Saint Omer

"Fakt, že film získal Velkou cenu v Benátkách, je znak doby a znamená, že subjekt je důležitější než forma a přijatelnost záměru. Fakt, že film byl vybrán reprezentovat Francii v oscarové soutěži jako potenciálně nejlepší mezinárodní film ukazuje na stejné symptomy doby" (O.Bachelard, Abus de Ciné na IMDb) (20.02.2023)

Osobu Kayije Kagame som musel niekoľkokrát gúgliť, aby som si overil, o ktoré zo 72 pohlaví sa vlastne jedná, ale podľa všetkého je to normálna žena bez predošlých chirurgických zákrokov, hoci pochybnosti ostali. O filme som sa v podstate z komentárov nedozvedel nič, pretože zatiaľ sú tu dve, no jeden tu prilepil elaborát po anglicky, lebo preložiť text je dnes veľmi ťažké, a druhý preložil komentár z IMDB... Posilnený týmito zásadnými informáciami a pridanou hodnotou príbehu založeného na skutočnosti, kde hlavným motívom má byť vražda maličkého dieťaťa, som ale získal nejakú nádej, že pôjde o pútavý až srdcervúci film. Namiesto toho som dostal statické ksichty v súdnej sieni v procese, ktorý vlastne vo filme ani nie je ukončený. Dráma žiadna, to v akejkoľvek časti Súdnej siene je viac života, sporov a rozporov a hlavne toho súdneho boja. Tento silný príbeh je vyrozprávaný monotónne, skoro bez výrazu, úplne obchádza emócie. Ale aspoňže sa nezabudlo spomenúť aj také problémy ako rasizmus, kolonializmus či sexizmus, čo sú témy, ktoré stačí spomenúť aj pri natáčaní schnutí lepidla, a hneď to pôjde minimálne do nominácie na oscara. (23.04.2023)

Před pár týdny vyjeli naši hasiči zchraňovat saintolmerské usedlíky před vyplavením a utopením, a sotva někdo z nich věděl, jaký parádní proces se tu nedávno odehrál. Dovolím si předložit ještě jinou verzi než obhájkyně či prokurátor: Za to, co se stalo, může zpola rasismus a zpola vúdú. Nemyslím ten rasismus s bílými kápěmi, hřícím křížem nebo lynčem, ale ten, který je opět zpola v jedné a zpola v druhé rase. Ta druhá rasa, ta minoritní, odněkud přišedší, si neustále uvědomuje možné důsledky střetu ras a snaží všude hledat důkazy, že žádné nebezpečí nehrozí - a všude nachází (třeba i v tom nejmenším odmítnutí či nevyhovění) důkaz, že je ostrakizována, i když má třeba větší a víc výhod než "starousedlíci". Věřím, že překonat tento způsob myšlení je obtížné, snad i nemožné, zvlášť pokud postižení lpí na svých kořenech, a ty ošetřují senegalští šamani. (08.03.2024)

Právnické drama, které pracuje s mateřstvím, kulturními odlišnostmi a hlavně emocemi jež příběhy přistěhovaleckých komunit ve Francii přirozeně vyvolávají. Alice Diop zde úročí své dokumentární zkušenosti a s vypravěčskou ladností konstruuje dva traumatické příběhy s kulturním a mateřským pojítkem. S umem nechá po celou dobu diváka balancovat někde mezi náklonností a nelibostí k Lourence, či spíše k činu za nějž je souzena, aby na konci bylo jen velice obtížné divákovi zodpovědět otázku, kolik lidskosti se dá nalézt na činu nelidském. Snímek ovšem nemá univerzální doporučení, jde o jeden z filmů, ke kterému skrze zájem o dané téma musí každý najít cestu sám. (17.05.2024)