Noc 12.
La Nuit du 12
The Night of the 12th
Réžia:
Dominik MollKamera:
Patrick GhiringhelliHudba:
Olivier MargueritHrajú:
Bastien Bouillon, Bouli Lanners, Mouna Soualem, Anouk Grinberg, Pauline Serieys, Théo Cholbi, Johann Dionnet, Thibaut Evrard, Julien Frison (viac)VOD (3)
Obsahy(3)
"Nie je zvláštne, že väčšinu zločinov páchajú muži, a pritom sú to zvyčajne muži, ktorí majú tieto prípady vyšetrovať?" Tento "francúzsky Zodiac" získal sedem Cézarov, vrátane tých za najlepší film roka a najlepšiu réžiu, nehovoriac o ďalších oceneniach. Každý policajný vyšetrovateľ sa skôr či neskôr stretne s nevyriešeným prípadom, ktorý ho prenasleduje. Pre Yohana je takýmto prípadom vražda dvadsaťjedenročnej krásky Clary. To, čo sa začína dôkladným vyšetrovaním života obete, sa čoskoro zmení na posadnutosť. Jeden výsluch nasleduje druhý, o podozrivých nie je núdza a Yohan má čoraz viac pochybností. Jedno je isté: zločin sa stal v noci dvanásteho. (HBO Max)
(viac)Videá (4)
Recenzie (57)
Úmyslně apatická detektivka o unavené spravedlnosti a jednom případu, který se pro hlavní postavu osamělého komisaře stane noční můrou. Vysoce relevantní ztvárnění násilí na ženách a institucionálního victim blamingu, především ale krásně depresivní procedurál o naději a marnosti. Moll po Only The Animals opět skvěle. ()
Veľké sklamanie. Vraj nový Zodiac. 😆 Len z Finchera odtrhli Fína a vyzeralo to ako pod režírovacou taktovkou maximálne tak Cher. Hoci od začiatku vieme, že vrah nebude vypátraný, očakávame aspoň nejaké vodítka, náznaky, možné riešenia. Filmu o to ale vôbec nejde. Predstaví rad možných páchateľov, ale vôbec nejde do hĺbky vyšetrovania či spájania nejakých dôkazov. Nakoniec som zistil, že tento "skutočný prípad" dokonca zmenil meno obete a tá je len jednou zo spomenutých vrážd v jednej knihe od Pauliny Guéna, ktorá v rokoch 2015-2016 sledovala každodenný život kriminálnych brigád justičnej polície vo Versailles. Filmu však vôbec o tú obeť nejde. Človeku postupne dochádza, prečo film bol oceňovaný, ale len tak festivalovo. Nosí totiž dôležitejšie posolstvo, ako nejaké upálenie ženy, tá nám môže byť ukradnutá. Nesie tú ušľachtilú myšlienku, že muži sú agresori, prípady voči ženám sa nešetria, pretože muži majú voči ženám predsudky, napríklad, keď o multipromiskuitnej žene povieš, že to zaváňa ludrovstvom, tak ste myzogín, lebo hovoríte pravdu, no a že vlastne na vine je celý systém, v ktorom: "Sú to muži, ktorí zabíjajú ženy. Sú to muži, ktorí vyšetrujú tieto vraždy žien." Takže význam celého filmu je postavený len na rodových rolách a zlých mužoch. Až mi bolo divné, prečo sú tu všetci policajti ukázaní ako totálni grobiani a vidláci. Samozrejme len tí s penisom. Uhladená Arabka bola topka a vzorom policajnej práce. ()
Klasický procedurál, který rozhodně není klasickou detektivkou ani rekonstrukcí pátrání po vrahovi mladé dívky. Film, který už na začátku prozradí, že se v něm nic nevyřeší a divák se prakticky nic nedozví. Oproti takovému případu Ponorka, zde chybí i detailní pohled na vyšetřování a všemožné postupy a uvidíme pouze pár výslechů a nějakou tu sledovačku. Noc 12. je tak spíše dramatickým pohledem na policejní práci a to, jak může detektiva zlomit případ, který nedokáže vyřešit. 50% ()
