Kráľ Artuš

Nebavil jsem se. Nemám tak kritický názor jako ostatní, celkové levnosti snímku jsem si jaksi nepovšiml, naopak se mi zdálo, že kamera např. v horách se docela povedla (zasněžené stromy a tak...možná se mi to ale líbilo jen proto, že je zrovna zima. Legendu o Artušovi až tak neznám, problém je v něčem jiném: ani příběh, ani hlavní herci ani nic okolo mě prostě nechytlo za srdce. Bylo mi to vcelku jedno - jako by ten film mnou proplul a nezanechal moc dojmů. Tři klady - mniši za zdí, charismatický Stellan Skarsgård a Ken Stott, který má opravdu "prasáckou" roli... (22.12.2004)

Ani doktorát z Uměleckých věd by případnému režisérovi nepomohl od toho, aby pod produkčním bičem Jerryho Bruckheimera nenatočil film, který by se na historii díval z „řádné“ a všeobecně uznávané stránky. Pravda, navrtat dolarový vrt v klasické anglické mytologii je čin odvážný, ale proč ne? Antoine Fuqua je na jednu stranu zručný řemeslník, ale s danou látkou si bohužel neví rady. Dějově dosti rozpolcená freska, jenž zbavuje klasiku nánosu mytologie, je sice opřena o parádní výpravu (130 milionový rozpočet je znát), ale v dialozích a vůbec celkové dramatické stavbě příběhu režisér selhává na plné čáře. Berličkami jsou zde slušní herci (duo Skarsgard – Schweiger je jeden z nejlepších castingových kroků l.p. 2004). V technických disciplínách je však Král Artuš nadstandardní podívanou (potažmo i poslechovou). Mistrovsky vedená kamera Slawomira Idziaka (oscarová nominace za nasnímání filmu Černý jestřáb sestřelen), kterou Idziak podpořil zajímavým tónováním, jenž odpovídá pochmurným klimatickým podmínkám severoanglických vysočin, filmu jasně dominuje. Zimmerova hudba je koncentrátem těch nejheroičtějších motivů, které v syntenzátorových nástrojích přechovává. A opomenout brilantní práci zvukařů, kteří se vyřádili (společně s kameramanem) při bitvě na jezeře s pukajícím ledy, by bylo neodpustitelné. Ano, je to ptákovina, je to plně klišé, ale ty dvě hodiny jsem se nenudil ani minutu, což zase až tak ve větší míře vídaný jev není. (16.02.2006)

Jak kdosi napsal: "Mohutnou bránu Hadriánova valu nejdříve stěží otevírali 4 koně, pak hrdina sám a nakonec se otevírala sama od sebe." Tady si dovolím opravdu historicky hodnotit, protože film o sobě bezuzdně tvrdí, jak moc z historie vychází. Předně Římané odešli z Británie cca o 50 let dříve, než se film odehrává, Germáni pronikali do Británie z jihu, a to tak od roku 500, o takových 50 let později, výzbroj a výstroj ve filmu užitá příliš neodpovídá době (např. svalové krunýře Římanů, kuše Sasů). Ani z hlediska filmového nejde o zázrak, děj nelogický, chování postav určené scénáristou (že by si Římané zakládali sídla za zdí?), bitvy nedomrlé a špatně sestříhané. Clive Owen se snaží, ale kde nic není ani smrt nebere a Keira me vyloženě sra - ehm, kakala. Samotný proklamovaný záměr ukázat Artuše jak to mohlo být je sice chválihodný, ovšem díla by se musel chopit někdo úplně jiný než Fuqua, který na historický výpravný film asi nemá buňky, a Franzoni, který už podobně scénáristicky zařízl Gladiátora. Když tak měli zkusit zfilmovat Cornwellovu Kroniku válečníka. (11.10.2005)

Člověk neví, jestli má chválit nebo proklínat, tak to vezměme popořádku. Začněme hereckým obsazením, které je bez diskuse skvělé a navíc země původu herců kolikrát souzní s postavami, které hrají. Tak charismatičtí protivníci, jakými jsou Clive Owen a Stellan Skarsgard, se hned tak nevidí a při pohledu na jména jako Ray Winstone, Hugh Dancy, Til Schweiger a Ioan Gruffudd každý milovník evropského, najmě britského filmu zaplesá. Děj rozhodně nenudí a hudba je velmi, velmi povedená. Jenže. K čemu skvělí herci, když prakticky nemáme šanci se s postavami seznámit a jednotliví hrdinové pro nás i ve chvíli vlastního umírání zůstavají sotva něčím víc než párkrát zaznamenanými tvářemi v davu. K čemu lovestory Artuš-Guinevera, když do vzájemných scén jejich představitelé nevkládají ani desetinu zápalu, projevovaného ve scénách bojových. A k čemu bojové scény, když člověk civí na rvačku namodro omalovaných divochů s divochy oplechovanými přes mlhu a kouř a má dojem, že lidé v bitvě zřejmě nekrvácejí a nepotí se. Už za to by režisér zasloužil na holou. A do krve. Vzhledem k tomu postrádá cenu rozčilovat se nad historickými chybami snímku, a že vyskakují ze skoro každého záběru. (25.07.2007)

"Zemřel v bitvě? - Je to rodinná tradice." S rytíři Kulatého stolu jsem v písemné podobě strávil nejedno deštivé odpoledne a tak roním neveselou slzu z toho, že mi zase jednou z jedné slavné legendy zůstalo pouze pár jmen a jeden záběr na stůl ve tvaru kruhu. V hlavě mi proto zůstane pouze vzpomínka na tuctový rytířský snímek, jemuž vévodí Skarsgårdova šeptanda, Owenovo zarputilé plácání klišoidních pravd a zejména divokost Keiry Knightley, jejíž nabídku ochrany před znásilněním divokými Sasy samozřejmě beru. (15.04.2012)