Dvaja muži v meste

Film José Giovanniho může působit na první pohled trochu přímočáře a černobíle, nicméně stejně ve mne vyvolal vedle celé škály emocí i spoustu podnětů k zamyšlení. Gino Strabliggi se pro mne v průběhu filmu stal pozoruhudnou postavou... navrátilec z vězení přichází nešťastnou náhodou o svou milovanou ženu, ale také ho pronásleduje slizký komisař. Nicméně pro svou agresivní povahu (viz. scénu se sousedy a hluku v baráku) mi Gino zůstal i tak zčásti nesympatický a klíčový incident s komisařem v propuknutí afektu můj vztah jen prohloubil. Přesto jsem s ním v okamžiku odsouzení na nejvyšší trest začal plně soucitit. Tenhle film v sobě má totiž kromě silného námětu nesmírně působivé dramatické momenty, zejména s blížícím se závěrem, ztvárněné často beze slov... to dlouhé ticho a vzájemné pohledy očí Gabina a Delona to teprve umocňují. A také má skvěle napsané i zdánlivě vedlejší postavy, jakou je například obhájkyně, bojující za spravedlivost v soudním procesu, kde poukazuje na to, jakou skázu světu může přinášet existence trestu smrti. A ve kterém vztahu se pak ukrývají ti Dva muži ve městě? Jsou to Cazaneuve s Ginem, když kráčejí spolu městem a doufají v pěknou budoucnost? Nebo Gino doplácející na svou minulost a tvrdší povahu pod přítomností fanatického komisaře (o nichž nám moudrý Cazaneuve od počátku vypráví)? Nebo dvojici tvoří onen fanatický komisař v protikladu k vychovateli (který svým způsobem má na celém případu jistou vinu od momentu boje za Ginovo propuštění), přičemž oba tak zasahují do Ginova osudu zcela odlišným způsobem? Nejednoznačnost názvu i různé paradoxy v tomto případě ve mě jenom potvrzují kvalitu a myšlenkovou hloubku celého působivého filmu. ,,Už nikdy pro mne spravedlnost nebude jako dřív..." 95% (21.04.2020)

Tipycký prípad toho, keď sa mi z nespravodlivosti zdvýha žalúdok. A nie len to. Tento film ma dostal skôr psychicky, než emocionálne, a to už je čo povedať. Prežil som krásny depresívny večer... Na tie Delonové ksichty sa nedá zabudnúť. Mimochodom mladučký Gérard Deparadieu príjemne prekvapil, na začiatku som si to ani neuvedomil, že je to on :) (10.03.2009)

Dva muži ve městě ve mně naplnili jedno biblické proroctví, ve kterém je řeč o pláči a skřípění zubů. Člověka opravdu nepředěláte, pokud je řeč o nejodpornějším filmovém záporákovi, komisaři Goitreauovi osobně, který nahání hrůzu svou zrůdností v hávu profesionality, s níž sám věří, že jen důkladně dělá svou práci. A pláčete a skřípáte zuby i zásluhou děje, neúprosně jdoucího přesně tou cestou, kterou nechcete, aby šel. A přitom víte, že jiné cesty není, protože takhle to zkrátka opravdu chodí všem sympatickým Ginům a hluboce lidským Cazeneuvům navzdory, ne-li naschvál. Netrousit spoilery, pokud chcete o filmu něco říct, je u tohoto snímku extrémně těžké. Ale věřte mi, že konec, takto zranitelné místo tolika filmů, vás zadupe do země. (03.08.2007)

Film Dva muži ve městě je obzvlášť v závěru skutečně hodně působivým dílem, jehož poselství o krutosti výkonu nejvyššího trestu platí dodnes. Skvělé je charismatické a minimalistické herectví Jeana Gabina, který dokazuje že málo může být někdy hodně, ale výraznou postavu vytvořil i Michel Bouquet, jehož komisař je odpudivý skutečně kvalitně. Přesto mi však ve filmu vše úplně nesedlo. Podobně jako u jiných jinak dobrých francouzských filmů mi některé dialogové pasáže přijdou povrchní, nesouvislé a předvídatelné, přesto však se jedná o doporučeníhodný snímek. (26.09.2013)

Propuštěný vězeň Delon je buzerován paranoidním komisařem Goitreauem, zpočátku nenápadně vypadající spor se nakonec rozroste do netušených rozměrů. . Postava komisaře v podání Michela Bouqueta je jednou z nejodpornějších a nejotravnějších kreatur, která se kdy ve filmu objevila. Temný vyvrcholení filmu je nezapomenutelné, co do emocionálnosti a vyznění srovnatelné s Robbinsovým filmem "Mrtvý muž přichází". (28.09.2003)