Metóda Markovič: Hojer

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Vzápětí se rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. K výše uvedenému se ale ještě vrátíme. A nejen k tomu, verzí sociopatického zla bude víc. V každé epizodě (většinou v prologu) totiž řešíme další varovné případy sexuálního násilí. To klíčové je ale dané: Láďa Hojer a jeho vraždy. Nízké IQ, samotář, bez kamarádů. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Nevinných dívek „mu vonělo“ víc. V centru dění pak rovněž legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. S nějakou čtvrtou epizodou trochu začne vadit loudavé tempo, stejně jako opakování určitých motivů či výslechů. Seriál by asi zkrácení snesl. Někomu může i vadit, jak se jeden dostává druhému pod kůži a vyšetřovatel začíná s vrahem až soucítit. Pozorujeme jakousi podivně přátelskou náladu mezi oběma muži, kdy jeden z druhého postupně tahá přiznání k sérii zločinů, zatímco ten se raduje jak malé děcko, že mu někdo (konečně) věnuje pozornost. Každopádně civilní dialogy, dávka cynismu i černého humoru, dobová výprava, sugestivní atmosféra, velmi dobří herci (nejvíc mě bavili Petr Uhlík a Václav Neužil) a absolutní reklama na rakovinu plic. (29.05.2024)

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, podle kterého došlo k hrozivé násobné vraždě. Hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Násilný čin číslo jedna ale brzy „zmizí“ ze scény. Po dvou letech se k němu vrátíme, ale to se už rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. Startuje hledání pachatele. V centru dění legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. Civilní dialogy, dávka cynismu, dobová výprava, velmi dobří herci a absolutní reklama na rakovinu plic. (14.05.2024)

A pak se Láďa rozvykládal… Atmosféra výslechu stojí na precizní režii i hereckých výkonech, poprvé se setkávají právě podezřelý Ladislav Hojer a vyšetřovatel Jiří Markovič. Nízké IQ, samotář, bez kamarádů. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Nikdy neměl vážnou známost ani pohlavní styk za normálních okolností. A o mrtvé ženě z minula si myslel, že je mladší. Jedenapadesátiletou nejprve znásilnil a pak uškrtil. A nakonec prostoduchý Láďa poprosí Markoviče o tužku a papír. Bylo toho totiž víc… Pozorujeme jakousi podivně přátelskou náladu mezi oběma muži, kdy jeden z druhého postupně tahá přiznání k sérii zločinů, zatímco ten se raduje jak malé děcko, že mu někdo (konečně) věnuje pozornost. Petr Lněnička je kombinací Igora Bareše (tady i hlasově) a bývalého generálního ředitele České televize Petra Dvořáka. Jinak je to samozřejmě pošmak! (15.05.2024)

Chce ho nechat, ať mluví sám. „Jenom aby nás to nedovedlo do hajzlu. Protože tady holce nedokáže říct ani bé, ale v Brně tancuje s holkama u jukeboxu…“ Ano, další vražda proběhla v moravské metropoli. Kus mladé dívky si navíc Láďa odřízl a v igelitové tašce odvezl domů. Holt hořčice a křen dokážou zázraky. Stále víc vnímáme/zkoumáme specifický vztah mezi kriminalistou Markovičem a vrahem Hojerem, výslech zabere značnou část epizody, ale tvůrci zvládají i nenápadnou konverzační scénu proměnit v napínavé momenty. „Humor“ se definitivně přesunul do černohumorné roviny. Petr Uhlík hraje Láďu skvěle. Velmi expresivně, těkavě, hodně tomu napomáhají i úhly kamery. Jen možná bacha, aby (nezapomínejme na Adikts) myslel na to, že jsou tady i role normálních lidí. Tohle už je totiž slušná nálepka. (15.05.2024)

Jirku Prchlíka pustili za krádež náklaďáku, uplynulo něco přes měsíc a vyřádil se na svých dvou malých dětech a tchýni. Další verze sociopatického zla. V každé epizodě (většinou v prologu) řešíme další varovné případy sexuálního násilí. Řádil i primitivní a amorální Láďa – ve vlaku z Prahy do Děčína. Voněla mu, zase skončila se šálou kolem krku. A major se obává, že náročných rekonstrukcí ho čeká ještě víc, což má vliv i na jeho rodinný život. Když se každopádně vrátím na začátek, tak i tím tvůrci zdůrazňují, že nějaký Láďa je jen stéblem v trávě. A že jemu podobných je mnohem víc. Každopádně tři díly fajn, ale tentokrát už mi loudavé tempo začalo krapet vadit. Stejně jako opakování určitých motivů. Herecky moc dobré, místy mě nejvíc baví až ten třetí v řadě – Václav Neužil. (16.05.2024)

Samozřejmě chápu, že Markovič trest smrti odmítal, ale ta jeho obhajoba a souznění se sériovými vrahy prostě jde trochu mimo mě. Od toho jsou tu snad soudní znalci, aby posoudili, zda se to všechno u prosťáčka Ládi dá svést na nějakou diagnózu. Prostě bych Láďovo další přiznání neoznačoval za „vánoční dárek“. Každopádně výlet za východnári je fajn zpestřením série, přeci jenom už se trochu přešlapovalo na místě. Od náčelníka nicméně přijde jasný rozkaz – celé to uzavřít. Což si ani major, ani Hojer nepřejí. Tak či onak díl, který vlastně nepřináší nic moc nového – snad jen potvrzení, že Václav Neužil je výborný herec. A že Petr Uhlík má před sebou zajímavou budoucnost. (21.05.2024)

Holky je odmítaly. Holky se jim smály. Holky je nechtěly. Tak si nějakou „chytnuli“. Náčelník jasně řekl, že případ je uzavřený. Agresivní a primitivní Láďa má ale další příběhy, takže pořád existuje možnost, že byl pachatelem dalších trestných činů. Jenže taky rád mátl falešnými přiznáními. Sugestivní atmosféra trvá, skvělé herecké výkony zrovna tak. Petr Uhlík hraje Láďu výtečně. Velmi expresivně, těkavě, lehce pomateně. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Jeho poslední dny silné... Konečně se uzavřel i příběh kolem Vojty Kotka. Pravidelné návštěvy sadistického vraha znamenaly pro vyšetřovatele cenné rady, probíhaly v přátelském duchu. Teď už známe i zbytek. Sebevědomý intelektuál Kotek jej uchopil skvěle. Šest dílů tak akorát. „Policajti mě mučili!“ (21.05.2024)