Dopis psaný španělsky

Nejslabší z trilogie, která vaří z vody. Zápletka násilně vymyšlená, Zbyněk se zbytečně celou dobu chová jako kretén. Tlačení na mladou holku, jestli má kluka, mi přišlo zbytečné a divné. Její tajení a dopisování si španělsky zase neopodstatněné. Postavy prostě vypadají, chovají se a mluví naprosto neživotně, strojeně, jejich motivace a jednání jsou divné. V dnešní době by navíc tenhle díl nevznikl - Zbyněk by dopis místo hledání xeroxu a překladatele nafotil na smartphone, Kateřina projela fotku OCRkem a text by zadali do Google překladače. Aby zjistili, že jo, mladá má kluka. (Chyba v inscenaci - když je pozván na nedělní posezení ten magor s kazeťákem, říká Alice, ne Alena). Hezké je i vidět staré, elektronkové a černobílé televize s hloubkou skoro metr, jedna se tu furt opravuje (asi aby se ten chabý a hloupoučký příběh nějak natáhl do hodiny). Nejsilnější scénou, byť na hraně parodické agitky, je školení učitelky o sexuální výchově. (28.09.2016)

Třetí díl trilogie televizních komedií "Podnájemníci", "Otec nebo bratr" a "Dopis psaný španělsky". Jde o důstojné vyvrcholení této televizní komedie, i když tentokrát brácha Hanzlík je fakt už otravný a příliš moc sympatií nenasbírá. Ale Andrlová hraje svou postpubertální sestru výborně. Hudba: Jiří Bažant & Jiří Malásek (15.05.2011)

Největší hodnota této inscenace nespočívá v jejím nevtipném „humoru“. Objevíme ji až při čtení mezi řádky (televizního obrazu), kde se skrývá zpráva o společnosti ve stavu všeobecné profízlovanosti. Příznačná je scéna z rodičovského sdružení, ale v důsledku ještě odpornější je atmosféra špehování v rámci rodiny, kde se dopisy tajně zadržují a následně rozlepují nad horkou párou. Absolutní neúcta k soukromí jednotlivce evidentně patřila na přelomu 70. a 80. let mezi natolik běžnou normu, že televizní cenzuru už ani nenapadlo podobné praktiky zatajovat. (21.01.2013)

Také se přikláním k tomu, že tenhle díl je z celé trilogie nejslabší. Už je to opravdu nastavovaná kaše. Postavy už také nejsou tak komediální jako v předchozích dílech. Jaromír Hanzlík nesl všechno na svých bedrech úplně sám. Rozesmála mě Libuše Havelková co by třídní profesorka na třídních schůzkách. Používala neskutečné výrazivo a jak se při té mluvě krásně ošívala. (30.05.2011)

Třetí setkání se sourozenci Kučerovými už není tak zábavné jako předchozí dva díly, přestože světlé chvilky rozhodně má. Hanzlíkova umanutost je zábavná a učitelka Libuše Havelkové nemá chybu, stejně jako nevyžádaná diskotéka v podání mladého Řandy. Zápletka je ovšem trochu naivní a zpracování občas poněkud křečovité. Naštěstí je celek stále natolik zábavný, aby se divák nenudil a navíc to v sobě má lu lehkost, ze které je patrné, že to hlavní je spokojený divák, nikoli umělcovo ego. (18.02.2016)