Na seznamu smrti

Chrise Pratta mám do dnešního dne zafixovaného jako herce s komediálním talentem, takže jsem byl jako na trní, zda v této dramatické roli obstojí. Ale po zhlédnutí musím uznat, že podal fenomenální výkon. Celý seriál vychází z knihy (tu si musím přečíst) od bývalého příslušníka SEALs Jacka Carra, takže po technické stránce nenacházím sebemenších výtek. V každé akční scéně divák pochopí, kolik hodin přípravě herci věnovali (práce se zbraní, taktický pohyb speciálních jednotek atd.), to jesť za mě asi největší tahák seriálu (nesmím opomenout ani hudební podkres v čele s úvodní skladbou a špičkovou práci s kamerou). Kromě Pratta potěšil Taylor Kitsch coby operativec od CIA. Jinak se mi osobně líbilo, jak si Terminal List v prvních dílech s divákem hraje, nevíte, co je realita a co jen výplod fantazie hlavního hrdiny. Jasně, párkrát člověk zaznamená díry ve scénáři, dost scén je extrémně přitažených za vlasy (celý ten díl s útěkem před jednotkami FBI). A s tím šíleným zvratem na konci mám též menší problém. Na druhou stranu, tento žánr miluji, utíká to rychle. Plus tvůrci lákají na, doufejme, pokračování. Za mě dávám 7,5/10 (15.07.2022)

Kdyby se seroš odvíjel stejně jako 1.a 2. díl, byla byto naprostá paráda. Bohužel od třetího dílu to krapet začalo ztrácet počáteční tempo. Ale i tak skvěle napínavej seroš. První vážná role Starlorda. Musím teda říct, že mi jeho vtípky a smích dost chyběl, ale je mi jasný, že pokud se chce dostat na vrchol herectví, musí jít i do vážnejch rolí. Tématicky hodně chytlavý... Irák, schyzofrenie (nebo něco na ten způsob), pomsta, zrada, napětí. Jeden díl byl dokonce podobnej jako Rambo 1 :o). Konec možná zbytečně krutej, ale parádně vygradovanej. Jo, tohle se povedlo... A teď už hurá na Thora 4. (06.07.2022)

Unhinged right-wing fantasy revenge fantasy... (komentář jistých probuzených elit z USA, které nechápou, že tohle jeden z nejpopulárnějších seriálů USA současnosti, a ve filmech vládne zase Maverick, takže soudruzi nepochopili, že jejich výplody a politické nápady drtivou většinu populace nezajímají). Uvidíte našlapanou akční sérii o mariňákovi, který se snaží dopátrat proč jeho tým v Sýrii selhal a věci se čím dále více komplikují. Chris Pratt v hlavní roli září a baví mě, dává záporákům a systému na budku, ačkoliv není v úplně nejlepším stavu. Seriál si umí vybudovat solidní zápletku, postavy, vyšetřování se posouvá postupně kupředu, nic světoborného, jenže ono to skvěle funguje a vše jde jako na drátkách, protože se mi dlouho nestalo, abych dal seriálu reprízu, tak to myslím mluví za vše... (16.07.2022)

