Clerks III

Kevin Smith se vrací do Quick Stopu v New Jersey a točí film o tom, jak tam v devadesátých letech točil film. Meta hrátky sice nejsou tak divoké, jak by se dalo ze zápletky čekat, přesto jde hlavně o film pro lidi, kteří mají ranou tvorbu tohohle režiséra rádi. Jenže nový Smith už s tím starým nemá moc společného. Dialogy postrádají nápaditost a uvěřitelnost těch z předchozích filmů a herci tu občas vyloženě trpí ve scénách, na něž jejich schopnosti nestačí. Až někdy v polovině začnou Clerks III působit jako sebevědomý film a ne jen jako sázka na nostalgii, která vychází jen napůl, protože Smith už jednoduše neumí nabídnout to, čím si fandy kdysi získal. Pořád to plus mínus funguje, je však otázka, jestli díky režisérovi a scenáristovi, nebo naopak navzdory jeho snažení. (18.10.2022)

Nad přátelstvím dvou loserů, kteří se kopali do zadku a neměli snahu se nikam posunout, jsme se poprvé bavili v první polovině 90. let. A bylo to zatraceně fajn. Stáli a brblali za kasou Quick Stopu a i přes nespočet krutě sprostých scén nám předložili vlastně „vyzrálý“ film o důležitých věcech. Nezávislý klenot Kevin Smith se pak ke kultovní záležitosti (v roce 2006) vrátil, hrdinům Randallovi a Dantemu bylo přes třicet a dojemně se ohlíželi za minulými časy. Bylo to prostě, jak kdybychom po letech potkali kámoše ze střední, prokecali s nimi večer a byli rádi, že se za ty roky příliš nezměnili. Smith byl tehdy na vrcholu. Jenže přičichnul k hollywoodským látkám a celé mu to tak nějak trochu zhořklo. A teď víc než dekádu nenatočil nic slušného. Třetí Clerks nejsou výjimkou. Dialogy dávno nejsou chytré a už vůbec ne vtipné, nostalgie nefunguje, snad jen, když se na plátně objeví Rosario Dawson. To, co kdysi fungovalo, teď působí křečovitě, přitom chlapíkům táhne na padesát, jeden prodělal infarkt a vyplouvání starých „křivd“ mohlo být nosnější. Potěší snad jen pár starých známých vedlejších postav či pořád stylový soundtrack. Každopádně starý dobrý Kevin Smith je definitivně pryč. Z těch 100 minut zafungoval jen zlomek. (03.12.2022)

“That’s how we did it in 90’s, son!” Akorát že vůbec. Smith by mal čo najskorej prestať točiť, pretože nám ničí naše detské idoly a to neni cool. Nekonečne repetitívne hádky bez invencie, humor sústredený na trápnosť a sebavykrádanie, a nostalgia v štádiu pokusu. Jay and Silent Bob Reboot mali aspoň svoje momenty a nostalgia fungovala, smiali ste sa. Toto svoje korene iba podráža. Nemám ani chuť tomu nedávať, je to vlastne už iba smutné. (13.10.2022)

Tak som konečne dostal chuť si to pustiť a bohužiaľ je to také sklamanie ako sa dalo čakať. Smith to už v sebe nemá. Nezvláda nielen formu, ale už mu došli aj nápady. Téma smrti tu proste vôbec nefunguje. Najsmutnejšie bolo, že po náznaku posunu v živote ústredného dua v minulom diely, sa ukázalo, že sa mentálne vrátili niekde do stavu z jednotky. A tie somariny, ktoré zamlada pôsobili cool, sú už len trápne. Najviac to vidno v druhej polovici filmu, v ktorej sledujeme ako opakujú scény z jednotky. Skutočne vydarených vtipov, ktoré ma rozosmiali, tam je minimum (cameo Ethana Supleeho, ktorý tú skurvenú loďku stále nevidí). Väčšinou sa len cituje alebo nadväzuje na legendárne hlášky z minulých Smithových filmov, ktoré, sú také legendárne, že som si ich dobre pamätal, aj keď som tie filmy nevidel už roky. Na hlášky z tohto dielu si už zajtra nespomeniem. Väčšina cameo výstupov je tiež zbytočná. Affleck znova pripomína, prečo získal povesť mizerného herca. Celkovo sa mi vôbec nepáčilo aký osud Smith pre tieto postavy prichystal a ani samotné spracovanie tomu vôbec nepomohlo. So Smithom to definitívne vzdávam. Chcel som dať tretiu hviezdu aspoň z nostalgie, ale pri repete predošlých filmov, si tento diel už nepustím. 5/10. (13.07.2023)

Těžká podívaná k hodnocení i k zasmání. První Clerks totiž komentovali každodennost nahořkle, aby jejich pokračování vyznělo pozitivněji, nadšeněji a potěšilo jako univerzální životabudič. A třetí díl funguje přesně obráceně. Radost se v něm nachází jen při pohledu dozadu a Dante s Randym jasně dávají najevo, že líp už bylo, i když třeba v případě druhého jmenovaného nikdy skutečně dobře nebylo. To jen ta obyčejnost, devadesátá a nultá léta, bezstarostnost, to všechno působí svěžeji, originálněji a všední současnost o to utrápeněji. Pro mnohé je Kevin Smith jen stínem člověka, který dokázal oslovit celou generaci. U návratu Jaye a Boba jsem se chvílemi netvářil nadšeně a nevěděl, proč právě tudy, proč opakovat gejzír šílenství, který občas pobaví, ale daleko častěji působí jako variování minule viděného. U návratu do sámošky chápu potřebu ještě jednou se vyjádřit mnohem víc. Je to totiž daleko víc o životních rozhodnutích, o křižovatkách, ze kterých není úniku a o zodpovědnosti, kterou s sebou přináší obyčejný dospělý život. A samozřejmě, hrozně mě mrzí, že se pokračuje právě tudy a že Smith dobrovolně krade tu parádní náladu předchozímu dílu, který už nikdy nebude působit tak vesele. Budiž mu v rámci definitivního přeorientování se na vztahy přátelské více než na vztahy milostné odpuštěno. Smith znovuzrozený totiž nechce bavit, nechce se flákat, nepotřebuje být mladý ani starý muž za pultem. Chce jen v úloze rozumného zkušeného strýčka poradit pár posledních životních rad všem, kteří si sem našli cestu. Já si je rád poslechnu, rozhodnutí už je pak na každém z nás. Jestli jsou mu bližší hvězdná camea a vtípky nebo možnost si odnést něco malého navíc. (02.01.2023)