Anglický pacient

Viděla jsem tenhle romantický cajdák asi před 10-11 lety na HBO a absolutně mě to nebavilo. Hlavní hrdiny, jejich lásku i osudy jsem měla těžce u zadní části těla, záběry pouště mě iritovaly, zkrátka nuda, nuda, nuda, stopáž delší než fronta na pivo zdarma. Zdůrazňuji, že mě zaujme jen málokterý romantický film a tomuhle se to jednoduše nepovedlo. Ale 2* dávám podprůměrným filmům a to "Anglický pacient" není, jakkoliv mě neoslovil a nemám chuť jej ještě někdy v budoucnu vidět. 51% (07.08.2009)

Minghella má na tyhle svoje inteligentní, tragické verze červených knihoven snad patent, celé vyznění filmu dost připomíná Cold Mountain (vice versa). Což je dobře, jelikož Cold Mountain je dobrý film a špatně v tom, že už to nemůžu přijímat tak nekriticky jako v prvním případě. Režisér se opět poměrně zdařile vyhýbá tomu, co je (hlavně pro mužské diváky) kamenem úrazu podobných příběhů - přílišné průhlednosti a patosu (který sem tam prosákne, ale většinu času je zručně držen v únosných mezích). Stejná zůstává krásná výpravná kamera, přesvědčivé herecké výkony (všechny a jmenovitě Ralph Fiennes, s perfektním cizím přízvukem), rozpůlení děje do dvou rovin, tragické vyznění snímku a výborně navozená intimní atmosféra mnoha scén. 80% (07.11.2006)

Každej koho znám a viděl to tvrdí, že je to nehorázná nuda. Proč proboha? Já se nenudil ani chvilinku. Obě dvě dějový linie jsou zajímavé a nádherné. Krásně natočené, skvěle zahraná a konec byl pro mě duševním velezážitkem. Až jsem měl na krajíčku. Nuda? Ani v krizi! Je to sice poměrně dlouhé, ale to jej jen dobře! (22.05.2006)

„Můj milovaný, čekám na Tebe. Jak dlouho trvá den v temnotě, nebo týden. Právě zhasl oheň je mi hrozivá, strašná zima. Když se doplazím ven spálí mě slunce. To světlo jsem vyplýtvala na malby a k napsání těchto řádků. Umíráme, umíráme obklopeni milenci a bližními, cítíme dávnou chuť opuštějíce tělo plujem v toku řeky. Strach jenž jsme v sobě dusili zahyne s tělem nehynoucím v jeskyni. Prosím tě pomaž mi tím pískem celé tělo. Neboť jsme skutečné krajiny. Nejsme dobyté oblasti na mapách nesoucí jména mocných vojevůdců. Já vím, že se vrátíš a odneseš mě do větrného paláce, to je mé poslední přání. Chci letět do těch nejvzdálenějších krajů s Tebou můj milovaný. Bez mapy vznášet se nad zemí. Lampa zhasla a já píšu potmě..“ (21.09.2007)

Úzkostlivý zpěv ženy osvítí hrubé plátno a štětec malující postavu. Vzápětí je kdesi nad Saharou sestřeleno německé letadlo s anglicky mluvícím pilotem a neznámou ženou. Plameny trosek nakonec vydaly pouze ošklivě popáleného muže a ukončily krutě tragický příběh osudové lásky. Aniž bych rozplétal rozmáchlý děj, pozadí filmu a jeho přijetí (7 nominací na Zlatý glóbus a 12 na Oscara mluví za vše), i odmítání, ocením herecké výkony všech zúčastněných, režijní pojetí, výpravu, velkolepá je i kamera Johna Sealea, který unikátně nasnímal krásné obrázky pouště (natáčelo se v Itálii a Tunisku) a především romanticky laděnou scénu houpající se Hanu a Kipa ve světlicí osvětlenými malbami toskánského kláštera, a barvitě ukolébavou, klavírní hudbu Gabriela Yareda. (18.01.2006)