Podivný výlet

Pěkný příběh ukazující, že ve většině případů nemá smysl navazovat něco dlouho přetrženého a že dlouhým dlením ve vzpomínkách na minulost se může přetrhnout něco v současnosti, co už pak nepůjde spravit. Zaujala mě postava ztvárněná Pehrovou-Krausovou. Ta by se ve skutečnosti asi nedožila vysokého věku, jednoho krásného dne by se probudila s kudlou v zádech. To její napíšu dopis o rozchodu/přijedu osobně říct, že to tak vlastně není/zjistím, že to tak vlastně je a zase se rozejdu/ve slabé chvíli se s protějškem vyspím/druhý den řeknu omyl a zase se s ním rozejdu/ by pocuchalo nervy i proslulému chladnému Larrymu bez ohledu na to, že je to muž zcela bez nervů. PS: dvakrát příběh sklouzl do nechtěné komedie, to když si herci v rámci vzpomínání na heroickou minulost zplna hrdla zpívali "skal a stepí divočinou". Ne že bych tu dobu zažil, ale tak nějak silně pochybuju, že si partyzáni zpívali, a zrovna tohle. (09.11.2013)

Další pablb zvukař, kterému nic neříká hlasitost, přechod po střihu a divákovo ucho. Muž a dívenka si špitají v autě a pak přichází retrospektiva. Přímo je nesnáším, ale dokážu to ve filmu plném vzpomínek pochopit. Jenže tady nejen že začne retrospektiva, ale zároveň se ozve „hudba“. Div mi nespadly reprobedny. Za toto dávám dolů čtyřicet procent. Tolik proto, že se to nestane jen jednou. Postava krávy Věry jen vystihuje dívčí, potažmo ženskou mentalitu. Nechce ho, chce ho, nechce ho, chce ho, nechce ho, a přesto mu dá. To ji musela hodně svědit. Když ji tam pak lištíl a poslal pryč tak jsem mu normálně fandil jak na fotbale. Celkově, nevím, na mne to působí strašně depresívně. Asi proto, že jsem zhruba ve stejném věku a návrat do míst mládí vyvolává nostalgii. Protože si sám nejsem jist, jak hodnotit, dávám průměr. Zde vidíte, kam by hodnocení šlo, kdyby zvukař nebyl osel. ** A PŮL (08.08.2019)

Tohle je úplně typical socialistický film Československa, protože je tam strašně moc známých herců, děje se tam toho hodně, ale je to podáno tak přátelsky, že je to až šíleně nudné a začátek jsem musela mírně přežít, než se na scénu dostavil náš tajný crush Oldřich Kaiser. 🛐 Já ovšem takové filmy nebo televizní inscenace vyhledávám, takže bych si zase neměla tak stěžovat, ale tady to prostě na stěžování je, protože je to tak strašně nudné. 🙆🏼‍♀️ Jana Krausová mě tam tak strašně vytáčela, ale je to ideální film pro začínající herce, protože je to celé hrozně poklidné a ty se mezitím dokážeš rozkoukat a uvědomit si, že si přijel natáčet s Iljiou Prachařem. Tenhle film je vyloženě vhodný k usnutí, takže kdo nemůže v noci zabrat, muže si pustit tohle a bude spát jedna báseň. 😴 A Oldřich Kaiser je tu strašně hezkej a to žluté tričko bylo vyloženě ušito na něho, nemám pravdu? 💛 (04.04.2023)

Tento skvost jsem objevila jen díky tomu, že v něm hrál Jiří Vala. Chlupaté myšlenky stranou, po padesátce už z něj vyrostl fotřík. Což vůbec neublížilo jeho charismatu a možná spíše přidalo na hloubce herectví. Jeho osamělý Petr je naprosto dokonalý. Popravdě, hned bych si ho vzala domů a snažila se mu pofoukat všechny bolístky na duši. Což by si zasloužili i Martin s Čendou. Jenže pro ty by už nebylo místo. (22.12.2012)

Vzdy sa mi pacila normalizacna trilogia od Gajera Pod jezeveci Skalou, Na Pytlacke stezce atd .... tuna reziseroval Hanibal, a to tak, ze velmi dobre. Sympaticka normalizacna konzervacka, kde traja Chlapi , konkretne Jiri Vala / Nocni Host 1961, Poklad Byzantskeho Kupce/, Vlastimil brodsky /Svetaci, Ostre Sledovane Vlaky, Vsichni Dobri Rodaci/ a Ilja Prachar /Kladivo na Carodejnice, Po Stopach Krve, Dny Zrady 1 a 2/ riuesia kadejake zaujimave veci na chate v Beskydach. Dialogy su vyborne, obycajne, spominaju na mladost ..... do toho este slusne tempo a Hanibal ako reziser sa ukazal vynimocne v dobrom svetle . 70 % (24.11.2018)