Andalúzsky pes

Při sledování tohoto surrealistického snu jsem si vzpomněl na Lynche. vidím, že jsem nebyl sám. Kařodpádně Andalúský pes je na svou dobu, a nejen ji, mimořádný počin. Umělci tenkrát chtěli dokázat, že film může být plnohodnotným uměleckým prostředkem, stejně jako malba, či literatura. Myslím, že se jim to celkem povedlo. (20.12.2006)

Při nemalé pověsti a věhlasu Andaluského Psa jsem doufal že v něm bude těch bizarních surealismů a makabrózních perverzí ještě víc. Nicméně i tak je to nadmíru zajímavá podívaná, a dílo hodné uznání, za tak milé vymezování se konvencím a podřadným měřítkům myšlenkové prostoduchosti a dobrého vkusu už v samotných počátcích kinematografie. (09.02.2012)

Léty prověřená umělecká provokace neztrácející na pozoruhodnosti, přestože za těch víc než osmdesát let od premiéry urazila kinematografie dlouhou cestu. Vskutku klenot avantgardy. Obsah je notoricky znám, de facto se nejedná o nic víc než o zhmotnění nejděsivějších Buñuelsko-Dalíovských nočních vizí, v čele s rozříznutým okem, ale vlastně co na tom? Není jakýkoliv film povětšinou jen a pouhopouze lépe utajeným snem páně režiséra? Challenge Tour Speciál - Filmový lov, červen 2015 (14.06.2015)

Avantgardní veledílo - avantgardní blbost? Fakt se snažím najít nějaký hlubší smysl. Že je třeba chyba na mé straně a Dalí byl génius. Že Buñuel natočil úžasný chaos a já ho nepobral. Nebo je třeba chyba někde uprostřed a k prozření stačí být prostě a jednoduše vyspalý a mít chuť přemýšlet o světě. Možná najdeme odpověď, milí čtenáři, v Persistenci paměti od Dalího a nebo toho necháme a půjdeme se někam najíst. Varianta dvě zřejmě zvítězí..... (14.03.2009)

Skousnu takřka všechny exotické a žánrově vymřelé odrůdy kinematografie, ale s tímhle jděte vážně do háje. Surrealismus měl zůstat v malířství a maximálně v literatuře, kterou dneska beztak nikdo nečte, a ne se cpát do filmů, kde nemá kromě hromady otazníků absolutně co říci. Přišel jsem a viděl jsem film, který nejde pochopit..., takže jsem vlastně ani neprohrál. (21.03.2014)