Povídka malostranská

Unylé. 1) 44letý Jan Neruda napsal povídku Figurky a 63letý Jiří Krejčík ji tradičně obsadil a režíroval. Je tu 43letý mladistvě vyhlížející Jiří Menzel (advokátní koncipient) v přiléhavých kalhotách, 61letý Rudolf Hrušínský (Provazník, píše dopisy), 59letý Josef Kemr (domácí), 47letý Josef Somr (malíř), 31letá Jitka Molavcová (dcera domácího Otýlie) a další. Zdálo by se, že divácký úspěch je vzhledem k slavným hereckým jménům zajištěn. 2) Navíc přihoďte roztomilé prostředí pražské Malé Strany, pěkně zinscenovaný souboj a není co namítat. 3) A přesto...Celý snímek je takový unylý, mdlý, melancholický, úsměvně pochmurný, ponurý, přecitlivělý, sentimentální, smutný, teskný a tklivý. Všechno je, jak má být, a přitom mám pocit umělosti, strojenosti, pohody, která není přirozená. Této charakteristice odpovídá i studiový sterilní zvuk. Jako když se omylem napiju limonády slazené umělými sladidly - je sladká, ale nepřirozeně, uměle, žízeň uhasí, ale potěšení nedodá. (07.08.2018)

Základem úspěchu je v tomto případě kvalitní literární předloha - figurky , které Neruda kdysi kolem sebe potkával a kterými zalidnil svoje povídky jsou zajímavé a přitom uvěřitelné. Je fajn, že v tomto příběhu navíc převažují úsměvné situace a komediální prvky nad těmi tragickými - ne vždy je Neruda ve svém vyprávění tak optimistický. Krejčík jeho text solidně zadaptoval a opřel se přitom o silné herecké obsazení. Snad jen s poněkud naivním herectvím Jiřího Menzela mám trochu problém, režírování mu šlo přece jen líp... Celkový dojem: 75 %. (02.12.2009)

"Čert mě ved na Malou Stranu!". Mladý student práv, opojen Nerudovými povídkami o Malé Straně, by rád na vlastní kůži poznal její prostředí a hlavně tajemství. Jeho seznámení se skutečností je ovšem obdobně rychlé, jako jeho nečekaný a mužný útok kordem. Vynikající humor i malé drámo, v podobě osudů a neduhů (ne)šťastných sousedů. Není třeba nic rozebírat, obsazení mluví za vše, herecké výkony jsou nad míru kvalitní, jak je známe, i překvapivé, jak je neznáme. Milovník československé kinematografie si bude nepochybně lahodit. (25.02.2013)

Jiří Krejčík nám přinesl velmi krásný pohled do Malostranských domů, na lidičky zde žijící, ztvárněný s velkou laskavostí, nadhledem, humorem, ale i s vážnou tváří. Před našima očima se skládá pitoreskní obraz, velmi věrný své předloze. Některé scény, jako je souboj "gentlenamů" jsou naprosto dokonalé. Bezvadné je také herecké obsazení. Jen mi maličko chyběla u tohoto příběhu poněkud silnější pointa. (27.06.2012)

"Tiší sousedé, idylická zákoutí, odlehlé uličky, kvetoucí zahrady. To je krása...." Všechny ty romantické představy mladého advokátního koncipienta (typická role pro Jiřího Menzela) vezmou rychlé za své. V domě, kde našel svůj nový podnájem, se totiž setkává s celou řadou roztodivných figurek. Z doktora práv se tak pomalu stává "doktorem lidských duší", jenž na vlastní kůži pocítí, že "každý z nás je trochu blázen, někdo víc, někdo míň ale každý člověk je trochu blázen". I o samotném panu režisérovi Krejčíkovi kolují doslova zkazky o tom, jaký to byl pěkný svéráz. Ale co naplat, filmy uměl točit moc krásně. (23.06.2022)