Menu

Zábavná, hororem jen lehce šmrncnutá satira, která v druhé půlce obětuje čisté žánrové potěšení, které by bylo vyžadovalo alespoň základní uvěřitelnost chování postav, jen aby zachovala koncept. Čímž se paradoxně stane z části tím, z čeho si sama dělá srandu. Nicméně zábava víceméně ani chvíli nepoleví, skvělí herci to utáhnou. (17.11.2022)

Námět mi přišel fajn (ačkoli mě osobně jakékoli kuchařské pořady k smrti nudí) a ze začátku je to celkem zábavné, když ještě není jasné, o co tam půjde (toto platí, pokud člověk neviděl trailer), má to pár zajímavých zvratů a Anya Taylor-Joy je zde vrcholně úchvatná jako vždy (byť už mám nějakou dobu z jejího Instagramu dojem, že jestli bude dál tak strašidelně hubená, tak se brzo ztratí před očima, což jsem si zde jen potvrdil), od jistého momentu (který mi připomněl první povídku "Pasternak" z filmu Divoké historky) se to však zvrhne do změti značně nesouladných motivů a už mě nebavilo to sledovat a přišlo mi to ke konci i silně úmorné, o divně neuspokojivém rozuzlení nemluvě. A nechápal jsem lidi v kině, kteří se pořád něčemu smáli, protože mně to teda fakt jako komedie k popukání nepřišlo, a stejně tak bych se dost zdráhal to nazývat hororem, protože strašidelné to není už vůbec. Má to navíc i dost nesympatické obsazení většiny rolí (v případě Nicholase Houlta se ovšem nemůžu rozhodnout, zda mi byl protivnější jeho frackovitý ksicht nebo krajně nesnesitelná postava), takže jsem z toho odcházel s dost rozpačitými dojmy, že to asi mohl být fajn originální film, ale skončilo to někde na půl cesty, když to zabila mj. ta nevtipnost a nevěrohodnost chování většiny postav. (16.11.2022)

Menu v součtu působí jako řádně připravená a sofistikovaná série chodů, která sice v součtu filmové chuťové pohárky úplně nepoznamená, přesto se v součtu jedná dost možná o jeden z nejzábavnějších filmů roku i jeden z nejpůsobivějších hororových thrillerů roku. Po celkovém zhlédnutí se vlastně nikdy nedokáže plně vypnout myšlenka nad tím, co by s podobným námětem zvládli udělat Yorgos Lanthimos, Ari Aster či Ruben Östlund, Mark Mylod ovšem dodal dostatečně sofistikovanou rýpavou satiru, která by nemusela nutně nechat chladného ani gastronomického laika.... (17.11.2022)

Fascinující umělecký thriller. Přestože nejsem velký fanoušek artových hororů, toto psychologické pojetí mne velice zaujalo. Nesourodé skupinky zúčastněných jsou dobře zvolené a každý má něco do sebe a jejich rozhovory chytře vyplňují volný čas. Na filmu se mi především líbí pozvolná gradace položek zahrnutých v menu a vývoj chování hostů až k finální rezignaci. Smíření s osudem je zde totiž velice působivě zachyceno. Jen je škoda, že plány šéfkuchaře nemají o něco hlubší myšlenku. Jeho důvody tak v mnoha případech působí povrchně a nebo jsou zkrátka odůvodněny jako ve správném čase na správném místě. Přičemž bych čekal, že bude každá osoba, stejně jako jídlo v menu, promyšlená do sebemenšího detailu. Být to zamotanější, neváhal bych udělit i tu poslední hvězdu. 75% (19.01.2023)

Poctivě připravená chuťovka, která dokáže diváka po celý film neustále překvapovat i přesto, že je v mnoha dílčích motivech vlastně jen velmi jednoduše načrtnutá a v některých aktech lehce předvídatelná. To ale ve finále vůbec nevadí, protože už dlouho jsem z kina neodcházel s tak příjemným pocitem uspokojení. Jinak řečeno - Menu je perfektně vypointovanou záležitostí, která mi svou existencí udělala radost. P.S.: Hlavně od toho nečekejte klasický horor. Protože to "horor" fakt není. (15.11.2022)