No, počkaj!

Sovětská odpověď na americké animované seriály, zvláště asi pak přímý konkurent Toma a Jerryho, se neobyčejně vydařil a vyvrací předsudek, že vše sovětské musí být automaticky špatné... Dílo patřící do zlatého fondu světového animovaného filmu. A obrovská poklona panu Kotěnočkinovi! Děkuji, zkrášlil jste mi svou imaginací dětství... (25.02.2007)

Tohle byl asi muj nejoblíbenější večerníček. Občas se i teď podívám na nějakej ten díl na youtube. Prostě vlk s tou zlomenou papiruskou v tlamě je borec. Jinak si dost lámu hlavu nad tim, jestli zajíc je ve skutečnosti zaječice nebo homokláda. Zajímavý je, že v seriálu je použitá imperialistická muzika (např. Hot butter nebo Herb Alpert). (28.12.2006)

Extra klasa světové animace... Výtečný hudební doprovod, který to umí rozpumpovat, klasická groteska, která se sice v zásadě od amerických animáků moc neliší, ale svým šaramantním způsobem zůstává velice svojská... a typicky "sovětská". Není to jen nostalgie, "Jen počkej, zajíci" je imunní vůči času i změně politických systémů. (18.07.2004)

Ač to zní neuvěřitelně, i v brežněvovském Rusku vznikaly dobré nebo i nadpůměrné věci. V tomto případě se slily do jednoho celku vynikající nápad, skvělá kresba, neumdlévající invence scénáristů a kontrast odporně vzorného pionýra-zajíce a sympatického houmlesáka-vlka. Původní zakázka na černobílý antagonistický pár - tak nějak to muselo bezpochyby být - otupila pozornost cenzury a po nečekaném úspěchu fakticky znemožnila - nebo se vymkla - jakékoliv další její kontrole. Vedlejší produkt - jakýsi opožděný zlatý věk grotesky - byl na světě. A jak se zdá, přežil i sovětskou moc samu. Režimy se mění, nadčasové zážitky dětí všech generací a všeho věku nezávisle na hranicích států a národů však zůstávají. (28.08.2007)

Dohánim rest. Jak to, že jsem doteď nehodnotil tuhle dvojku z níž Zajíc se nebojí, jen když tu neni ten vlk a ta sova a Vlk volá "Né dědo mrázi, né dědo mrázi!", což je úsloví, který používám pokaždý, když se mi něco nepovede a s ohledem na okolnosti nemůžu mluvit sprostě. Za mého dětství nepřekonatelná večerníčková klasika, která u mě válcovala (a dodneška válcuje) v oblíbenosti Toma a Jerryho silou bouracího bagru, se kterým Vlk prohání Zajíce za doprovodu skladby Popcorn (BTW celej seriál měl vždycky fenomenální hudební stránku). Vjačeslav Kotěnočkin na Kreml. První díl (03.11.2010)