Žid Süss

Po rôznych peripetiách sa mi film podarilo zohnať a zhliadnúť (mimochodom vyšiel - neviem akým spôsobom - na DVD v USA v roku 2008). Samozrejme mi neprináleží hodnotiť politické aspekty a obdobie vzniku, i keď prepojenie či priamo účel propagandy štátneho zamerania Nemecka na začiatku vojny je viac než jasný. Po technickej stránke je vidieť, že vznikol narýchlo a v niektorých momentoch je toaž príliš citeľné. Predstaviteľ žida Sussa (Ferdinand Marian, v údajoch o titule chýba, spáchal samovraždu v roku 1946) je však úžasný a ozaj som mal z neho zimomriavky na chrbte. Predstaviteľka Dorothey je zase úchvatne krásna... Celkovo by som film zaradil k priemerným snímkam so silnými i slabými momentmi. Filmy z toho obdobia a hlavne historické sa mi zdajú dosť klišovité. Tento je v tomto výnimka... Som presvedčený, že účel protižidovskej propagandy v tej dobe spĺňal dokonale (korupcia, pokles morálky, podvody, vojnové štvanie pripisovanie jednej skupine obyvateľstva) a kedže je v súčasnosti na čiernej listine, nie je vylúčené, že podobné účinky by mal aj dnes. (18.11.2007)

Všem, kteří Žida Süsse nazvali průhlednou/tupou propagandou, bych v rámci filmového masochismu doporučila shlédnout Věčného žida. Zvrácený (bráno doslova) 'dokument' na plošné vymývání mozků velkého německého národa (popř. přidružených podnárodů) zachází do netušených krajností a cílený dopad na soudobého diváka byl vzhledem k návštěvnosti mizivý. Naproti tomu Süss ideologii umě podsouvá a sází na vizáž historické fresky – koneckonců, v Evropě má antisemitská politika i tradice pogromů dlouhou a bohatou historii. Z dnešního pohledu film samozřejmě zaostává, ale rozhodně to není nijak tragické – zásluhou německé filmové elity. Ano, staví na kostýmech a dekoracích, takže působí dost toporně (rozuměj divadelně), ale scény s mučením 'přes okno' a zasněžená poprava žádné ohledy na stáří snímku nepotřebují. Jediná sympatická postava snímku, která se nechová, jakoby jí v žilách kolovala rtuť, a nemáte nutkání jí umlátit tupým předmětem (tzn. kladným hrdinou), je překvapivě Oppenheimer. Jeho hedonistická poživačnost u dvora podle kréda ženy, víno, zpěv mu propůjčuje přitažlivost dnešních záporáků. Jako 'zástupný příklad' žida v rámci nacistické propagandy příliš nesedí – pro posun ve společenském žebříčku se vzdal svého přesvědčení a přizpůsobil se většině. Navíc přestože židům umožnil vstup do Stuttgartu, je pro svou bezpáteřnost komunitou prakticky vyloučen. Manipulační přešlapy ale dokonale vyvažuje stokrát omílané zneužití neposkvrněné křesťanské dívky (a abychom si nebrali do huby jen Německo – viz. například Hilsneriáda) P.S.: Díky Exkvizitorovi za asociaci s 1984, sedí skvěle .-) (28.02.2012)

Tenhle snímek má jedinou vadu a to, že nemá nic společného s knižní předlohou. K mé smůle jsem knihu právě dočetla a těšila jsem se na filmové zpracování, ale je to úplně jiný příběh s jiným sdělením k divákovi. Takže musím hodnotit jako samostatnou jednotku a ano nebyl to na tu dobu špatný film, ale propaganda byla tak okatá až mě to chvílemi otravovalo. (30.01.2017)

Strhující drama s vynikajícími hereckými postavami Žida Oppenheimera (Ferdinand Marian) i knížete Karla Alexandra. Postavu Süsse lze zobecnit na všechny prospěchářské darebáky všech národností a postavu vévody na hloupé a poživačné panovníky. Film je sice (v některých momentech) propagandistický, nicméně má obecnou platnost o neschopnosti, hlouposti, mazanosti, zlu a drzosti. (Zajímavost: ve filmu se objeví autentičtí Židé z pražského ghetta). (09.11.2012)

Dívat se na Žida Süße je podivuhodně perverzní zážitek. Při jeho sledování si člověk vzpomene na Orwellovy "dvě minuty hněvu" z románu 1984, tedy na onen každodenní ceremoniál v zemi Oceánia, kdy obyvatelé jsou přinuceni sledovat film, který zobrazuje (imaginární) nepřátele státu, jak páchají zločinné, podvratné skutky - což u diváků zmíněného filmu vede k záchvatům slepé zuřivosti a nepříčetné touze domnělé, avšak nedosažitelné (protože neexistující) nepřátele rozdrtit. Z popisů chování dobového publika několika kin po návštěvě Harlanova Žida Süße (který údajně vidělo přes 20 milionů lidí) je zjevné, že i tento snímek splnil svůj účel: Odvrátil na chvíli pozornost obyvatelstva od skutečných a drásavých problémů válečných časů (a jejich původců) a vytvořil dojem, že za veškerým neštěstím stojí jakási tajemná, nesrozumitelná, zlá síla - židovské spiknutí. Pocit perverze spojený se sledováním tohoto filmu v dnešních dnech spočívá v jeho kompletní převrácenosti vůči aktuálním panujícím standardům politických hodnot - aniž by byly kompletně převráceny standardy scénaristicko-dramaturgické. Žid Süß totiž vypráví perfektně stereotypní příběh známý z mnoha současných mainstreamových produkcí: Dva krásní zamilovaní mladí lidé a všichni ostatní počestní občané musí čelit nástrahám perfidního padoucha, který se neštítí ani největší odpornosti. Drobná obměna vůči současným klišé spočívá v tom, že dva krásní zamilovaní mladí lidé a všichni počestní občané jsou spolek zuřivých rasistů, a vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí je spojeno s (naznačenou) fyzickou likvidací všech židovských obyvatel města. Tedy přesně v duchu citátu z díla šiřitele reformované křesťanské lásky Martina Luthera, který ve filmu také zazní: "Věz, ty bohabojný křesťane, že hned po Ďáblovi nemáš horšího nepřítele, než je pravý žid. V nejlepším případě by měl člověk zapálit jejich školy a synagogy..." (17.02.2010)