Iron Claw

Železní bratři jsou tragickým filmem, který vás emočně naprosto rozloží. Tenhle film je rollercoaster obrovský škály pocitů a už jen proto byste ho měli vidět, protože je to skutečně zážitek! Příběh wrestlingové rodiny von Erichových začíná na poněkud pozitivní notě, avšak se postupně stává něčím, co se vám zaryje hluboko do vašeho nitra a jen tak vás nepustí. Hlavní téma plnění svých nesplněných snů skrze své děti je zde pojato drsně a syrově, protože otec bratrů je nutí překračovat jejich vlastní meze, což nemusí být vždy komfortní a mít dobré následky. Další z filmů zasluhujících se o místo v top 10 roku 2024! (21.03.2024)

Jsme lidi, nejsme stroje, a tlačit na výkon se nedá do nekonečna. To se může něco porouchat, v těle nebo v hlavě, a je konec. V případě hlavy může být dobrovolný a vysvobozující, když při dopadu na dno spirály není pomoc na blízku. Tím bych shrnula, čím na film nejvíc zapůsobil, a řekla bych, se mu to povedlo velmi dobře. (27.02.2024)

Ten film se opravdu strašně snaží vzbudit zdání, že chvaty, které nasazuje a údery, které rozdává, jsou skutečné. Dokonce si s touhle meta-iluzí ran, jež film divákovi zasazuje, invenčně hraje díky motivu wrestlingu coby bolestivého divadla, které je jen na oko, přesto dokáže diváky i aktéry zcela pohltit a zjizvit. Jenže aby tahle iluze byla dokonalá, musel by být Durkin stejně zručný scenárista jako režisér. A to není. Rodinné vztahy se mu rozutíkají pod rukama, jednotlivé linky jsou nedotažené, postavy se trochu nahodile vytrácejí a velká slova ani doslovné symbolické scény iluzi plnosti nevytvoří. Efron nabral he-manovskou muskulaturu, ale jeho herectví je gumové a placaté. Svou tuřínovou hlavou prokletého dobráka, který je silnější, než si sám myslí, film neutáhne. Koncentrace tragédii vinou neuspokojivých elips může nakonec budit spíš cynismus než účast a celá tahle upocená sestava o křehké maskulinitě nakonec sama sebe pokládá na lopatky pitomoučkým závěrem. (07.03.2024)

Nikdy se mi nepodařilo podlehnout kouzlu wrestlingu a do dneška ho považuji spíš za divadlo než sport. V tomhle kousku, ale vztah k wrestlingu nehraje roli a prim hraje rodinné drama v retro hávu kde tatík byl docela kretén a postupem času stíha rodinu jedna tragédie za druhou. Natočené je to celkem hezky a ani Effeon v He-Man módu mi tu moc nevadil, ale ve scénáři to kulhá minimálně na jednu nohu a po stránce emocí mě to úplně minulo. Přitom bych čekal že mě to sílou příběhu založeném na skutečnosti (jakkoliv upraveném pro potřeby filmu) strhne tak jako jiná podobná “sportovní” dramata. Bohužel nestalo se…60% (09.03.2024)

Fascinující příběh, který mě svým provedením dostal mnohem více, než bych kdy čekal. První polovina nás příjemně seznamuje se světem a rodinou Von Erichů, skrze oči Kevina (Zac Efron). V ten moment je to spíše feel-good záležitost o bratrské lásce, nad kterou jen lehce visí nepříjemný stín otcovi autority, tlaku a stylu výchovy. Ovšem v polovině přijde zlom, který celou rodinu sešle do nekonečné spirály, ze které se zdánlivě nelze vyhrabat. Právě díky první příjemné polovině je ta druhá tak úderná, kdy divák společně s Kevinem prožívá rozklad této rodiny. Byť je postava Efrona nepochybně hlavním hrdinou, který nás provádí dějem, není to čistě jeho show a celý ansámbl herců mezi sebou nádherně hraje, navíc každá postava má více než potřebné prokreslení. Nemluvě o samotné velmi osobité režii, která neotřepaně podtrhuje každý osudový a výrazný moment příběhu. Druhá polovina by byla až neúnosně depresivní, nebýt postavy Lily James, přinášející světlo do celého snímku i do života hlavního hrdiny. Závěr, společně s posledním dialogem filmu rozdává neuvěřitelné emoční rány a dokonale podtrhuje celý film i jeho motivy. Takto zpracované téma o tíze vlastní rodinné historie a vymanění se z jejího železného spáru při tvorbě vlastní rodiny je nadčasové, pravdivé a potřebné předávat dál. Pro mě první opravdová "must see" záležitost roku 2024. (12.02.2024)