Silent Night

Dnešní filmový svět je plný nejistot. Kvalitu nezaručují velké hvězdy ani zavedené série, přesto, když se objeví nový kousek, dříve geniálního tvůrce, očekávání se divák neubrání. Stejně tak to bylo u nového, čistokrevného akčňáku od Johna Woo, který sliboval nenáročnou "devadesátkou" zábavu. A přestože je Silent night, pocitově filmem 30 let starým, není to tentokrát k dobru. Je to spíše zastaralý, než staromódní film a jeho největší ojedinělost je, že nemá žádné dialogy. Tím, končí vše, čím je jiný. Zbytek je klasická cesta za pomstou, obyčejného muže, který rok trénuje, aby se na Vánoce mohl pomstít za smrt syna. Bohužel tento progres není nijak zajímavý a absence dialogů spíše kazí výsledný, už tak chladný dojem. Vše by mohlo zachránit závěrečné inferno ale zde Woo až překvapivě zklamává. Akce je líná, laciná a až zbytečně se snaží o moderní pojetí po vzoru Johna Wicka. To v čem Woo vždy exceloval, zde působí jako debut někoho, kdo nakoukal starší akčňáky a snažil se je trochu modernizovat. Vznikl tak podivný patvar, který nejdříve nudí a později neuspokojí tím, co sliboval a co fanda Johna Woo očekával. (22.12.2023)

Ani jsem to na konci neměl chuť hodnotit, jak moc mě Silent Night postupem času dokázal otrávil. Samotný koncept cením, ale když je přirozená část (němý hlavní hrdina) násilně šroubována na zbytek nemluvících postav, které k tomu nemají důvod, tady už se gimmick drolí. Odráží se to na postavách, kdy manželka je vyloženě do počtu (kdyby na začátku taky umřela, výsledek by to nijak neovlivnilo) a to samé detektiv, jehož nejsilnější moment vyzní do prázdná, protože k té postavě nemáme žádný vztah. Což bohužel platí i pro hlavního hrdinu. Jak mám Kinnamana rád a vždy mi přijde, že má obrovské charisma, tady byl jen tělo bez duše (ale možná je to i tím, že jako majitel jednoho z nejcharismatičtějších chrapláků automaticky přijde s hlasem o půlku osobnosti). Nemluvě o tom, že je hlavní hrdina dost sobecký kretén, který způsobí zbytečně moc smrti okolo. První půle je navíc dramaturgický zmetek, kdy snímek otevře scéna rozhodné postavy, která se poté utápí v žalu jen proto, aby opět došla k úvodnímu rozhodnutí. O drobnostech typu „obyčejný člověk najednou ví, jak špionovat členy drogového kartelu“ lepší nemluvit. Ale upřímně, v akčním žánru se toho snese hodně. Silent Night nejvíc padá na nezajímavě koncipované a hlavně nenápaditě nasnímané akce, ze které Woo prakticky není cítit (paradoxně jsem si jeho rukopis připomněl jen topshotem, když hrdina vcházel na policejní stanici). Silent Night má papírově všechno, co mám rád. Ale nic z toho ve filmu pořádně nefunguje. Zlaté Přání smrti s Willisem. 30 % (28.12.2023)

To, že se tu půl hodiny psychicky srovnává otec, který přišel o svého malého syna, během přestřelky mezi gangy, na tom jsem neviděl nic špatného a už vůbec jsem necítil, že by mě to nějakým způsobem otravovalo či nudilo. Hlavní postava se nenarodila, jako zabiják od přírody a tak, než se pomstí, musí se všechno potřebné naučit. Za mě silný film. Přímočarý příběh, s dobrou akcí, fighty jsou krvavý a i když už jsem na toto téma viděl mnoho filmů, tenhle na půl Vánoční, mi dnes večer pár dnů, před Štědrým dnem sedl. Závěr mě dojal. Líbilo. (64. hodnocení) (20.12.2023)

Zabili jste mi synka, tak tady máte přes držku aneb jak se ze spořádaného otce od rodiny stane během pár týdnů postrach všech gangů. Béčkovější námět aby člověk pohledal a zpracování tomu odpovídá. Dvě třetiny se toho zase tolik neděje. Hlavní hrdina truchlí, čímž postupem času leze víc a víc na nervy, potom trénuje, což nedokáže ničím zaujmout a teprve pak to začne konečně řezat. Je to na nože, kvéry, pěsti i auta a uznávám, že to má celkem koule, ale zase to není nic, co bych ještě neviděl. A tak jediné, čím se film od podobných akčňáků liší, je to, že od přímých účastníků neuslyšíte ani slovo. Na jedno podívání oukej, ale evidentně nejsem sám, kdo si myslí, že Woo už to má asi za sebou. 50% (08.01.2024)

Il grande prudenzio. Ani by mi tak nevadilo, že je to ušito podle jednoho z nejohoblovanějších akčně thrillerových mustrů, nicméně to by provedení nesmělo být takové, že úvodní hodinku tohoto z 90 % němého filmu divák pouze vzdoruje spánku a ve zbytku stopáže protáčí oči nad zfilmováním jakési značně debilní videohry. Sice jsem nečekal víceméně nic, leč dostal jsem ještě méně. (15.01.2024)