Půlnoční klub

Hororové příběhy od Mikea Flanagana mě baví a Netflix mu štědře naděluje prostor. Po velkých úspěších s antalogickými Haunting přichází tentorkát se skupinou teenagerů, kteří mají diagnostikovanou nevyléčitelnou nemoc a nachází se v hospicu. A tihle teenageři se pravidelně scházejí v půlnoci, aby si užili tepla krbu v knihovně a vyprávěli si strašidelné příběhy. Jenže ty příběhy nejsou zas tak strašidelné, ale spíš fungují pro dokreslování motivací postav, které je vypráví. To by mi až tak nevadilo, ale čekal jsem trochu víc duchařiny kolem (sídlo k tomu přímo vybízelo) a doufal jsem, že se budu víc bát. Osobně mě nejvíc zklamala čitelná linka se sektou a nevyužití postav duchů. Některé linky se uzavřou a některé zůstávají otevřené a bez odpovědi, kdyby náhodou měla být druhá řada. Celkově mám z finále takový mdlý pocit.  Jako neškodná zábava v období Haloweenu to funguje, ale nadšené recenze jako u předchozích seriálů od Flanagana se asi čekat nedají. (02.11.2022)

Mám pocit, že Mike Flanagan chcel toto natočiť kedysi dávno a až teraz k tomu dostal príležitosť. Alebo chcel týmto filmom pritiahnuť k sebe nových fanúšikov, ktorým by sa táto nadprirodzená dráma mohla páčiť. Ale je tiež vysoko pravdepodobné, že sa mu dielo Christophera Pikea skrátka páčilo. Nesie jeho styčné témy - smrť, viera, nadprirodzeno a sympatický hrdinovia čeliaci nezávideniahodným udalostiam. V hlavnej dejovej línií veľmi silné. Emócie aj vzťahy medzi postavami fungujú a hoci je koniec sladký, dáva zmysel. Čo mne osobne spomaľovalo celý seriál boli mikropríbehy. Nebavili ma a prišli mi dakedy ako päsť na oko. Pohľad do psyché postáv cez vymyslené príbehy mohol znieť zaujímavo aj dávať priestor pre multižánrovú udalosť, ale samotné príbehy sú zbierkou klišé vystavanou na zaujímavých nápadoch. Nedokázal som sa na nich nastaviť. Podobný spôsob rozprávania využíva veľa autorov. Straub, King dokonca aj Palahniuk. Pozrel by som si skôr príbehy z ich pera. Predzvesť druhej sezóny moc nepotešila, ale dáva to nádej, že sa to celé ešte môže uspokojivo uzatvoriť. Príbeh ako taký zarezonoval. Hoci nie úplne tak, ako som dúfal. Čo momentálne nepovažujem za úplne negatívum. (02.11.2022)

Flanaganov návrat k menším, smutným meta-hororom s presahom. Originalita predovšetkým, tentokrát už horor nie je ani na druhom mieste. Niektoré časti skvelé, ku koncu ale žáner úplne ustúpi dráme o nádeji a umierajúcich. Nie je to perfectly splendid. Na mňa moc magické, aby to dokázalo skutočne dojať, s neprimeraným množstvom načatých tém, vecí neuzavretých a nedovysvetlených. Druhá séria Hauntingu dokázala za jednu-dve záverečné epizódy vybudovať kompaktnejší vzťah k postavám aj mystériu, ako Midnight Club za 10 dielov. Po ôsmu epizódu za 4*, záver to v mojich očiach strašne presladil.  Obľúbená postava asi tá s anjelikmi. Na facku, ale zlatá. (22.10.2022)

Třetí snaha (loňskou Půlnoční mši jsme vynechali) o zalíbení v tvorbu Mikea Flanagana a potřetí s podobným, neuspokojivým výsledkem. Horory miluju a budu to s nimi pokoušet dál a dál, na seriálovém poli na ně budu ale o to opatrnější, když mě ty nejvěhlasnější absolutně minuly. Konec se tváří, že se Půlnoční klub nechce ustálit na pozici minisérie, já bych pro to byl ale upřímně radši. [viděno na Netflixu] (31.10.2022)

Tak letos mě Flanagan nepotěšil. Ne že by snad ztratil režijní schopnosti, ale v Půlnočním klubu řeší témata, která mě příiš nezajímají, respektive nebavilo mě se jimi prokousávat na téhle poměrně štědré ploše deseti hodinových epizod. Chápu účel těch jednotlivých povídek - příběhů, které si hrdinové vypráví. Dokresluje se jimi hloubka charakterů, protože v každém příběhu se nějak odráží jeho autor. Ale mě to prostě nebavilo. Samy o sobě jsou ty povídky moc krátké na to, aby byly divácky uspokojivé, a dění v hospici by mi pravděpodobně přišlo divácky atraktivnější v kratší, sevřenější formě. (19.10.2022)