Obsahuje drobné spoilery... Ačkoliv s podobnými případy, jako byla ústřední kauza tohoto filmu, se (naštěstí) policisté zřejmě nesetkávají příliš často, skrze ni se podle mého mínění podařilo tvůrcům velice autenticky zobrazit běžnou policejní práci bez nějakého přikrášlování, na efekt hrajících akčních scén a scének. Alespoň to na mě tak působilo. Velice pomalu si procházíme vyšetřováním, během kterého policisté zřejmě dělají vše, co můžou, snaží se pečlivě procházet jednotlivé důkazy, vyslýchají všechny, kdo by mohli něco vědět. Hovoří s psychicky rozervanými pozůstalými (z některých těch scén mimochodem vyloženě mrazí, jak jsou přirozeně sehrané), nosí si svou práci domů, zasahuje jim to do jejich "normálních" životů. Obvykle asi pečlivá práce přináší ovoce, ale tady vždy, když se zdá, že jsou kriminalisté blízko, zjistí, že jsou možná ještě dále než na začátku. A tak to jde stále dokola. Přichází vyčerpání, frustrace, marnost, úvahy nad smyslem toho všeho. Celým filmem se také prolíná další neveselé téma, které by se asi dalo označit jako druhotná viktimizace obětí násilných trestných činů. Akorát je to tentokrát takové možná na první pohled nenápadné, ale vlastně celé vyšetřování prostupující očerňování oběti, která se již nemůže vůbec bránit, čímž je to v jistém smyslu ještě horší. A tohle všechno se daří velmi dobře přenášet na diváka. Pomaličku, ale se zvyšující se intenzitou, což si naplno uvědomíte možná až někdy ke konci nebo po úplném zhlédnutí filmu, kdy celý ten marast máte zažraný hluboko pod kůží a možná si trochu připadáte jako ten totálně frustrovaný a psychicky zdeptaný policajt. Z uvedeného je asi celkem jasné, že Noc 12. není film, se kterým by vám bylo dvakrát dobře. Ale i takové snímky je občas asi potřeba vidět. Nejvíce jsem asi překvapená z toho, že mi na konci vlastně ani nevadilo, že se nám nedostalo rozřešení případu (ač bych samozřejmě byla ráda, kdyby byl pachatel toho neskutečně brutálního činu odhalen a potrestán). Asi mi to tak lépe zapadlo do celkové atmosféry filmu, pocity marnosti pak byly o to intenzivnější. A zároveň z toho ale na mě na konci dýchl i určitý pocit další naděje, zvednutí se do budoucna po delším období rezignace. Jakoby si hlavní hrdina tak trochu řekl, že když může změnit zajeté stereotypy a "vyjet z dráhy" ve svém volném čase, mohl by zkusit nové přístupy v práci a třeba to pomůže, třeba pomůže zrovna ta nová kolegyně, třeba má přece jen smysl snažit se (kvůli dalším nevinným obětem)... Nedoporučovala bych asi film ke zhlédnutí lidem, kteří zrovna nejsou v dobrém naladění, jinak se ale podívejte, je to poctivá, na první pohled nenápadně, ale působivě zahraná a natočená atmosférická záležitost, která ve vás, věřím, dokáže vyvolat zase trochu jiné emoce, než obvykle krimifilmy vyvolávají. 75 %. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (5)
Súvisiace novinky
Na cenách César uspěla i česko-slovenská stopa
V pátek 24. února 2023 proběhlo v pařížském koncertním sále Olympia slavnostní předávání prestižních cen francouzské akademie filmových umění a technik, známých pod názvem César. Vítězným snímkem… (viac)
