Réžia:
Celine SongScenár:
Celine SongKamera:
Shabier KirchnerHrajú:
Greta Lee, Yoo Teo, John Magaro, Isaac Powell, Jojo T. Gibbs, Kristen Sieh, Nathan Clarkson, Emily Cass McDonnell, Keelia Clarkson, Seung-ah Moon, Jane Kim (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Čo by bolo keby? V kórejčine existuje slovo In-Yun, ktoré znamená ,,spojení osudom‘‘. Keď sa dvaja ľudia stretnú, znamená to, že ich osudy boli prepletené aj v ďalších životoch. Citlivá moderná romanca rozpráva príbeh spisovateľky Nory, a jej dvoch lások – tej detskej – Hae-Sunga, a tej dospelej – Arthura, odohrávajúci sa naprieč kontinentmi a desaťročiami. Noru a Hae-Sunga delia desaťtisíce kilometrov, spája ich však výnimočne hlboké puto. Po viac než dvoch dekádach odlúčenia sa stretávajú v New Yorku, kde Nora žije so svojim americkým manželom Arthurom. Nečakané stretnutie s osudovým mužom núti Noru pýtať sa zásadnú otázku – Čo by bolo, keby? Dojemnosť filmu nespočíva ani tak v stratenej láske, ako v aspektoch potenciálnych paralelných životov. (Filmtopia)
(viac)Videá (6)
Recenzie (143)
(6/10). Občas se zkrátka nestřetnou očekávání s realitou a film nedopadne podle našich představ. Nestává se mi to moc často a už vůbec se mi to nestává u mého milovaného produkčního studia A24. Inu stalo se a já se s tím musím smířit, protože mě to velice mrzí. Film Past Lives je romanticko-dramatickým filmem. Osobně právě nejsem kdovíjak velkým fanouškem romantických filmů, ale naopak jsem velkým fanouškem dramatu. A z toho, co už mám nakoukáno, jsem si ověřil že Korejci dramata umí - viz. všemi oblíbený a mnou osobně milovaný Parazit. Avšak už jsem se několikrát pěkně spálil a shodou okolností to bylo u filmu Burning. Sečteno podtrženo, karty byly rozdány nerozhodně a mohlo se stát prakticky cokoliv. Jak už moje hodnocení napovídá, tak se misky vah naklonily spíš na tu negativní stranu. Past Lives je velice decentní drama, které plyne pomalu a je unášeno jako malá papírová loďka na vodě. Dává si po většinu filmu opravdu na čas a je to takový romantický art. Na nic si nehraje a jeho emoce jsou skutečné. Ústřední hrdinové mi přišli velice sympatičtí a byli místy hrozně roztomilí. Moc se mi líbí hlavní myšlenka filmu, která vychází z reinkarnace. Nicméně po většinu stopáže mi film pouze brousil hrany mých emocí. Přesně zaútočil až v samotném závěru, kdy už bylo bohužel pozdě. Film mě tak zanechal překvapivě chladným a to mi vadí asi nejvíce. U takovéhoto typu filmy bych hledal přesný útok na emoce a je to ten největší nedostatek, který s tímto filmem mám. "What if this is a past life as well, and we are already something else to each other in our next life? Who do you think we are then?" ()
Příjemné překvapení. O dvou postavách, jedna hledí do minulosti jedna do budoucnosti. Ty "minulé životy" jsou hezky na to napojené. Skoro mě překvapilo, že to nemá nominaci za střih neboť ten byl vynikající. Například propojování scén z Koreji a USA, nebo použití flashbacků. Už jen to začít záběrem s voiceoverem dvou lidí, kteří se protagonisty snaží rozklíčovat, aniž by je znali. Jedním slovem "precizní". Odměřený, žádné velké drama a přehrávání. Jsem rád, že tvůrci neudělali velký konec s nějakým zvratem. ()
