Good bye, Lenin!

Tak já nevím. Patřím mezi ,,husákovi“ děti a zajímalo by mě, jak moc němci (třeba ti východní) řvou smíchy u Pelíšků. Námět je ale v pohodě, jen nevím co má být na ,,listopadu v NDR“ směšnýho. Samozřejmě jsem se párkrát pousmál nad nápady šikulky Alexe, který vytvořil svoji zemi, zemi, která bude navždy spojená s jeho mámou, ale na konci jsem jen čekal, že uspořádá vojenskou přehlídku. Film se dotýká všech problémů německýho ( ? ) socialismu a vlastně tomu lidé mladší xxx let zřejmě rozumět vůbec nebudou. A když jo, tak by mě zajímalo, jestli jim to příjde směšný. Já v tom neviděl ani černej humor. Spíš jsem to bral jako vzpomínku na časy, kdy zítra znamenalo včera. (15.08.2006)

Omluva se přijímá, Legas :))) Diváci čekali od Pupenda i Lenina "řachatou" bujarou komedii, která nakonec nebyla. I když samozřejmě ne všichni diváci. Další můj názor, týkající se diváků, je ten, že pokud se takováto komedie z jejich vlastní historie netýká emocionálně vyhraněného momentu v dějinách, nedotkne se emočně ani jich. Ale přímo k věci: i někteří z nás zažili rozdělení jedné republiky na dvě a proto bychom to měli mít v paměti. Ve filmu se nechválí komunismus, i "rychlokvaškový" kapitalismus je výsledek života v komunismu, je to přece o tom, že syn necítí nic k ideálům, které zastává jeho matka, nechápe je a připadají mu zbytečné, ale má ji rád, prostě ji musí přijmout a přijímá ji, EdaS má pravdu, že film je především o lásce (a kterej není, že :))) Sám Alex říká, že zobrazoval zemi, jakou ji chtěl vidět a právě tak si ji vybavovala i matka... O nějakém "nostalgickém ohlížení" nemůže být ani řeči, ten, kdo nepronikne pod hloubku lidí a jeich stavů-vztahů by se měl nad sebou asi zamyslet. Herci byli přesní, hudba zajímavě navozovala nálady a některé režijní nápady jsem skoro nevydejchal (ta socha Lenina byla tak odporná, že jsem si chvíli myslel, že obživne a zničí vše v hledišti i ve snímku, tfuj ;-( Nálady a stavy od nenávisti až ke smíchu se ve filmu střídají, tak, jak lehce a samozřejmé je to i v životě, který zobrazuje. Je to i kus naší historie a například záběry z demonstrací byly velmi syrové - tvůrci snímku prostě jen pochopili a více do hloubky rozvedli jednu větu Petra Šabacha. Otec tu stál se zmatkem v očích. Náhle pochopil, že je po boji. Bylo po všem. Svět jeho nerozbitných skleniček, jeho rad, které nám dával na cestu ("Na všechno, chlapci, potřebujete v životě bumážku!") svět jeho otcovské autority, jeho pohádková říše, kterou budoval, vše bylo nenávratně v prdeli. (06.02.2004)

Tenhle film rozhodně není klasickou komedií. Za vtípky je cítit smutek z doby za železnou oponou, kterou naši sousedé obývající tu demokratickou část Německa (alespoň dle názvu) vnímali stejně jako my. S trochou nadsázky bych snímek přirovnal k Pelíškům či Pupendu. Tenhle naštěstí končí celkem dobře (co do historických souvislostí). I zde rodina řeší nejen problémy spjaté s dobou a politickým režimem, ale i vlastní, osobní. Řada sekvencí byla skoro až absurdní, ale v celkovém souhrnu mne film zasáhl. Obzvláště Alexovo setkání s otcem. Samozřejmě neprosto nelze opomenout úchvatný soundtrack Yann Tiersena, který je zkrátka skvostný! Doporučuji shlédnout. * * * * (13.01.2012)

Škola je mučírna první kategorie a vynalézavost v trápení studentů nemá konce, vztekala jsem se po dvou nekonečných hodinách povinného představení Goodbye, Lenin. Jakoby nestačila deskriptivní geometrie a zvonění v osm ráno. Laciná agitka s prostinkými papundeklovými charaktery vezoucí se na OSTalgické vlně sice vychází z originálního nápadu předstírané totalitní reality, ale bohužel se vydává tou nejhloupější okurkovou cestou. Místo patníků se co chvíli otírá o otřepané fórky, ždíme pseudoemoce a po trapností zavánějícím happyendu jsem si zívajícímu kamarádovi posteskla, proč jsme radši nepsali tu slíbenou písemku z chemie. O výbušnosti, napětí a jiskření si totiž tahle nedramatická antikomedie mohla nechat jen zdát...50% (03.09.2007)

Geniální umělecká a sémantická parabola - signifikantní motiv hry, kterou musí sehrát rodina i blízké okolí pro svou matku a sousedku, je užasnou analogií k reálně žité hře, kterou hrála většina občanů donucena zvrhlým totalitním režimem...ano, takový byl reálný socialismus... Sám jsem prožíval útlé dětství v 70. letech a také jsem byl obklopen hrdiny dobývání kosmu, učil jsem se povinně rusky a sledoval monotónní televizní zpravodajství plné propagandistických úspěchů budování komunismu...a nerad bych se do této doby někdy vracel jinak, než s podobnými filmy... PS: Vynikající nostalgicky laděná hudební složka Yanna Tiersena (proslavivšího se komponováním k Amélii z Montmartru) dává filmu zvláštní punc...smířlivosti? (13.08.2008)