Pravidlá boja

Během jednoho týdne jsem viděl dva thrillery natočené v roce 2004. Byly to filmy Muž v ohni a právě Spartan. Trochu mě to nutí srovnávat ač je každý z filmů o něčem trochu jiném a přitom jsou si tak trochu podobné. Nějaký ten únos, nějaký ten tvrďák v hlavní roli, který si opravdu nebere servítky v cestě za svým cílem. Avšak prostoduchý klišoidní Muž v ohni (ač se mi celkem taky líbil) nesahá inteligentnímu a originálnímu Spartanovi ani po pás. Udivuje mě jen celkové nízké hodnocení tohoto filmu. (14.12.2004)

mamet se drží čechovovy slavné poučky, že každá puška, která se objeví na scéně, musí na konci hry alespoň jednou vystřelit ... ale drží se jí příliš násilně, jeho díla mistrovsky spojují pevnou sevřenou strukturu s turbulentními momenty překvapení, i přesto vyprávění paradoxně chybí větší rozměr neurčitosti, nejednoznačného dění, prvku nezáměrnosti (jak by řekl klasik Mukařovský), něco, co by zevnitř narušilo tu pevnost významu směrem ke křehkosti smyslu a vyvolalo otázky přesahující rámec příběhu a jeho postav - všechy nejasnosti se v tomto mikrosvětě postupem času vysvětlí, mnohačetné dějové obraty do sebe elegantně zapadnou, autorská intence se naplní ... co se však úplně nenaplní, je divákovo očekávání a výsledný dojem (tentokrát mnohem silnější než u http://www.csfd.cz/film/236500-cerveny-pas-redbelt/ ). (30.03.2009)

Věhlasný scénárista mimo jiné mého velmi oblíbeného Ronina, si napsal a zrežíroval už na tehdejší poměry nízkorozpočtový (ve výsledku zoufale prodělečný) příběh toho, co mohlo Roninovi předcházet. Výsledkem je komorně působící deziluzivní akční drama o tom, jak funguje politika. Přestřelky jsou přímočaré a efektivní (ne, nemyslel jsem efektní), herecké výkony velmi dobré, příběh zrovna tak. Bohužel je zkraje vyprávěn "tak nějak divně". Uvržení přímo do děje se musí dít tak, aby divák aspoň něco chápal. Tady se - podle nějakého logického klíče - skáče ze scény do scény, a vy prostě nevíte. Až někdy v půlce se přejde na tradiční srozumitelnou kolej. Mám podezření, že to způsobila střižna, ale ono je v podstatě jedno, kde je příčina, důležitý je výsledek, a ten mě dost rušil. Val Kilmer celý film táhne, ale závěrečný proslov Eda O'Neilla, to je skutečný klenot. Čím blíže konci, tím je Spartan lepší. Takovýchhle filmů moc není, bohužel dokud je někdo neskloubí s pro toho "průměrného diváka" dostatečně přitažlivou fasádou, tak ani do budoucna nebude. Není to sice tutovka, ale zaslouží si svých 80%. (14.09.2011)

Diváci zmlsaní mainstreamem, kde všechno vypadá draze, míhají se tam slavné tváře, hraje do toho výrazná dramatická hudba ( Mark Isham a jeho tlumený doprovod je jen k dobru ) a city se nešetří, budou asi zklamáni. Pravidla boje možná vypadají trochu béčkovitě, ale za to by neměly být odsuzovány. -- Především Val Kilmer mě potěšil, velkou zásluhu na působivosti filmu má právě on. Chladný, nepříjemný, do akce netahá city, profík každým coulem ( podobně jako např. Edward Fox v Šakalovi ). Napadá mě, jaký asi lidi jako on mají život, jestli jim to za to stojí... (závěr). Všechno ostatní už brilantně vypíchli POMO a Ish, nebudu to okecávat, souhlasím s nimi. A ta syrovost a drsnost přebíjí i některé scény, kterým by se dalo leccos vytknout... (16.01.2006)

Zaujímalo by ma, či ten, kto dáva distribučné názvy filmom v československej distribúcii tie filmy aj niekedy videl. Takmer žiadny boj, či akcia, ťažká a tvrdá dráma s krimi pozadím. Predchádzajúci Mametov film ma nenasýtne neuspokojil, jeho druh syrovosti ma vtedy vôbec nenadchol, pretože sa do podobného akčného filmu navyše s prvkami čierneho humoru a daným hereckým zložením vôbec nehodil. Tu ale spolu s Kilmerom všetko vyvrátil a Val opäť točí v období dobrých filmov. 75%. (26.12.2006)