Reklama

Reklama

Velký filmový surrealista Luis Buñuel je spoluautorem scénáře a režisérem této temné, hořce vtipné satiry. Skupina lidí ve společenských šatech přijede do elegantně zařízeného domu na večeři. Když se však po jídle hosté přesunou do hudebního pokoje, zjistí, že služebnictvo uteklo, ale oni z nějakého důvodu nemohou odejít. Není zřejmé proč – nejsou zde zamčené dveře ani zamřížovaná okna, která by jim bránila v odchodu – ale hosté jsou přesto přesvědčeni o tom, že jsou zde uvězněni. Ponecháni svému osudu se pomalu proměňují v noblesní barbary, kteří zarazí sekeru do vodovodního potrubí, aby se mohli napít vody, zabijí a snědí ovci, jež měla být součástí večerní zábavy, schovají těla mrtvých hostí ve skříni, koketují s magií a pálí nábytek. Snímek hojně oplývá Buñuelovým suchým, donkichotským humorem. (Cinemax)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (115)

Ghoulman 

všetky recenzie používateľa

Jistě, samotná premisa příběhu je oděna do absurdity, kdy se několik různorodých lidiček ocitne v pokoji, který je ohraničen neviditelnou stěnou a ve kterém jsou proto nuceni společně nějak přežívat. Avšak v konečném důsledku je Buñuel ryze pragmatický. Snaží se odkrýt společenskou masku jednotlivých aktérů a prozkoumat, co se může stát s člověkem za extrémních podmínek a jak za takových podmínek budou posunuty hodnoty směrem od „civilizovaného“ člověka k divochu/zvířeti. A každý, kdo už má něco od španělského filmaře nakoukaného, musí předem vytušit, že tento myšlenkový experiment neskončí přílišně optimistickými závěry. A přesto mohou mít podobně laděná díla mnoho pozitivní působnosti. Kdyby nic jiného, tak jako podnět k zamyšlení se nad tím, co by se stalo, kdybychom se v této situaci ocitli my. Nebo lépe řečeno v jejích ekvivalentech v podobě války, izolace, či v podmínkách, ve kterých již nad člověkem nevládne hrozba trestu (čili žádný mocenský/represivní aparát), nýbrž veškeré morální otázky leží celou vahou na bedrech každého jednotlivce. Když nad tím tak uvažuji, vlastně se ani nedivím Buñuelovu skepticismu... ()

woody 

všetky recenzie používateľa

Nic nekonsternuje slušně vychovaného člověka natolik, jako nemožnost odejít z místnosti, když večírek skončí. Dokonce je pak gentleman nucen dělat strašlivé věci, nad kterými zůstává rozum stát a není mu pomoci. Bonton jde stranou, ke slovu přichází přehnané reakce a objevuje se potlačovaný pud sebezáchovy. Konec je pak krásně mrazivý, vždyť možných kombinací je tolik. Ten film vůbec není intelektuálský, Buñuel samotný by kavárenské intelektuály vyválel v dehtu. Pouze popírá veškeré hranice normálnosti a reality, proto je pro mnohé obtížné na jeho hru přistoupit. (Kromě toho, Anděl zkázy je nádherný titul, pochází z Apokalypsy) ()

Reklama

Magyar 

všetky recenzie používateľa

Že by svět byl jediná pevná cesta pod nohama skloněného poutníka, lemovaná jen běsy a zkázou? Že by konvence, víra či společenská role byly tak statické? Nevím. Jisté je, že kdo z cesty schází, stává se tabu, nedotknutelným a neviditelným, dokud se zase poražen nenavrátí .. či si nevytvoří cestu vlastní. Tuto možnost však film nepřipouští, působí tak velice beznadějně. ()

PetrPan 

všetky recenzie používateľa

Krásný příklad toho, jak satira vůbec nemusí být komedií. Legrační totiž  tenhle Buñuelův majstrštyk opravdu není a přístupný široké divácké obci taky asi nebude. Sžíravý, hořký a krutý šleh do morálky vyšších společenských vrstev, kde mistr rychle a nemilosrdně seřezává jednu pokryteckou vrstvu za druhou až nezůstane nic než obnažený živočich Homo a vůbec ne sapiens. A to formou bizarního de facto survivalu, kde skupina bohatých a životem rozmazlovaných fouňů uvízne v jedné místnosti rozlehlého sídla a cosi nedefinovatelného a neviditelného jim brání odejít. Černobílá kamera, ostatně jako vždy, umocňuje mnohdy napětím přetékající atmosféru, která není prostá ani hororových prvků (obživlá ruka), psychologické proměny "přežívajících" psal sám ďábel a smrt číhá i na nevinné. Závěr pak vtipný a mrazivě epický zároveň. Příjemně únavný film a jasná pětka. ()

Radko 

všetky recenzie používateľa

Skupina aristokratov a umelcov sa stretáva na honosnej večeri a následnom priateľskom posedení vo vile jedného z nich. Tesne pred príchodom hostí väčšina služobníctva veľmi napochytre opúšťa dom z rôznych dôvodov a zostáva len majordomus. Sledujeme opakovanú scénu privítania, rôzne zoznamovania, zábava pokračuje – no hostia namiesto toho aby sa pobrali domov, ľahínajú si na zem a trávia noc v hosťovskej jedálni. Po prebudení zisťujú, že nie sú schopní vyjsť z miestnosti. Nasleduje bravúrna spleť scénok ukazujúca rôzne vypäté emócie vzniknuté pri neštandartnej situácii, ako sa mení decentná spoločnosť v priebehu spoločne stráveného dlhého času v spoločnom priestore, ako sa deformujú a variujú vzťahy, z uhladených snobov sa stávajú biologické bytosti, nenadané takou dávkou dobra a súcitu voči druhým, o akej sa ľuďom často zdá, že ju v sebe majú. Sledujeme snahu po nájdení obetného baránka, mystickú snahu niečo prelomiť a nakoniec i náboženské pokrytectvo. Záver filmu je mimoriadne výstižný. Originálny film - ako námetom, tak vyznením jednotlivých scén, trpí však divadelným spracovaním a zameniteľnosťou jednotlivých hercov. ()

Galéria (3)

Zaujímavosti (13)

  • Při scéně v kostele, která se točila jako vůbec první z celého filmu, se objeví Rita Macedo jako "Lucía de Nobile". Natáčení filmu ale poté nebyla schopna dokončit kvůli svému těhotenství. (ČSFD)
  • Scéna, ve které se při večeři objeví medvídě a ovečky, je založena na skutečné události, kterou Buñuel zažil při návštěvě New Yorku. (HellFire)
  • Na tento film ve svých dílech často naráží Woody Allen. (Kulmon)

Reklama

Reklama