Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Filmy, kdy skupinku rozličných lidí, kteří jsou povětšinou na stejné straně a dohromady všechny z nich svazuje stejný „tyran" nebo nepříjemná situace, na mě vždy velmi dobře zafungovaly (Dvanáct rozhněvaných mužů, Osm hrozných, ...). Modlitba pro KH je také ten případ. Ačkoliv i ten nejméně prozíravý divák, nebo divák, jenž nezná děj knižní předlohy, během filmu prokoukne, kam vyvrcholení směřuje, přesto jej ta plynulá stavba dialogů a dramatičnost scén nutí doufat v konec „veselejší" a stále v něm vyvolává pocit, že to přece nemůže skončit tak strašlivě a jednoznačně. Touto nejistotou film diváka napíná až do posledních minut. A za zmiňovanou nejistotou situace a možnými zvraty stojí geniální herecké výkony, především Jiřího Adamíry. Adamírou ztvárněný esesák Brenske se svými židovskými zajatci vede natolik silnou a podlou psychologickou hru, že do poslední chvíle nevíte, jaké jsou vlastně jeho úmysly. Vždy nadnese nějaký argument, kterému Židé sice nevěří, ale i tak nakonec podlehnou, protože vše, čím se Brenske ohání, zní jako podložená fakta. Hlavní postava Kateřina Horovitzová v případě tohoto filmu plní spíše postranní roli a film sleduje spíše již zmiňovanou psychologickou hru mezi Židy a nacistickým důstojníkem. Ačkoliv film využívá minimum kulis, kostýmů nebo lokací, díky geniálním hereckým výkonům na úrovni prken Národního divadla nabízí mrazivou a velmi realistickou atmosféru. Výborné. (05.12.2017)

Nemohl jsem věřit vlastním očím, protože film takové kvality jsem dlouho neviděl. Moskalyk dokazuje, že k vytvoření kvalitního filmu není třeba dalekosáhlých dialogů, nákladné kulisy, efekty a další zbytečnosti převládající v dnešních filmech. Herecké výkony potvrzují nejvyšší kvalitu filmu. Perfektní režie. Shodou okolností právě čtu Mein Kampf čímž je můj zážitek ještě násobený. Tenhle film jsem měl vidět dřív. (15.08.2010)

Velikou škodou je, že v dnešní době není česká produkce schopná natočit snímek, který by se kvalitou a hlavně atmosférou aspoň přibližoval či snad dokonce rovnal. Celý snímek je pouze ukázkou hrůzostrašné mozaiky dávající dohromady dokonalý přehled o hrůzách, které se děly za 2. sv. války ze strany nacistického Německa. Doporučuji každému, koho aspoň trochu zajímá válečná tématika či "pouze" atmosférické snímky. 90% PS: herecké výkony jsou na nebývale vysoké úrovni (07.03.2014)

Na Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou mě fascinuje především, jak se v té nejvyhrocenější situaci střetávají ty nejodstředivější promluvy. Na pozadí ujařmených hlasů vnášejících svá svědectví o všudypřítomném popelu, která činí zem pod nohama sypkou, se konstruují na tomtéž pohyblivém podloží sebevědomé i nejisté stavby strategií osvobození se. Každým slovem se ale sesouvají. Nad ně hřmí až neskutečně odlidštěný a vyprázdněný rétorismus nacistického důstojníka řídícího imitaci výměny předem odsouzených k smrti, řeč maskující lež mnohomluvným žvástem. Tato mapa skličujících trajektorií, jimiž se ubírají zaslepené mateřštiny, tlumočí vlastní, bytostně tragický příběh a umožňuje tázat se po tom, čí život tím znásilňováním trpí. Doslov v podobě vzpoury té nejslabší z odsouzených dosvědčuje, že tichý ženský hlas má větší moc než konformní vyjednávání nebo násilnická manipulace. (29.06.2019)

Zlatá česká šedesátá léta, která se vážně s ničím nesrala, se tady ukazují v plné parádě. Před projekcí jsem o tomhle filmu věděl hodně málo, ale okamžitě mě pohltil a spolehlivě zabušil do křesla. Škoda je jen toho, že i přes svou krátkou stopáž mi přišel poněkud natažený. I tak je to ale brutální, mentálně zdrcující věc. 90% (26.11.2016)