Myslím, že skrze chválu pomalosti, vyprázdněnosti a depresivity se tu dost přehlíží, jak vachrlatě a povrchně to celé drží pohromadě. Všecko se dá vždycky smést tvrzením, že udělat něco mizerně byl přece záměr, ale pokud to postrádá hlubší smysl, tak to z toho prostě kvalitní film neudělá. Při dívání se postupně vrství řada otázek, které ukazují spíš na to, že film, sám sebou zaujatý jen v nějakých ohledech, v těch ostatních není ani bazálně promyšlený a konzistentní a výsledek je pak otravný a nevěrohodný i ve všem ostatním. Např. fakt, že vyšetřovateli doručí obálku se zapalovačem, slouží ve filmu jen jako záminka, aby objevili dalšího zvrhlíka, který se kolem oběti motal. Ovšem už se neřeší, že policisté při vyšetřování upálení skutečně přehlédli zapalovač, který ležel pár metrů od místa činu. Stejně pitomě vypadá i skutečnost, že sice kamarádce řekli, že potřebují video, které jí oběť poslala pár vteřin před smrtí, ale pak se na ně neobtěžují ani podívat na velkém monitoru v kanceláři - že na videu sedí na lavičce vrah, zjistí vyšetřovatel náhodou ve chvíli, kdy je v terénu, pouští si ho na displeji telefonu v noci a ještě kvůli tomu přehlédne, že už si je pár minut opodál prohlíží další figura? WTF. To je dost blbé samo o sobě, nicméně ještě horší je, že už ve chvíli, kdy oběť to video natáčí, mě praštilo do očí, že se u toho nesmyslně otáčí o 360° a že je celý ten akt takový nějak podezřele na sílu spontánní. Scénář to tak potřeboval, o nic jiného nešlo. Další věc, která mě praštila do očí, že při odcházení z večírku to v té horské oblasti vypadá spíš jako vlahá letní noc, oběť má na sobě jen kratičké šortky a tričko, evidentně v nich nemrzne... jenže je 12. října - a když se pak připomíná výročí, všichni nosí dlouhé kalhoty, svetry, baloňáky. Všechny ty rafinovaně umístěné kočky jak během zločinu a po něm, tak na hrobě při výročí, jsou taky jenom laciná dekorace, která nic víc neznamená, ale vypadá efektně. Dost blbý je, že i ten "victim blaming" tu vyznívá spíš jako hodně chatrná nálepka, která se sem ani moc nehodí, než že by se to ve filmu doopravdy dělo. Obětí je nevázaná holka, která prostě opravdu měla spoustu divných známostí, mezi vyšetřovateli jí to rozhodně nikdo nevyčítá, jenom nemůžou dělat nic jiného, než ty magory vyšetřovat a prostě se v jejích vztazích hrabat. Vyčítat jim to by mělo smysl jen v případě, že by kvůli tomu přehlédli jinou důležitou stopu a zanedbali něco zásadního. O tom tenhle film ale vůbec není - tuhle holku nejspíš fakt zabil úchylák, právě proto, jaký vedla život, což jí ale nikdo nevyčítá, a detektivové jenom nejsou schopní vyšetřit, který z nich to byl. Když se tam pak ještě přimíchá povzdech nové policistky, že zločiny většinou páchají i vyšetřují muži, a policistka čistě z toho vyvodí, že mužům proto patří svět, měla jsem co dělat, abych na projekci nahlas nevybuchla smíchy. Film se snaží lacině honit témata, na která nestačí, a přitom se sám rozpadá v přímém přenosu a nedrží pohromadě ani v základních věcech. Hlavní detektiv chodí i po třech letech ve stejném outfitu, nedozvíme se nic o tom, proč žije pořád sám v malé garsonce, aniž by to snad mělo být nějaké ústrojné tajemství - je to jen další laciný efekt. Ostatně těch pár vět, které vyslechneme o životním příběhu druhého detektiva, také jen lacině vyčpí do ztracena. Už dlouho jsem neviděla film tak ledabyle zfušovaný na všech rovinách, o to trapnější, že se snaží zároveň prodávat pokroková moudra a přitom se nevymaní ani z těch nejprovařenějších laciných triků a klišé. *** (Pilotů, s Lí, 13. 7., sál C).*~ () (menej) (viac)