"Prečo sa hádate?" "Len tak. To je ako keď dáš dva stromy do jedného kvetináča. Korene oboch si musia nájsť svoje miesto." Intímny príbeh dvoch spriaznených duší, podaný jemným, nenásilným spôsobom (cítiť v ňom jemnú ženskú ruku režisérky a scenáristky v jednej osobe). Plynie veľmi pokojne v troch časových rovinách (sú medzi nimi 12-ročné odstupy), pričom si vystačí s málo slovami, príliš nevysvetľuje, takže si divák musí veľa toho domýšľať (to píšem ako pozitívum). Namiesto slov sa dosť rozpráva len samotným obrazom, ktorý je miestami celkom pôsobivý (zaujali ma napríklad pomerne neopozerané pohľady na New York). K celkovej atmosfére snímky sa veľmi hodí použitá hudba (Daniel Rossen), ktorá je taká náladová, rozjímavá. Veľmi pekná je aj pieseň "Quiet Eyes" od Sharon Van Etten, ktorá znie v záverečných titulkoch. Snímka sa mi celkovo páči, ťažko jej môźem niečo zásadného vytknúť, ale na druhej strane ma zase emotívne príliš nezasiahla (k dvom hlavným hrdinom som si akosi nevedel nájsť cestu). Z toho dôvodu je moje hodnotenie "iba" dobré. "Musela si odisť, pretože si to proste ty. A dôvod, prečo ťa mám rád, je ten, že ty si ty. Pokiaľ ide o to, kto si, si človek, ktorý odchádza." ()
Čistá radost z čistého filmu. Zaznamenal jsem reakce, že to bylo moc pomalý a že se to dalo zkrátit. Mně naopak tohle tempo velmi konvenovalo. V uspěchané době, která se i ve filmu projevuje často až nesmyslnou klipovitostí tady naopak režisérka ještě protahovala záběry a situace tam, kde by jiní už dávno střihli. Režisérčina jistota při jejím debutu byla famózní. Už úvodní scéna to velmi pěkně rozehrála. Sympatické herecké výkony. Do levelu snímku na nějž odkázal "Montauk" ještě něco málo chybělo, ale přesto nejlepší filmový zážitek 57. KVIFF! ()
Některé filmy se snaží strhnout diváka skrze sympatické a humorné postavy, jiné akcí nebo spektáklem, jiné napínavým dramatem a jiné zase tematickou hloubkou... Minulé Životy jsou jiné, protože nejsou ani příliš dramatické, tematicky hluboké, ani nemají příliš sympatické postavy. Síla filmu tkví v jeho přirozenosti a subtilnosti. Některým lidem se to jistě trefí do vkusu i do citu a budou s postavami velmi prožívat jejich nenaplněnou lásku, ale já do nich tolik zainteresovaný nebyl a taky jsem mužskou postavou trochu opovrhoval za to, že se od dětství nebyl schopen přes tu ženskou přenést - kord když takovou dobu nebyly v kontaktu. Tím mi tedy přišel ubohý a to pak těžko mohou cítit s postavami. Patrick H. Willems však mluvil v kontextu Tenetu a bondovkách o tzv. vibe movies; Tu kategorii lze používat, ačkoliv bondovky naplňují jiný vibe než Past Lives. Pointou je, že některé filmy cílí hlavně na nějakou náladu a ano, všechny filmy se snaží vyvolat nějakou náladu, ale některé na tom stojí více než na čemkoliv jiné (např. Paterson). Pokud se svým vibem strefí do vašeho naladění, může to velmi fungovat. Řekl bych také, že Past Lives jaksi pudí k tomu, aby se v divákovi rozezvučely různé jeho vzpomínky, nálady, představy a tak. Pokud si myslíte, že by na vás takový film mohl fungovat, tak nejspíš i bude. Na mě to moc nefungovalo, protože nebyl jsem ochoten přistoupit na to, že týpek na ni od dětství může být furt tak navázanej a nebýt trochu píčus. V tom filmu se také nic moc nestane, takže pokud vás film nestrhne postavami a city, které prožívaj, tak nevím, čím jiným by mohl... ()
Reklama