Pan Smith přichází

Nesúhlasím s názormi že sa jedná o obyčajné propagandistické dielo. Predsa len nám Capra ukazuje politický systém, ktorý majú v rukách bohtí vlastníci novín a nie tzv. obyčajní ľudia. On je to tento film dosť zvláštny, ak by sa niečo takéto natočilo teraz,bolo by to roznesené na kopytách. Keďže to však bolo natočené v roku 1939, pozeráme sa na tento snímok celkom inými očami. Aj preto mi tá naivnosť nevadí, skôr sa mi páči- skutočne film, po pozretí ktorého sa človek cíti lepšie. Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (27.02.2009)

Již jsem viděl vstupovat do politiky několik sympaťáků, kteří chtěli něco udělat pro své voliče. A taky jsem je viděl utíkat ze sněmovny či senátu se staženýma kalhotama, bez financí a s jednosměrnou jízdenkou do vězení. Hommo politicus je totiž člověk sympatický, skvěle řečnící, bojující výhradně za práva toho, kdo mu nejvíc zaplatí a nesnášející ty, kteří by mu chtěli zabránit v rozhazování státních peněz. A to by důvěřivý zálesák Smith chtěl, jenže jeho soupeřem je lobbista Taylor ovládající média, politiky i veřejné mínění a to je těžký kalibr. Takže Jeffe do něj, ať alespoň ve filmu vyhraje spravedlnost, když ve skutečném životě si Tonda Blaník vždycky ve sněmovně najde nějakého toho Kalouska, který mu jeho zájem prosadí. (16.07.2015)

Je fascinující, že zatímco nad výpotky socialistické kultury nebo díly fašistické propagandy se znechuceně zvrací, v případě Pana Smithe, který je ideologicky podobně obtěžkán, se vyzývá k chápavému přivírání očí. Nechápejte mě špatně: Vím, že doba se mění, stejně tak i způsob, jakým se pojmenovávají její ideály. Ale když prosťáček Smith dorazí do Washingtonu a jako naprostý retard nastoupí do autobusu, aby v následné "podkožní" montážní sekvenci nacpal do diváků všechny tvárnice tvořící americký demokratický chrám, zužují se mi možnosti k tomu, abych měl Pana Smithe rád. Samozřejmě že James Stewart nabil i šablonovitou figuru neobyčejnou impulzivností a z Caprovy režie můžete vášňivou víru v látku odečíst už dávno před strhujícím proslovem v Senátu. Nepřijde mi ale košer úplně odhlédnout od toho, co nám pan Smith říká (a jak), a bez rozmyslu převzít americký patník a počůrat jej na stejným místě jako generace tamějších diváků. (21.05.2007)

Nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu to rovnou - ano, Mr. Smith Goes to Washington je možná naivní film, s (povětšinou) naprosto černobílými charaktery, ale krásně se na to dívá. Je to film o klasickém boji dobra versus zla, ale tentokrát je ten boj zasazen do kongresu. A za sebe můžu říct, že některé pasáže mě opravdu strhly (hlavně závěrečný projev). Bravo, Franku. Opět jsi mě dostal. A i když (kdybych byl hodně cynický) bych mohl říct, že tohle je vlastně ta nejkrásnější pohádka, která kdy byla natočena, tak mi to nevadí a panu Smithovi jsem opravdu fandil. Tenhle film nám prostě ukazuje už dávno zapomenutý fakt, že jediný způsob, jak můžeme prohrát, je přestat bojovat za to, co je správné a prostě se "zařadit" do řady. A ano, možná to ukazuje dosti naivním způsobem, ale k sakru, vždyť je to tak krásný! 100 %. (24.01.2011)

Frank Capra byl asi velký idealista co myslel, že s poctivosti nejdál dojdeš. No tohle jak víme neplatí. Pan Smith přichází je tak krásně naivní snímek, ale tu naivitu si uvědomíta pravděpodobně až o pár dní později až se vám film rozleží v hlavě. Během snímků si to ani neuvědomíte a to díky preciznímu výkonu Jamesa Stewarta a dalších herců ve vedlejších rolí jako např. Claude Rains nebo Harry Carey. Ne náhodou oba získali nominaci na Oscara. (09.10.2011)