komoru. Co tedy dodat na závěr? I když má The Fall Guy poněkud delší stopáž, tak i přesto Vás tvůrci nechají jen málokdy vydechnout. Na tomto úžasném jevišti se zkrátka pořád něco děje – mnohdy jsem měl chuť film prostě zastavit a kochat se všemi těmi filmařskými proprietami, přičemž se už teď, pár desítek minut po návratu z kina, nemohu dočkat, až ho uvidím znovu. Je vážně s podivem, za jak krátkou dobu se David Leitch vyšvihl a ukázal světu kaskadérskou řeholi bez příkras. Doufám, že v této nastavené kvalitě, tempu a divácké osvětě bude i nadále pokračovat, jelikož dle mého názoru je více než důležité, aby i kaskadéři měli možnost odnést si toho kýženého zlatého plešouna za svou nebezpečnou práci domů. Bez nich bychom totiž nedostali drtivou většinu našich tolik oblíbených filmů. Takže ještě jednou – díky moc! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I had no choice. I had to do some Jason Bourne shit!“

Tak tohle se vážně nevidí každý den! Hundreds of Beavers v sobě totiž kombinuje to nejlepší z němé éry grotesek a animovaných pohádek s Road Runnerem. Je to vysoce osobitá taškařice, jejíž tempo a styl vyprávění nesedne každému, avšak pokud jste naladěni na stejně potrhlou vlnu jako tvůrci, snímek se Vám odmění neuvěřitelnou kadencí gagů, šílených situací a jedním naivním sympatickým zálesákem, jehož cesta za jeho milou velmi připomíná jednotlivé levely ve videohrách. Jedinou vadou na kráse tohoto díla tedy zůstává olbřímí stopáž, která bohužel nabídne několik hluchých a zbytečných scén. Celému projektu by určitě prospěla menší odtučňovací kůra, na níž by se dala vystřihnout možná i půlhodina. Nicméně i navzdory tomu se stále jedná o bláznivě vtahující veselohru, jejíž pozitivní energie tryská téměř z každého filmového políčka. Pokud tedy máte náladu na neortodoxní podívanou, u níž se po většinu času budete lámat smíchy, Hundreds of Beavers jsou přesně tou pravou volbou. Skvělá práce!

Prakticky ten samý, všemi barvami zářící koktejl, který všechno, co jsme viděli minule, doručuje v mnohem epičtějším měřítku. Na snímku Godzilla x Kong: The New Empire je sympatické to, že si na nic nehraje. Fakt, že se jedná o čistokrevný blockbusterový výplach prezentuje s hrdostí sobě vlastní, přičemž právě v tomto bodě tvůrci snad ještě více šlapou na plyn. Jsme zde tedy svědky neskutečných bizarností (trhání zubu), které ale díky svému odzbrojujícímu způsobu prezentace vlastně docela zapadají do celkového vyznění. Právě ta vizuální stránka je opět výkladní skříní celého projektu – všechny monstra a další atrakce vypadají vážně dobře, pročež v kombinaci s dunivým soundtrackem tvoří neuvěřitelnou audiovizuální přehlídku, v níž si ale stejně všimnete určitých problémů. Tím zřejmě největším je neukojitelná chuť tvůrců přicházet s dalšími a dalšími vychytávkami a dějovými zákrutami – ve výsledku se tyto zprvu jistě dobře mířené nápady mění v nepřehlednou barevnou změť, v níž se divák po chvíli zcela ztratí. Ve finále tedy dostaneme audiovizuálně vypiplanou řež monster, které ale bohužel po nějaké době začne poněkud padat řetěz. Avšak i přes toto zjevné negativum se stále jedná o nenáročně zábavnou podívanou, které velké plátno prostě sluší. Dobrá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Is that a mini Kong?“

Ublížený pláč zdejších rádoby erudovaných kritiků nad absencí slušného scénáře je poměrně úsměvný, jelikož Boy Kills World doručuje přesně to, co se od něj očekávalo už od prvního traileru. Režisér Moritz Mohr celý projekt pojal jako šílenou akční laskominu s videoherními prvky, jejíž lineární postup mi nostalgicky připomněl některé staré hry. Jste zde tedy doslova vhozeni do středu dění, je Vám představena základní kostra příběhu, důležité postavy s jejich motivacemi a to je všechno. Dále to je jen přehlídka vtahující fyzické akce, neuvěřitelných kamerových veletočů, přepálených gagů a neokoukaného uchopení akčních principů. A právě o to jde v tomto snímku především – je to bizarní krvavé jeviště, na němž se odehrává vizuálně vysoustružený souboj na život a na smrt za použití všech myslitelných prostředků – zejména jednoho struhadla na sýr. Pokud tedy hledáte nenáročnou akční podívanou, na níž jde vidět tvůrčí láska k řemeslu (a k makronkám), zde jste opravdu správně. Boy Kills World je totiž přesně tím zábavně ujetým filmem, jakých je poslední dobou bohužel velmi poskrovnu. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Insert crazy action montage!“

Sugestivní a vysoce osobité dílo, které s nečekanou syrovostí varuje před možnou blízkou budoucností. Snímek Civil War režiséra Alexe Garlanda se může opřít o skvěle vystavěný scénář, jemuž vévodí místy až děsivá realističnost zlomové události, v níž se tato verze USA zmítá. V tomto bodě je ale záhodno zmínit i vtahující kameru, díky níž jste doslova vtáhnuti mezi nesourodou partičku novinářů cestujících skrze zdevastované Spojené státy americké. Právě díky kameře a přesvědčivým hereckým výkonům (Tandem Kirsten Dunst a Wagner Moura!) nahlédneme mezi nevýznamné půtky, organizovanější bojůvky až nakonec skončíme úžasnou sekvencí v obrovské operaci, při níž se masivní separatistická armáda přesouvá směrem k Bílému domu. V tento moment se pomalá, místy až hypnoticky děsivá jízda najednou přepne do zběsilého válečného módu, z něhož jsem hltal každou vteřinu a kterou jsem si chtěl na velkém plátně pustit ještě jednou. Co tedy dodat na závěr? Civil War je divácky nepřívětivou, avšak právě o to více naléhavou podívanou, která ve velmi jasných konturách nahlíží za oponu spojení „Co kdyby?“. Na jednu stranu děsivé a na druhou efektní, ovšem v každém případě se jedná o důležité filmové dílo, které ve mně bude svými myšlenkami a tématy rezonovat ještě hodně dlouho. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.“