Anglický pacient

Další z klenotů kinematografie. Tento film obsáhl úplně všechno, co mám rád. Archeologii, válku, neuvěřitelný příběh, Afriku, fantastickou hudbu.... A aby toho nebylo málo je obsazen mými TOP herci. Ano, asi je to namícháno tak aby se to líbilo a já se rád nechal chytit. O tom ale filmy jsou. Pro mně opravdový skvost. (28.07.2011)

V čem je kouzlo tohoto filmu? Je milion a jeden odpůrce, který tvrdí, že jde o kravinu která nemá obdoby. Je tu milion a jeden člověk, který se rozpláče po skončení tohoto filmu a ještě mnoho let na něj bude vzpomínat jako na něco naprosto úžasného. V čem je kouzlo? V režii skoro neznámého a v té době nezkušeného Anthony Minghella?Musím uznat, že jeho režie je zvláštní, pomalá, hodně dáva na detail, ale miluje velké krásné exteriéry. Na co by mu to, ale bylo bez herců? Hvězdy jako Ralph Fiennes, který i přes hraní pod latexovou maskou hraje jak dokáže a nebo má oblíbená nevinná Juliette Binoche, která s Kristin Scott Thomas předvádí krásu ženy, po které touží muži. Čím to tedy je? Hudbou, která je příjemná, avšak nijak úžasná a bez filmu asi neposlouchatelná? nic z toho. Jde o kouzlo, které má jen jeden film z tisícovky. O kouzlo, které vás začaruje a na konci vyhodí, na nic se neptá a jen odpovídá. Jen dvě možnosti jsou. Bud si na konci řeknete, že to byl nejkrásnější film ve vašem životě a nebo to je největší kravina, která kdy získala Oscara. Rozhodnutí je na vás, ale mě tato osudová láska, která se naplňuje a vylévá jako sklenička s vodou ve mě nechala něco zvláštního hořkého, ale přesto uspokojivého. Když pochopíte hlavní postavu pochopíte vše. Pro mě je tento film už víc než romantickým příběhem, přímo příběhem toho co dokáže opravdová láska ... a nepřestávám na závěr utírat slzy ani po desáté... (07.07.2005)

Úzkostlivý zpěv ženy osvítí hrubé plátno a štětec malující postavu. Vzápětí je kdesi nad Saharou sestřeleno německé letadlo s anglicky mluvícím pilotem a neznámou ženou. Plameny trosek nakonec vydaly pouze ošklivě popáleného muže a ukončily krutě tragický příběh osudové lásky. Aniž bych rozplétal rozmáchlý děj, pozadí filmu a jeho přijetí (7 nominací na Zlatý glóbus a 12 na Oscara mluví za vše), i odmítání, ocením herecké výkony všech zúčastněných, režijní pojetí, výpravu, velkolepá je i kamera Johna Sealea, který unikátně nasnímal krásné obrázky pouště (natáčelo se v Itálii a Tunisku) a především romanticky laděnou scénu houpající se Hanu a Kipa ve světlicí osvětlenými malbami toskánského kláštera, a barvitě ukolébavou, klavírní hudbu Gabriela Yareda. (18.01.2006)

Očekávala jsem velkou, epickou love story s tragickým koncem a emotivními momenty. Dostala jsem zdlouhavý příběh s množstvím scén, které celkově vyzněly poměrně nezáživně, díky zbytečně dlouhé stopáži. Ve spoustě z nich se ani nic moc neděje a s jejich stále častějším opakováním začala má soustředěnost mírně upadat. Mnou očekávaná romance se projevila pouze v pár vskutku erotických a lákavých scénách. Film mě nijak nezasáhl a nedostaly se ke mně z něj žádné hlubší, či silnější emoce, jak jsem čekala. Neprožívala jsem ho. Nedokázala jsem se vcítit do postav. Možná jsem na něj jen neměla to správné rozpoložení. A možná takový prostě je a každý divák ho vnímá jinak. (06.06.2010)