Andalúzsky pes

Po Lynchovi pro mě vrchol surrealistické kinematografie, víc k tomu ani říci nelze. Naprosto bizarní a naprosto (nebo jen zdánlivě?) odlišné scény, spojené pouze osudem jakési tajemné schránky, které potkat v normálním životě je téměř nemožné. Podobně jako u ostatních krátkometrážních surrealistických děl, si každý musí svůj názor a dojem vytvořit sám a nemyslím si, že by se u nich mělo povolit hodnocení, jedná se zkrátka o přespříliš subjektivní žánr. ? % (18.06.2012)

Takový film by mě překvapil, i kdyby byl natočen v roce 2007. A v tomto směru si jej vážím nejvíce. I filmy od Lynche se dají "vysvětlit", ale Andaluský pes se myslím nachází tak trochu mimo realitu snad ještě více, než jakékoliv fantasy snímky. Snad proto jsem byl filmem fascinován a to jsem prošvihnul úvodní, nejproslulejší scénu. (31.05.2007)

hey, já vim, co si asi u mého hodnocení většina lidí pomyslí, ale já to prostě absolutně nepobral... veškerá "groteskní stylizace" tohoto surrealistického dílka byla mému chápání utajena a jeho absolutní bizarnost mě zanechala tápajícího ve smyslu jeho natočení... ač možná klenot surrealismu, pro mě jen naprostá haluz, kterou si svůj šálek čaje neosladím... když sečtu ťaflý očko a trikově vydařený mravence, vyjde mi 20% a rychle ruce pryč! (15.10.2008)

Až tak neuchopitelný tenhle snímek není, surrealistické postupy, zavrhující přímé logické vazby, nemohou zakrýt protestní, protikonvenční notu. Anarchie, svoboda, setřesení okovů měšťácké svázanosti, prostor pro svébytné vyjádření vlastního přesvědčení. Dalího vliv je zcela nepřehlédnutelný, filmová řeč Luise Buñuela je tu tak až na druhém místě, nejen na svoji dobu se ale v každém případě jedná o cosi zcela výjimečného. (25.10.2006)

(LFŠ 2022) Po dvanácti letech jsem se opět dostal ke zhlédnutí Buñuelova ikonického surrealistického filmu a pocity ze zobrazovaných výjevů zůstaly nadále rozpačité. Na jednu stranu je Andaluský pes morbidní a zvrhlý, na tu druhou - možná i neúmyslně - vcelku humorný. Nařízlá bulva, mrtvoly zvířat tažené na klavíru, všudypřítomný chtíč a ono "stigmatické mravenčení" - jako by divák sledoval nějaký zvracený sen, který ho děsí (a možná i podvědomě fascinuje). (30.07.2022)