Revolver

Film, na který se mohou koukat psychiatři spolu se svými pacienty a všem se bude líbit. 1) 37letý Guy Ritchie předvádí, že náš největší nepřítel je v nás samých...až potud se s jeho sdělením mohu ztotožnit. Nedodal však, že tím nepřítelem je naše (v tomto případě jeho) zbytnělé ego. A Guyovo ego není bez zajímavosti. 2) Jinak nemohu, než se přihlásit ke komentáři Igiho B. Snad jen bych dodal, že znovu film vidět netoužím a tomu odpovídá počet hvězdiček. (27.11.2011)

první půlka hodně dobrá,druhá půlka přinejmenšim zvláštní a hlavně posledních cca 20 minut totální schíza...k Revolveru sem přistupoval vcelku s odstupem po všech těch negativních reakcích,tudíž sem nečekal žádné převratné dílo...nakonec sem ovšem mile překvapen,tragedie se nekonala a jelikož mám rád Ritchiho a Stathama dávám za 4 (byť trošku slabší 4) (17.02.2009)

Tak trochu nedocenený film, v ktorom Ritchie prekročil svoj tieň. Vykročil však smerom k oveľa náročnejšiemu publiku, ako to bolo doteraz. Dalo by sa povedať, že film je dokonca európsky-artový. Režisér je to skvelý, to musia uznať aj tí, čo sa v tomto (ne)príbehu stratili, ako scenárista sa pokúsil o výnimočnosť a napriek občasným plytším záberom doplával celkom zdarne do cieľa. Mne práve divnosť (čítaj psychomorbídnosť) tohto filmu vyhovovala a nútila ma premýšľať, nad tým, čo nám celý film hovorí. Netradičný pohľad a prístup ku klasickým gangsterským figúrkam... (23.06.2009)

Do poloviny téměř klasický Ritchie, i když s nebývale vážnou tváří, přesto zábavný a formálně "kovově" cool. Druhá polovina je něco, co nedokážu slovy popsat a hlava mi z toho zmatkem třeští. Sofistikované geniální dílo s tisíci různými výklady či prachsprostá onanie a - proč to neříct - prostě shit? Každopádně si Ritchie ukousl větší sousto než by kdokoliv čekal a bojím se, že jeho fanoušci to pravděpodobně nedocení. Jestli se tím soustem skutečně fatálně zalknul, budu však moci lépe posoudit až po druhém zhlédnutí. Momentálně je pro mě Revolver schíza roku. (29.10.2005)

G.Ritchie se pokusil po umělecky devastujícím soužití s Madonnou o návrat ke kořenům, ale namísto důmyslného a zábavného scénáristického konstruktu předestírá divákovi jakýsi blábol (co má znamenat ta závěrečná přednáška?!) s příšerně namaskovaným J.Stathamem a dvěma povedenými přestřelkovými scénami- přičemž ta v restauraci je nikoli objevně, ale působivě nastříhaná na klasickou hudbu. (06.08.2008)