Dobrodružství Robinsona Crusoe

Z mnou zhlédnutých filmů o Robinsonovi se tato verze drží knižní předlohy asi nejvěrněji, i přesto, že jsou tu některé odchylky. Ale... filmu dle mého názoru strašně škodí uspěchanost, což lze rozpoznat už po pár minutách projekce. V knize trvalo Robinsonovi dost dlouho, než se na pustém ostrově adaptoval, navíc neměl během prvních měsíců u sebe nic jiného než kapesní nůž, tenhle Robinson si na ostrově zvykl rychleji, než kdyby byl vysazen v pětihvězdičkovém hotelu s dámskou obsluhou nahoře bez. A tak bych mohl s výčitkami pokračovat. Buñuel si sice nechal záležet, ale mé požadavky neuspokojil. Jediná filmová verze Defoova románu, která naprosto splnila má očekávání a je mou srdeční záležitostí je Trosečník (25.06.2011)

Velmi dobrý, silný a především zábavný snímek, jenž je zdánlivě věrnou, ve skutečnosti však dost kritickou adaptací slavného románu o vítězství lidského ducha a schopností. Sice tu nenajdeme až tolik odchylek, celkové vyznění je ale nečekaně absurdní, kritické a krutě ironické. Dan O'Herlihy tu představuje Robinsona mnohem zranitelnějšího, osamělejšího a více trápeného nedostatkem společnosti a běžných lidských potřeb, než jak si ho obvykle představujeme. Jedná se tak o zvláštní směs reality, surreality a víry v přirozenost dobrého člověka. (22.11.2006)

Robinson Crusoe je klasickou dobrodružnou literaturou a ani na mé dětské poličce kniha nescházela. Luis Buñuel zdařile doplnil mé vlastní představy a romantické okouzlení klukovské dychtivosti po exotickém dobrodružství v zelené oáze tropické přírody a sluncem zalité písečné pláži naplno ožilo v rozkvetlé kráse filmového představení. Robinson Crusoe je na prvním místě zábavným tovarem k odreagování a chvilkovému zasnění. Navíc doba a myšlenky osvícenství jsou vhodným podkladem k autorově levicovému smýšlení, rovnostářskému soucitu a lehce nezdvořilého zpochybnění božské existence. Buñuel si se svým přirozeným nadáním pro surrealistické nálady pohrál s výjevy emocí hrdiny v jeho strachu, blouznění, opilecké halucinaci, úzkosti z osamělosti i paranoické podezřívavosti. Robinson Crusoe je filmovou olejomalbou a romanticky vznešeným snem idealistického přesvědčení. Hlavním hrdinou nevšedního dobrodružství rozechvělého volání tajemných dálek cizokrajných míst je Robinson Crusoe (velmi zajímavý Dan O'Herlihy, též v roli svého otce ve vidině blouznění), jediný přeživší člověk ztroskotané lodě. Touha po objevování neznáma se stává extrémním životním zážitkem. Holé přežití závisí na schopnosti přizpůsobit se nenadálé situaci. Samota je nejtíživější bolestí, práce je lékem. Důležitou postavou je Pátek (příjemný Jaime Fernández), Robinsonem zachráněný divoch před obětováním. Civilizace je výše než pohanství a nevědomost, přesto se spásou stává plnohodnotné uznání a přijmutí učenlivého a vděčného barbara za sobě rovného. Z dalších rolí: Robinsonem zachráněný námořní kapitán Oberzo (Felipe de Alba), jeho zachráněný kormidelník (Chel López), či první důstojník a vůdce vzpoury (Emilio Garibay). Robinson Crusoe je příjemně vyvedenou adaptací knižní předlohy Daniela Defoea. Klukovské představy se vrací do polozapomenutých dětských let a vznáší se a baví filmovými odrazy oživlé fantazie. (04.04.2019)

Zpracování slavného románu Daniela Defoe Robinson Crusoe v této pro Buñuela netradiční formě je docela překvapivé. Tento film z mexické éry, za který byl představitel Robinsona Dan O'Herlihy nominován na Oscara, však i tak dává Buñuelovi prostor k experimentování ze snovými sekvencemi nebo teologickými dialogy. Ty pak rozvíjel především ve filmech natáčených po návratu do Paříže. Scéna snu nebo spíše halucinace kvůli vysoké horečce, ve které se Robinsonovi zjeví jeho otec stojící kousek od něj z vědrem vody, ale tak nějak vyplyne z děje a předlohy. Není tak překvapivá jako iluze servírované Buñuelem třeba v Nenápadném půvabu buržoazie. Celkově pak jde o celkem kvalitní zpracování ohraného příběhu, které je pak spíše zajímavé především kvůli jménu na režisérské stoličce... (01.05.2007)

Robinson Crusoe je na Bunuela hodne nezvykly kousek bez jeho typickeho surrealismu, ktery ma ale hned 3 velke vyhody. a] je to jeho uplne prvni barevny film a barvy mu, jak ukazala jeho pozdni tvorba, velmi svedci. b] Je to jeho jediny film napsany v anglictine, coz vnimam jako hodne zasadni pozitivni faktor. a c] Je to zatim jediny film u ktereho jsem si vsiml, ze extenzivne vyuziva hudbu, opet hodne zasadni bod. Kdyby se techhle 3 bodu drzel v kariere casteji, mohl to byt muj oblibeny reziser. Koncept opusteneho ostrova zde navic jako skoro vzdy pusobi velmi atrkativne a zabavne, takze je to dobre zradlo. 8/10 (09.03.2012)