Hřbitov pro cizince

Zřejmě dosud nejlepší a nejsugestivnější televizní dramatické vypořádání se s tragickým osudem československých válečných letců navrátivších se ze služeb britské RAF do republiky po roce 1948. Překvapí zejména tak nezvykle civilní herecký výkon známého baviče Josefa Dvořáka, který dokázal, že v něm dříme i neobyčejný dramatický herecký talent. Vynikají je také scénář Jiřího Hubače, ale to už je tak nějak jev vcelku očekávaný. Režisér Jaroslav Dudek se coby tvůrce specializující se na televizní tvorbu vypořádal s jeho scénářem, respektive původní televizní hrou, velmi obstojně, jako nejoriginálnější tvůrčí prvek se jeví primární důraz kladený na hudební složku filmu, pásmo dobových písní jakoby převzalo zásadní úlohu dobového kontextu. Z budovatelských písní, stejně jako z vizuální stylizace jejich přednesu, jde v podprahové rovině až strach a zjevně je v nich zakódována hrůza dané epochy (stačí se dobře zaposlouchat do textů) - podobnou úlohu však hrají i dobové plakáty, byť jistě nemají tak silnou podprahovou sdělnost a působí jen vizuálně. Jediná věc, která mi tak na této televizní inscenaci vadí, je fakt, že se tvůrci neodhodlali natočit tuto vynikající látku coby celovečerní film, jistě by si to zasloužila... (16.05.2011)

Jura Bartoška s Pepíkem Dvořákem si spletli světové strany a lítali nad špatnou částí Evropy. Po válce takový omyl dostanou od soudruhů pochopitelně sežrat - Pepíček má alespoň dělnický původ, tak nad ním lze přimhouřit oko a nechat ho šaškovat v holičské oficíně. Ale co s takovým kapitalistickým, imperialistickým, buržoazním ksindlem, movitým (kdysi) a vzdělaným člověkem, inteleguánem (!) jako je Jura? S takovým by se přece ani správný socialistický pes nebavil, ani kdyby měl Jura kolem krku uvázanou kotletu! Bezdůvodné křivdy vůči třídnímu nepříteli se vrší jedna za druhou a happyend by v tomto případě očekával jen momentálně zaostalý naivka. Téma filmu je silné, ale zpracování v mých očích pokulhává za očekáváním - taková umělá inscenace bez špetky někdejší poetiky a živočišnosti československých filmů. Osud hlavních hrdinů mě nedokázal patřičně dojmout (když to srovnám třeba s O. Vetchým v "Tmavomodrém světě") a vedlejší postavy jsou pouhými šablonami až karikaturami. A co je nejvíce zarážející, už tak krátká stopáž je z poloviny vyplněna budovatelskými písněmi, anglickými písněmi, církevními písněmi, zkrátka je divák nucen imrvére sledovat ksichty pějících pyjonýrů, soudružek, soudruhů milicionářů, soudruhů dementů a sólo v kostele si střihne i Pepíček Dvořákovic, který se ovšem krutě netrefoval do playbacku. Poselství filmu si zaslouží 5 frček, za to nemastné-neslané provedení bohužel musím 2* strhnout. 64% (19.05.2011)

To se musí vidět, ale nevím, jestli to dnešní teenageři osloví. V každém případě by to měli vidět. Ano, takové to bylo a po zhlédnutí je mně strašlivě hořko a smutno. Už nikdy víc a souhlasím s gogo76, že by tohle téma stálo za to zvěčnit v nějakém větším měřítku na filmové plátno jako vzpomínku na dobu, kterou by už nikdo, kdo k tomu nějak přičichnul, nechtěl nikdy v životě vrátit. A je celkem jedno, jestli to Rudolf zahrál možná až příliš komisně. 563 jmen ! (03.03.2017)

Jiří Hubač ma sklame iba výnimočne. Hřbitovu pro cizince nemožno uprieť úprimnú snahu o priblíženie osudov čs. letcov, ktorí sa po Februári nestačili čudovať, že za dôležitejšie, ako boj proti fašistom, sa pokladala svetová strana, z ktorej ten boj prebiehal. Rovnako nemožno uprieť Jiřímu Bartoškovi a najmä Josefu Dvořákovi obdiv za herecké výkony. Problém TV filmu vidím v jeho ladení a dĺžke. Na môj vkus bol film málo dramatický a už vôbec nie desivý, ako by si téma vyžadovala. Veď čo už môže byť desivejšie, ako keď krysy, ktoré sa navzájom udávali, dostanú moc a tú zneužijú na likvidáciu nemnohých hrdinov z vojny. A to všetko pod rúškom triedneho boja, i keď ide iba o prerozdeľovanie majetkov a moci. Na vytvorenie potrebnej atmosféry by film potreboval aspoň pol hodinu navyše. (28.05.2011)

Po revoluci 89' skončil v Československu tzv. 'komunistický ráj'. Vše se obrátilo a stejně tak, jak se před tím pomlouvalo vše imperialistické a buržoazní, nyní se začalo hlasitě útočit na činy bolševické. Známe komunistické snímky tohoto druhu převážně z 50. let, kdy např. pan továrník štval pracující lid do úmoru a hbitě je vykořisťoval. Kdo byl ve straně byl propuštěn a již nikde nebyl zaměstnán. Takový snímek 'Botostroj' budiž příkladem. A ať se to někomu líbí nebo ne, tento televizní film se s nim v ničem nezadá. Jiří Hubač si vzal téma ve své době hodně vyzdvihované a to téma o československých letcích za války létajících v anglickém RAFu. I na ně byla po 'Vítězném únoru' uspořádána štvanice a o tom celý tento snímek je. Máme možnost sledovat, jak hlavní postava ztvárněna Jiřím Bartoškou byla v rámci reorganizace a restrikce propuštěna s Čs. aerolinií a postupně štvána tak, až si ve finále sáhla na život. Což o to, příběh je zajímavý, o jehož reálnosti nechť diskutují historikové. Snímek jako takový je televizní, tedy zcela nenáročný. Dříve se tomu říkalo televizní hra. Jiří Bartoška tu ztvárnil svoji postavu tak, jak ho po léta známe. Nic překvapujícího. Naopak překvapením je Josef Dvořák, který se zhostil vážné role a to role kamaráda hlavní postavy. A zhostil se toho skutečně nad míru dobře. Škoda jen ohromné kýčovitosti scény na pražském hradě. To nadšení dosti hatí. Co dodat. V dnešní době snímek svojí výpovědí má sice svoje místo, ale nemuselo se tak rázně tlačit na pilu. Kromě pronásledování a štvaní se tu o postavách už nic nedozvíme a to je poměrně chyba. Úkol snímku je jasný, proto to mé počáteční porovnávání s filmy z 50. let. (29.06.2015)