Při riskantní misi přišel takřka o celou jednotku. Vrací se domů s protichůdnými vzpomínkami na nepovedenou akci a otázkami ohledně jejího zavinění. Ten největší šok ho ale teprve čeká. Jenže nasrali totální legendu. Osm bojových nasazení. Afghánistán, Libye, Irák. Stříbrná hvězda, několik bronzových, dokonce i medaile za hrdinství. A právě James Reece se zaměřil na svůj první potencionální cíl. Lov může začít a další jméno ze seznamu se nestačí ani rozkoukat. Jenže jak do toho všeho promluví jeho zdraví? Jde o trauma z bojů nebo přetrvávající následky poranění hlavy? Anebo se někdo rozhodl posunout medicínu a vypustil ven experimentální lék proti duševnímu PTSD? „Chlapáckých“ projektů není nikdy dost, ostatně Amazon už se poměrně vytáhnul s Jackem Ryanem či Reacherem, a zatímco start série mě úplně nestrhnul (i kvůli řadě potemnělých scén, příliš mnoho opakujících se flashbacků), postupně si mě získala. Dočkáme se cool momentů v ulicích San Francisca i následného pronásledování v divočině, což dá několikrát vzpomenout na Bergův kousek Na život a na smrt, i třeba nápaditého zúčtování s admirálem. A někde vzadu stále vnímáme jistý kritický komentář o tom, že za „mnohé“ jsou zodpovědná nejvyšší patra moci. Finální zvrat mi nesedl. Každopádně Chris Pratt je ve své zřejmě nejvážnější roli poměrně slušný. Škoda trestuhodně nevyužitého Taylora Kitsche, to samé platí pro Riley Keough, jejíž návraty se postupně opravdu zajídají, žádné emoce navíc nepřinášejí. (07.09.2022)

Taxem se těšil na dalšího Rájena nebo Rýčra a dostal Terminální hlíst NEJVYho SYSLA, plačtivého a nesympatického to jelimana, v jehož velící přítomnosti mu nejprve jakési hadrové hlavy vystřílejí megahustou a ultraprofesionální četu jako bandu amatérských debilů, ale když jde záhy o pomstu, je náhle schopen téměř sám a jen za pomoci zubů a nehtů vyhladit hned několik nejukrutnějších komand včetně téměř kompletního drogového kartelíku. Teď si asi říkáte, že dle výše uvedeného popisu to přece nemůže stát až tolik za hovno. A přeci stojí!  Těch deset minut jakž takž akce na díl je totiž naprosto utopeno v přitrouble vatěné, omšelé a mimořádně nezáživné konspirační historce o fujtajblovém kokotporátu s prsty až do nejvyšších míst Spojených sráčů a v nesmírně otravném, řádně žluklém patosu rodinných hovnot a přiteplených kamarádstvích z vojny. A když ta beztvará hnědá hmota ke vší té prudě navíc vyústila do mimořádně pičoidního konečníku, začal jsem pátrat po příčině, která mi zesatandarma sežrala osm hodin života. A ne, až tak za to nemohl zoufale nehrající Kryštof, kterého jeho nový kornatící tchán zjevně dokopal do fitka, kde z něj místo ztepilého svalovce udělal otylého páprdu s masitým xichtem, mátožně se celým tím neštěstím potácející s konstantním výrazem prasklého hemoroidu. Já kokot, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „bláhový“, jsem totiž předem nezaregistroval, že předlohou byl jeden z popsaných hajzlpapírů pana Cara! Měl jsem jednou nedopatřením to ponížení s jeho aliterární patotvorbou pro lopaty a solviny, dal jsem se skřípěním zubů cca sto stran a dál už číst nemohl, protože jsem zbytek „knihy“ poblil, a zmítal mnou tenkrát děsný strach, jestli jsem z toho náhodou nechytl rakovinu očí. Vymaštěná guma s pár třídami základky, která strašně chtěla být Forsajtem nebo Klensym, avšak dotáhla to akorát na neumětelského oligofrenika, jenž někde, patrně ke spokojenosti, přeblafl marketingově zdatného nakladatele. Oligofrenika s nesporným talentem rozmazávat hovna po papíře, velmi podobným kupříkladu některým našim orgánům, co tak přičinlivě ve výslužbě píčí ty nobelovsky aspirující skutečné policejní příběhy, aby měly holky v trafikách čím podkládat viklající se police. Čili vřele doporučuji vyhnout se všem formám toho mentálně atrofovaného teroru, audiovizuální i „literární“, a kdyby to třeba v někdy budoucnu zrepoval neméně nadaný Padesáticent, raději si vypíchněte uši. (10.08.2022)