Náuka o snoch

Scénář: Michel Gondry .. Sen, sny, snění. Jedna z nejpříjemnějších a nejniternějších lidských činností, přestože se jedná o záležitost mimo lidskou vůli. Stačí pár všedních podnětů a výsledek už se dostaví sám ve zcela nevypočitatelné podobě… Michel Gondry si zaslouží (opět) vekou pochvalu. Zvláště za jeho nekonečný vizuální talent a nápady. Také za chytrý scénář vkusně balancující na pomezí reality a snu, kdy vše umocňuje staromódní ručně řemeslný trikový háv - celofánová voda, krokově rozpohybované předměty a objekty, vše tak příjemně přirozené a působivé. Hned po ústřední tvůrčí osobě stojí za pozornost herci - zvláště Gael García Bernal, který je neuvěřitelně lidský, civilní, prostě bezchybný. Vedle něj však nepřehlédnete Alain Chabata či další. Film dodá zvláštní energii, v několika momentech je odzbrojujícím způsobem vtipný a celkově hodně zábavný. Ovšem kdo nemá dobré zkušenosti se sny, musí přistupovat s nadhledem.. Moje konečné hodnocení není taková ta čistá, krystalická stovka, to by chtělo některé hrany ještě vybrousit k dokonalosti, ale i tak jsou tam, coby hvězdičky na dobrou noc, zaslouženě. 90%. (06.12.2006)

Tento film nikdy nebude pro většinové publikum, Na to si až moc jde svou vlastní cestou nehledíc na klasické žánrové zvyklosti. Gondry je prostě osobnost, který pod každým svým filmem dokáže oživit svou osobitou vizi a pevně z ní vymačkat absolutní maximum. Jeho imaginace nezná mezí, krásně schovaná za zdánlivě obyčejným příběhem, který je v podstatě o ničem. Nauka o snech je Gondryho nástrojem pro stvoření svého světa, ve kterém předměty pomocí pixelace ožívají, stejně jako se mezi snem a realitou smazává rozdíl a vše se stává až sebestřední fikcí... Zkrátka plný film nápadů a originálních scén, který se nepotřebuje publiku podbízet ale tvoří si své vlastní, které bude akceptovat jeho výstřelky... (28.04.2008)

9 / 10 Prehrabávajúc sa tou kopou emócií a dojmov, ktoré sa mi po vzhliadnutí Gondryho filmovej meditácie nad všetkým a ničím usadili v hlave ako zlaté mince na dne studne, premýšľam, či je vôbec možné toto nevšedné dielko pojať inak ako pocitovo a výsostne subjektívne. Má vôbec zmysel sa pokúšať o akési grafomanské rozjímanie nad jeho významom, alebo to mám radšej zapichnúť hneď tu a teraz, zamávať bielou vlajkou a priznať si recenzentskú porážku? Aby sme sa rozumeli, o La science des rêves, ako znie ľubozvučný francúzsky názov, sa dajú písať dlhočizné state, ba i celé knihy, v ktorých by vyštudovaný teoretici, vysedávajúc v pološere malomešiackych kaviarničiek, dookola rozpitvávali jednotlivé filmové i nefilmové prvky ich nového "objektu skúmania" (a že ich je!), ale nebolo by to na nič dobré. Veď aký by už malo zmysel čítať si nejaké z prsta vycucané závery, keď stačí načrieť do tohto vriaceho kotla plného originálnych, i keď občas samoúčelných, vizuálnych a dejových nápadov a vychutnať si jeho obsah až do dna. Ak sa teraz pýtate, čo vás to vlastne čaká, vedzte, že Gondry vám priamo pred vašimi neveriacimi očami vyskloňuje slovo sen vo všetkých časoch a pádoch a so všetkým, čo k tomu patrí - od čisto pudovej túžby po pohlavnom zblížení so šarmantnou kolegyňou cez trápne bľabotanie v troch cudzích jazykoch až po oslobodzujúcu cestu na ošumelom poníkovi - a je len a len na vás, či pristúpite na jeho pravidlá a necháte sa unášať mohutným prílivom autorovej kreativity a detsky úprimnej hravosti, alebo sa zatnete a nepovolíte. Iná cesta, bohužiaľ, neexistuje. Anarchy in celophane! PS: Ak existuje komentár, ktorý ani zďaleka nevystihuje môj presný, tentoraz dokonale zmätený názor o filme, tak ste ho práve dočítali. (01.06.2007)

Bál jsem se, že si Gondry v tomto žánru bez Charlieho Kaufmana neporadí. A bál jsem se zbytečně. Mimořádně citlivý a civilní film plný situací, které působí podivně, ale opravdu se dějí. Gael García Bernal je výborný a působí na mě tak úplně opačně než v jeho předchozích filmech. Film je možná občas až příliš zmatečný a tomu závěru jsem též moc nevěřil, ale lze jej přesto doporučit všem milovníkůn originálních příběhů a fanouškům Gondryho předchozího filmu. (13.10.2007)

Michel Gondry je geniální režisér hudebních klipů. To klobouk dolů. Na filmové plátno si pak pouští filmy, u kterých by každému jinému režisérovi bylo úzko. Třeba zrovna tady se snaží natočit film o snech. To vlastně znamená, že ve filmu se může všecko, ale zároveň nic. Kromě sympatického hlavního herce mě to ale ničím nepřekvapilo. Nápadů to mělo tuny, ale já si přišel jak v blázinci. (27.04.2011)