Tretí muž

Vlivem řady náhod a shody okolností se z tuctového noirového béčka stal vzývaný kanonický titul. Stylová polarita jednotlivých segmentů nasvědčuje, že na zkazkách o režijním zainteresování Wellese asi něco bude. Právě díky výlučnému formálnímu zpracování a funkčnímu využití poválečných reálií Vídně se šestáková historka stává diváckým požitkem. Nicméně přiznejme si, že z hlediska příběhu a motivací postav je snímek hodně děravý; tedy pokud nepřijmeme queer výklad. Jen prostřednictvím vztahů, které "překračují běžný heterosexuální odstup", lze vysvětlit, proč by si protřelý gauner a kšeftsman pozval naivního pisálka, nechal ho odhalovat pochybné okolnosti své smrti a dokonce se neudržel a vyjevil mu své plány. Tuto rovinu ostatně stvrzuje i ryze gay páreček Harryho kumpánů a tragičnosti hlavní ženské postavy, která je erotickým objektem snad pouze pro sexuálně nejistého hrdinu (a jelikož odhalí jeho podstatu, nechce s ním nic mít). (12.03.2012)

V českém prostředí neobvyklé dílo nabízí zajímavý pohled na vídeňskou skutečnost konce čtyřicátých let minulého století. Vesměs se tu jedná o základnu fakt, poznatků a souvislostí, které a která jsou v českém prostředí naprosto neznámá. V evropské kinematografii tehdy ještě naplno doznívala poetika třicátých let zvukového filmu. Kamera i vedení herců zůstávalo více či méně divadelní, i když z dětských střevíčků počáteční bezradnosti se již viditelně vyzulo. Vedle pozoruhodné režie a nezanedbatelné kamery tu na sebe upozorňuje hned několik neméně pozoruhodných hereckých výkonů. Orson Welles, muž mysteriozního organizovaného zločinu, exotická Mata Hari, podle všeho česká Němka (ve filmu je pohříchu více českých jmen) Alida Walli, Italka s roztomilým německým šlechtickým predikátem Altenburger von Marckenstein und Frauenberg des Heiligen Römischen Reiches (cítíte, jak se jazyk přímo mazlí s těmi rozkošnými německy znějícími slovy; vskutku echt) a nezanedbatelný muž z generace tvrdé americké školy, skvěle ztělesněný Josephem Cottonem. Hraný film startovní velikosti nové historické epochy moderní světové kinematografie, zhruba tak lze - snad výstižně - charakterizovat v kostce tento nevšední divácký zážitek. (27.06.2009)

Výjimečné krimi o loajalitě k příteli, lžích a brilantní honbě za pravdou ve skvěle stylizovaném noirovském stylu. Ačkoliv nemám rád britskou produkci, respektive britský feeling, tak tady jakoby neexistoval. Tajuplný děj jde paradoxně s groteskní hudbou ruku v ruce, což výrazně zpestřuje samotné napětí. Wellesovo charisma má taktéž značný vliv na kvalitu zážitku. Povinnost pro každého filmového fandu.80% (04.04.2012)

Tak tohle je opravdový majstrštyk, jenž si status legendy bezezbytku zaslouží. Nadchla mě neskutečně moderní režie, nadchla mě kamera, herci a především mě dostala nádherná citerová hudba. Film obsahuje několik scén typu "skorodokonalé"-na jejich vrchol patří bezpochyby nástup Orsona Wellese na scénu. Tma-světlo-Orson vykouzlí svůj nejlišáčtější výraz za zvuků citery a já se musel smát a uznale pokyvovat hlavou :) Takových scén v historii kinematografie není příliš mnoho... (19.07.2010)

Tak zdá se, že kopie už je konečně pořádně otitulkovaná a já mohu definitivně zvýšit na pět hvěz. Je to totiž dokonalé. Děj má spád a nedovolí divákovi ani moment nudy. Profláklé citerové téma je skvělé a hezky to odlehčuje. Pán za kamerou udělal nejen krásné obrázky, ale také dosadil pár vtipných scén. A prostředí rozbombardované, do sektorů rozdělené Vídně je působivé samo od sebe. (P100 2007) (03.12.2007)