Andalúzsky pes

Scénář: Luis Buñuel, Salvador Dalí .. Proříznuté oko, mouchy, useknutá ruka, prsa, a další dějové zmatky. Prostě nesourodý surrealistický chaos bez nějakého sdělení, jen snažný být iracionální a to nemám rád, protože mi to nic nedává. (07.10.2007)

Absolutní znejistění hmatatelné reality. Místo ní je zde absurdno, kde neplatí zákony času ani prostoru, bizarní představy a syrová prezentace tehdejší avantgardy, jež určitě inspirovala všechny dříve či později začínající filmové surrealisty, včetně našeho krátkometrážního mistra. Symbolika vnímaní nevnímatelného světa, nebo přeplácaná absurdnost? Lze o tom přemýšlet třeba dalších 84 let. (21.07.2013)

Těžko vědomím hodnotit snímek, který by měl bydlet ve vašem podvědomí. Přiznám se, že mi sled náhodných myšlenek a obrazů nedával ani nejmenší smysl. Zaregistroval jsem snad to, že se točí kolem partnerského vztahu. Na ostatních detailech, jako by snad ani nezáleželo. Dokonce nemám ani nejmenší tušení proč se snímek jmenuje Andaluský pes, když s ničím takovým ani ve skrytu duše nesouvisí. Zřejmě právě z toho důvodu, aby název s dějem co nejméně souvisel. Horko těžko hledat "něco" v něčem, kde úmyslně vůbec nic není. Dost mi to připomíná Lynchovu tvorbu a to není vůbec dobré znamení. Snad s tím rozdílem, že Davídek je lékařsky uznaným retardem, minimálně v mých očích, kdežto tomuhle se vznešeně říká Surrealismus a je to hrozně cool. Surrealismus patří na malířské plátno, kde vám může posloužit jako fešná výzdoba nejedné místnůstky. Nic proti tomu, ale nepovažuji za umění seškrabat pár gramů omítky, střelit si to do žíly, usnout, nechat si zdát šílené sny a ráno stvořit něco takového. Na tomto počinu je dobrá jen hudba. Dokonce nemohu napsat ani to, že mě snímek nudil. Během sledování jsem neměl vůbec žádné pocity. Nasadil jsem konstantní "co se to kurva děje" výraz a ten mě do poslední minutky neopustil. Kdo si čas od času zamasturbuje u některého z Lynchova ""skvostů"" (kdo by nerozuměl tomuto symbolu, tak jsou to dvojité uvozovky a jsou zde proto, protože obyčejné by v tomhle případě prostě byly těžce nedostatečné), ten zřejmě stihne dospět k orgasmu i během 16 minut ve společnosti tohoto velkofilmu. Já neměl ani erekci a nestydím se za to. Tohle je zkrátka 16 minut ničeho. Což je záležitost nehodnotitelná. Já však zatím ohodnotil vše a rád bych v tomhle nastoleném trendu pokračoval. Takže se pokusím svým hodnocením ke skutečné kvalitě snímku alespoň co nejvíce přiblížit. Nabízí se tedy pouze odpad. Když k tomu přidám fakt, že mi tento snímek připomněl, toho výše zmíněného, kokota Lynche, se kterým už jsem nechtěl mít nikdy nic společného, tak je odpad potvrzen. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele ytheri. (31.08.2015)

Pripadá mi, akoby prvotným zámerom tvorcov bolo šokovať. Musím povedať, že sa im to podarilo. Obzvlášť prvých 30 sekúnd možno považovať za položenie základu pre desivé scény v neskorších filmoch. Napriek kratučkej stopáži je to pre mňa príliš surrealistická štvrťhodinka. Treba ale uznať, že snímka je zaujímavou ukážkou toho, čo dokáže film v začiatkoch svojej histórie. Zároveň je na svoju dobu veľmi odvážna a netýka sa to len oka, mravcov, či mŕtvych, ale aj zobrazovania nahoty. (23.07.2004)

Líbí se mi představa, jak lidé na tohle šli do kina, a hned v první scéně na ně vystartovalo rozříznuté oko. V té době to muselo být neskutečné. On je to dost silný zážitek i v současné době. Film "Andaluský pes" mi nepřijde až tak nepochopitelný, spíše mám pocit, že tohle je takový asociační surrealismus, kde se to, co je v hlavě, objevuje i v realitě a tím to přestává dávat smysl. Tím je to krásné. Scéna s ženou, která se nenechá svést mužovým chtíčem, je toho krásným důkazem. Na svou dobu neskutečně odvážný film, u něhož jsem rád, že nezůstal někde zapomenut nebo ztracen. (25.04.2014)